Diskriminuješ právníky nebo Pražáky nebo motorkáře? :D

Tak jak to tedy bylo? -je to nechutně dlouhé, tak si to čtěte třeba na pokračování xD- Maturovat ve čtvrtek je za trest. Ze všech úhlů pohledu a zpětně to tak vidím dvojnásob. Ti pondělní vám sice chvilku závidí tři dny navíc, ale neopodstatněně. Čtvrtek je opravdu ta nejhorší možná varianta. A právě čtvrtek byl příčinou mého docela pohodového svaťáku. Ten pocit, že máte pořád spoustu času, totiž dělá fakt hodně. Takže to bylo pořád nějaké toulání po městě a sledování povodní dole u řeky, NKS sleep akce u nás a usnutí až za svítání, qip a hokej a qip a hokej a qip a hokej a qip a qip a qip... :D A najednou sakra, nestíhám, vůbec! Tuším, že asi o víkendu jsem najela na nepravidelné střídání hysterie, zoufalství, protivnosti, podrážděnosti, naštvanosti, nervozity a ufňukanosti. Takže to se mnou bylo supr, doma na mě nikdo radši ani nemluvil a i tak jsem se pohádala úplně se všemi včetně psů... Byla jsem desně milá. Na několik milionů facek asi tak. Takže děkuju všem, co se se mnou po tom

Mám to!!! Podrobnosti již brzy.

Sakra... xD

Dokonalý včerejšek, dokonalý večer, dokonalá noc, dokonalé ráno, dokonalé dopoledne. Ale co z toho, hm? Ta angličtina nejde. Potřebuju se dneska dostat aspoň k desítce. Aha. Jsem u šestky a umírám, historie Austrálie nemůže najít žádné volné místo v mozkové kapacitě. Nestíhám. A už nemůžu. Tajně šmíruju na fejsbuku přes bratrův profil, jak se postupně všichni od nás z gymplu radujou, že to už mají za sebou. Za týden touhle dobou buď euforie nebo těžký pád na hubu. Dopis z přírodovědné fakulty z UPOLu. Uznávám, asi tak půlsekundová naděje,že si to třeba rozmysleli. Ale nějak rostu z naivity. Takže co mi píšou? Posunutí přijímacích zkoušek už na 8:00, příští pondělí. Aha. Jo, úplně v klidu se můžu dostat na osm do Olomouce, že. Navíc, když nemám tušení, kde tu fakultu hledat. Jak tam pojedu, vlakem? V kolik budu vstávat, tak v pět? To pak ten výkon bude stát za to, rozhodně. Ale aspoň budu moct ten neúspěch na něco svádět. Né že bych si nevěřila. Tesco u nás prý přijímá, takže to vidím n

Nevím, co je na tom to nejlepší. To, jak přestávám dýchat pokaždé, když se nebezpečně blížíme k soupeřově brance? To, jak ničím svoje hlasivky po každé proměněné šanci? To, jak dokonale slovo GÓL zní? Ten pocit ukřivděnosti a nespravedlnosti pokaždé, když není odpískaný jasný faul na našeho hráče? Ta uvolňující se euforie, když máme vítězství v kapse a ubíhá posledních deset vteřin zápasu? Ta hrdost, když se zvedá česká vlajka a stadionem se nese česká hymna- nejkrásnější na světě? Ten pocit zadostiučinění, když se naši nebojí a jdou odhodlaně do bitky? Ty vulgarismy na stranu rozhodčích, když nám hovada faulují brankáře? To nadšení z kouzelných gólů v oslabení? Ta viditelná nádhera, když hráč ujede všem ostatním a dá si sólový gól? Ta rychlost, akce, spontánnost? Ty namakané sexy korby s chráničema všude? Ta jejich roztomilá jednoduchost, když poskytují rozhovory? Ten nikdy se neusmívající Růžička s typickou žvýkačkou? Ten nepřekonatelný pocit vítězství? Ta škodolibost, když protihráč

Chtěla jsem jít spát dřív než včera, ale zase z toho nic nebude. Zase budu o půl osmé ráno vraždit budík. Dvě patra kvůli kofeinu a pohledu z okna. A teď? S nekonečnou otázkou "Proč?" na řasách a s Chantal Kreviazuk v uších. Snad mě vrtulníky nechají spát. Když už nerozvážejí anděly po republice. Jo. Jsem šťastná a veselá. A doufám, že budu šťastnější a veselejší. Coming soon. Tak hezké Vánoce. Mám tě Ve všech svých písních, modlitbách před spaním Pojď se mnou projít opilá svítání Chtěla bych být malá, drobná, roztomilá Japonka s rovnými černými vlasy. Možná bych si připadala krásná. Děkuju lidem, co mě dělají šťastnou. Sama jsem to neuměla. K. -dospělá- A když úsměv, tak pro všechny! A pro někoho speciální. :)))

    "Přála jsem si, abych se dokázala zase ponořit do té citové otupělosti, ale nemohla jsem si vzpomenout, jak se mi to dřív dařilo. Noční můra mi nedávala pokoj a nutila mě přemýšlet o věcech, které mi způsobí bolest. Nechtěla jsem vzpomínat na ten les. I když jsem před těmi představami uhýbala, cítila jsem, jak se mi oči naplňují slzami a kolem okrajů díry v hrudi začínám cítit bolest. Sundala jsem jednu ruku z volantu a objala si trup, abych ho udržela pohromadě.      Bude to, jako bych nikdy neexistoval. Ta slova mi proběhla hlavou, ale nebyla tak dokonale jasná jako v té halucinaci včera večer. Byla to jenom slova, nehlučná, jako tištěná na stránce. Jenom slova, ale přesto dokázala rozervat díru doširoka a já jsem dupla na brzdu, protože jsem věděla, že bych neměla řídit, dokud mě bolest takhle vyřazuje z provozu.     Schoulila jsem se, přitiskla jsem obličej na volant a snažila se dýchat i bez plic.     Říkala jsem si, jak dlouho to může trvat. Možná, že se jednoho dne, za

Ležím v posteli s mamčiným notebookem, mám mokré vlasy,klepu se  zimou a čekám, až se uprostřed pokoje zjeví nějaký sexy osobní asistent, který by se o mě postaral. Přinesl mi čaj, třeba. Mám za sebou poslední zvonění a uvnitř citovou explozi. A právě teď přijatou smsku. :) Neuvěřitelně moc se mi chce spát, ale potřebuju si zapsat to nejpodstatnější a nejaktuálnější a nejčerstvější, protože se bojím, že to ze mě vyprchá, že to zmizí a zůstane nějaké velké prázdno. Stejně tomu dávám tak půl hodiny, než zavřu oči a čau. :D Když mi v 5:30 zazvonil budík, neregistrovala jsem ho. Peřina přes hlavu a ignor. Pak mi došlo, že se mě to týká a mozek začal vytvářet souvislosti a já si vzpomněla, že musím vstát a jít naposled zvonit. Jenže pak jsem zase uslyšela déšť za oknem, takže vnitřní boj. Ale? Vstávám. Do školy mě naštěstí zaveze taťka, takže nemusím v dešti, nepříliš oblečená, s batohem a 2 igelitkama pěšky. Naposled v životě otvírám dveře čipem. Asi to ale ani po 4 letech moc neovládám, p

Nechci zlostně vrčet,  dvojslabičně, když si opatrně hraješ na medůzu. /Přede mnou krásný hrnek coffee. A jdu se učit. Tudududum. Teleport!/ Kterou já si pletu, s chobotnicí, dlouhá chapadla jsou právě vážně v kurzu. Zítra? Ideální den začít.

Lítám, vznáším se, stoupám nádherně vysoko. Záchrana šedého podprůměrného večera.  A jinak? Narůstající nostalgie. A sklony k ufňukanosti, které byly zavražděny. Cha. Je to mix, výkyvy, chvilku smutek a chvilku nadšení z toho, co třeba bude. Nemám čas být pořádně a stoprocentně smutná, což je fajn. Nedostává se mi k tomu prostor a vážně mi to vyhovuje. Líbí se mi vidět, že něco takového funguje. (hustá věta!) Nevím, jak vyplnit Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků. Růžový formulář. Rozumím asi tak kolonce jméno, příjmení a adresa bydliště. Pak stop a japonština. Musím napsat seznam své četby. K maturitě. Teď hned. Myslím, že si nepamatuju, co jsem za celý život přečetla, což je škoda. Ještě větší škoda ale je, že jsem si nevedla čtenářský deník. Ulehčilo by mi to práci. Tak trochu. Dneska totální nasazení. Celé odpoledne u učení. A jako, uff! Střídám chemické a zsvácké otázky. Nevím, jestli je to dobrý systém, každopádně když mám

(Osahat tvé stěny jako kousek pěny!) Ááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá. Virtuální křik. Myslela jsem, že mi třeba bude líp. Jsem naštvaná, rozladěná, zlá a protivná. Trénink byl otřesný. Nic jsem se během dne nenaučila (nic podstatného). Neodmaturuju. Připadám si průhledně. Mám hlad. A mám ve vlasech piliny. A nedostatek dobrých zpráv. Chce se mi spát. Musím se učit aspoň tak do tří do rána, abych neměla pocit, že ten den byl na.. nic. A zítra jdu po dlouhé době do školy hned na první hodinu. Pravděpodobně. Nesnáším všechny zájemce o dům. A už je to vážné. Už se mluví o pěnězích. A asi tady bude bydlet někdo, kdo nemá rád psy. JAKO COŽE?!! Potřebuju do něčeho kopnout a zlomit si u toho nohu! Jsem hnusná, sarkastická a otravná a kazím lidem náladu. Jsem příšera. Chobotnice. Tak. Je mi skvěle. Je mi výýýýýýýýýýýýýýborněěěěěěěěě. Tento článek má opravdu hluboký význam. Je tak hluboký, že ho ani není vidět. Ha-ha-ha. Tak jsme se sborově zasmáli. Jsem na milion facek. Dva

To se Vám líbí. Rychle, rychle, rychle potřebuju zapsat nejnovější události a zase zmizet k učení. Myslím, že nestíhám. Každý den se bojím něčeho jiného. Momentálně jsem ve velkém boji s chemií. Takže, včerejšek? Vstávání kolem půl osmé, zvládnuta jedna chemická maturitní otázka. Na třetí hodinu do školy, kvůli známkám z maturitních slohovek. Tak jo, mám jedničku. Prostě je to výborná a uááá, naprostá radost, no! No! No jo! :) Chodili jsme si ke katedře pro práce po dvojicích, podívali jsme se, vrátili je a šla zase další dvojice. Slovní hodnocení jsem samou radostí a příšerným rukopisem profesorky nemohla přečíst, ale tak vyluštila jsem takové ty klasické řeči, jakože vhodně zvolený slohový útvar, dodržení tématu, vtipná a nápaditá myšlenka. Hodně mi to zase řeklo. A tak nějak jsem chtěla, aby mi k tomu řekla něco osobnějšího, třeba jestli se jí to fakt líbilo nebo mi tu jedničku dala ze zvyku nebo to bylo tak učebnicově přesné... Ne, prostě ticho, nepřítomný pohled, podívejte se a je

Jsem v nehorázně velké, životní krizi, mám absťáky kvůli nedostatku úplně všeho, zítra začíná můj poslední týden na GFPVM, v pátek se odehraje poslední zvonění, za 14 dní maturuju, a pak už někdy bude polovina června a všechno se otočí, protože prostě ANO. :D Nechce se mi spát, jenže Anděl se učí (respektive sleduje Madagaskar 2 s českým dabingem, což je synonymum pro učit se, ale nebojte, není infantilní, to se může vyčítat jen mně :D), takže není důvod k zelené kytce, a já jsem se učila celý víkend, takže teď se nudím. Jo, mohla bych zapadnout do té sprchy a jít se učit ještě, protože myslím, že neumím ani půlku ještě. Jenže mě čeká žiletkový fight s nohama a tak, což znamená moc námahy, moc krve a moc bolesti, protože ano, jsem neschopná. A přesto se hlásím na medicínu, na kterou se nedostanu, protože nevím, kdy se budu učit na přijímačky, když už teď je pozdě. :D Na to, že většinou jsem schopná psát věty bez přísudků, teď vytvářím docela hustá souvětí. :D Šla jsem si udělat jídlo,

Nejhustější, prostě jo. Je mi hezky. Jdu se zahrabat do svojí prázdné postele... Tudum. Killi*

Bouřka, vypnutý proud ve městě, pak nahazování pojistek, třikrát po sobě vypnutý a zapnutý počítač, qip, hudba, všechno, tak trochu zásek, aha. Rýma, žádná chuť k jídlu, Olynth a válení se s literaturou a vonícím tričkem v posteli, dotaz na mamku, jestli jí to voní, pochopila hned, můj chvilku debilní úsměv. Pak oběd, nemám hlad, nechce se mi jíst. Docela nečekaný výslech co teda bylo a jak teda bude, milion otázek, na které sama ani neumím odpovědět, snaha všechno schovat za ještě debilnější úsměv a asi s úspěchem, protože přecházíme k tématu vysoká škola. Šok pro všechny, že maturuju už za 14 dnů, asi vážně nejsem moc sdílná, moje obavy, co bude, když se třeba nikam nedostanu- zatím vysoká pravděpodobnost a ne že by se měla snižovat. "Musíš se učit" odpálkování a pocit, že mi fakt nikdo nerozumí a že nikdo vůbec netuší, v jak blbé situaci teď sem. Skoro jako mimozemšťan na cizí planetě a všechny nechápavé oči. Proč to tak řeším. Tak sakra, proč? Já nevím, asi to není tak vá

-naivní, šedá, hloupá, malá, nezkušená, nezajímavá, nudná, šílená, tvrdohlavá, ufňukaná, infantilní, zasněná, lítající, blonďatá- Miliony různých sklonů. Dvě hodiny ráno a prázdný svět. Zavírající se oči. Nescafé o dvě patra níž. Slabá motivace. Snaha chovat se dospěle a chuť na cukrovou vatu. S mokrými vlasy se spát nechodí, slečno. Chtít po Shakespearovi soukromý sonet. Nenaléhat. Přesun k barokní literatuře, vnitřní odpor. Zhasnout a utéct. A snít o dešti? Konec otazníků v závorkách. Tisknout víčka k sobě? Čekat, až žirafy přestanou skákat do oken. Sníst celou oříškovou milku. A žvýkat příchuť coly. A polykat naprázdno. Mít správnou barvu vlasů, poslouchat správnou hudbu. Být stejně dobrá. A nebo lepší. Waiting here in line. Touha být nepostradatelná. Cože?  Ať už je dnes. Osmého. Probudit se s důvodem k úsměvu. Bez zábran..  Nad střechy paneláků. Horké kakao!  Soukromý tryskáč z papíru, krepové růže ze střelnic! Vůbec mi není smutno. A k tomu maturita. Tančím! Zapadnout do postele,

Aha! Ráno fajn vstávání, cesta do školy s NKS, poslední zvonění, rtěnka na obličeji a totální smrad všude, smrdící vlasy, ve třídě jen osm lidí, přešel mě rebelský pocit, úžasná scénka béčka, které teda nepřekonáme, ale prý propadák áčka, tak aspoň něco, uff, chvilkami nostalgie jako kráááva, v hodinách nuda, takže odchod po čtvrté jakože k zubaři, s NKS, na nudle k číňanovi a město, odporný a slizký gay s kabelkou a lízátkem v lesklém, tabla, smích, OHAŘ, citro-cola, úžasné tričko v sekáči, které jsem si měla koupit, fakt!, snaha prodavačky povídat si, moje typická rezignace a NKS dělá mluvčího, no a DM drogerie a žádná práce s hledáním, tak teď co deset sekund přivírám oči se zápěstím u nosu, uaa!, pak koumání všech fotek a videí u nás a "Morf" je argumentem na všechno, skvělé záchvaty a prostě ticho, si kousni vole, je snadný nás tu rozesmát, pak qip fight s panem Adamem, schíza a tak, přemlouvání na stěnu- jednak já na stěně a jednak kazit někomu "rande", no jak

Správně jste si všimli, že kvalita těchto každodenních článků je někde na nule a když se podaří, tak i v mínusu. Jenže já to nedělám proto, abych oslnila celý svět a přišla vám zajímavá, chytrá, nadčasová a oslnivá nebo cože. Od začátku světa tady téměř nonstop zasněně a melancholicky fňukám a teď je to všechno nějak jinak, cítím se jinak a je mi skvěle a mám k tomu důvody a strašně ráda vám to všechno připomínám. ;) "Tenisový klub, dobrý den." -"Dobrý den, taky fanklub skupiny Nirvana, je tam Kurt?" Včera jsem se docela spontánně rozhodla, že nepůjdu dneska do školy, ha. Uvažovala jsem nad tím už dopoledne, ale pak jsem si řekla, že to ještě zvládnu. Ale když večer napsala Terka, že taky nejde, tak jsme se nechala strhnout. Plusem bylo, že v tom případě vůbec nevadilo, že jsem šla spát až ve dvě. Vyvíteproč? :) Včerejšek se vůbec hodně povedl a já šla spát s fajn náladou a ve vonícím tričku. Bohužel jsem teda nebyla naladěná na prázdnou postel, no. A že by to koneč

Útržky, abych nezapomněla. Celý den se sluchátky na uších. V hodinách, na chodbě, na obědě. Na vlnách UDG, Tomáše Kluse a chvilku i Mansona. A myšlenkami jinde. Docela milé stavy, takže jo, takhle je to dobrý, takhle to jde. Záchvaty žravosti jsou zpět. Mega svačina a útěk do obchodu bez přezutí a následné proklouznutí kolem školníka, no můžu na sebe být dlouho hrdá! A pak oběd, hm, žemlovka. Mňam! Ale ty rozinky tam? Za trest? Zahrála jsem si zas na Popelku. Neuvěřitelná radost z lízátka. "Heč, já mám lízatko z Prahy!" -"Jaké? Chupa-Chups? To si můžu koupit v obchodě naproti." "To můžeš, ale nebudeš ho mít od právníka. A mně ho koupil právník. HEČ!"  -"Budu tě ignorovat..." Procházka městem za tably. Nečekaná zima jako ve dvojitém Rusku! A hledání mého partnera z tanečních, bez úspěchu, takže jako cože? Jsem zvědavá, jak mu to teď sluší a jestli vyrostl. Cha. Chuť na gyros, ale neměli dopečené maso, takže jsem ušetřila 50 Kč. Fajn, fajn! "H

Tak tu sedím naprosto zdevastovaná dnešním ubohým dnem a přemýšlím, kde najdu tlačítko restart. Mačkala bych ho možná tak dlouho, dokud by se čas neposunul o rok zpět. Možná. Protože jsou tu některé zážitky, které bych nedala. Hm. Jsem v háji. Jakože úplně a totálně a celkově. Za prvé- ano, opravdu se mi kryjou přijímačky na UK i Masárnu. Tak jako?! Jak to mají zařízené? Jak to můžou dopustit?! To si na mně vylévají svůj konkurenční vztek nebo cože? Děkuju!!! Budu žádat o náhradní termín na Karlovce. Musím si vymyslet operaci mozku nebo tak něco, aby mi to dovolili. Srším štěstím, vidíte? Ale teď to horší- za druhé- přišel dopis i z Olomouce. A co? Ne, nevezmou mě bez přijímaček. Mají moc zájemců, takže upravili podmínky pro prominutí zkoušek a já se do průměru 1,5 nevlezu s biologií (díky naší třídní, díky mně, díky erupcím na Slunci, díky globálnímu oteplování, díky politické situaci v Afghánistánu a díky všem, komu jsem řekla, ať si tam pošlou přihlášku, že je to supr jistota). Tak

Než mě vlastní myšlenky sežerou zaživa!!! Ráno hodně drsné probuzení, facka od reality, jako za co, aha?! Zmeškaný hovor, tadadadá, můžu si tak deset minut lítat. A snaha najít doma nějaké čisté džíny a tričko, lovení učení ještě z tašky z Prahy. Cesta do školy s NKS, vysvobození, milion slov a moje rozpouštění se, cha. Pak škola, maximální zvědavost všech, všech, VŠECH?! No dobrý! Celebrita pocity. A plus pocit, že se všichni tak divně usmívají. Jakože ví. A přitom všichni ví houby. Jo, závist majáles náramku, který pořád je na pravé ruce. A můj smích. Ale záviďte mi, celej svět by měl! Zkoušení v češtině, ty kráso, hlavně, že se ve vlaku učim zsv. Ale dobrý, uff, pak teda zkusit přemýšlet nad Čapkem. Ok. Co napsal? Po-větroň?! A dvacet minut bouře a myšlenky mimo Čapka. Kafka... studoval práva! Tududum a konec hodiny a já v nějakém jiném světě, asi. Příliš mnoho asociací na každém rohu! Totální výslech u oběda, smála jsem se a rozpouštěla. "Chci detaily!"---"Pátek majá

Zvýšená citlivost na anděly v písničkách. Jo.  A asi teď chvilku nechci patřit nikomu jinému. Chvilku. Definujte to. Čím později je, tím horší mi to připadá. Tím větší tma. A včera touhle dobou, víte. Není to fér! Mám hlad a chce se mi spát, ale nechce se mi jít do postele a ležet v ní sama a snažit se najít tu vůni. Věděla jsem, že to nebude lehký. Věděla jsem to, když jsem chtěla zastavovat čas a nikdy už nedýchat nic jiného. Bože, já jsem blbá. To hezký, tak proč to nejde?! Proč můj větroň nějak nechce letět?! Vyspat se z toho, snít o teleportech. "Ještě pořád nevíš, kde je ta druhá samolepka..." -"Řekni mi to. Řekni mi to radši teď, tady ti nic neudělám..." Se zeleným náramkem na pravém zápěstí. Chovat se dospěle!*

Tak jo.  Filozofičtější, cenzurovanější, myšlenkově náročnější, hustější, inteligentnější, neinfantilní článek s mnohem větší dávkou nadhledu si můžete přečíst u něj . Ten, co mě dostal na tři dny na povel...* Andělský právník.  Vy víte, že já to tak neumím. Za to vám poskytnu méně cenzury, více detailů a spoustu milionů, butterflies a vzdychání. Text!* V pátek ráno budík a rostoucí stresy. Návštěva Jednoty a tisíc otázek od největší drbny ve Valmezu. Pročnejsemveškole otázky nakonec byly zamluveny, díky mé genialitě. Sice na úkor otázek Kdyvlastněmaturuješ, ale tak výjimečně to stálo za to. Doma tak akorát, abych viděla první zájemce o dům. Asi byli v pohodě, ale já jsem zaujatá. Vzala jsem psy a zmizela pryč, na tohle nemám. Hodně špatná nálada a asi hodina na lavičce na hřišti. Ale přešlo to. Mamka mě hodila na vlak, já si koupila jízdenku a naprosto v pohodě, bez nervů a komplikací jsem během chvilky dojela do hlavního města. Hahaha. No, možná jsem byla malinko nervózní. Možná jsem