Tak popojedem dále, ne? :) První prázdninové dny v Šenove Jak jinak, tohle už je moje tradice. Tam to všechno vždycky nejlíp začne :). Nejdřív jsme dojeli k babi, kde jsme nechali věci, pak autem do Ostravy na rovnátka. Myslím, že je budu mít do smrti. Fakt. No a pak do Futura a hlavně do Cinestar :). Maryándž s Tonckem za náma dojeli busem, takže jsme šli do kina v sestavě my tři+ naši na horor Stáhni mě do pekla. Krom nás bylo v sále asi dálších pět lidí, takže pohoda. Horor úplně skvělý, neskutečné lekací scény, až tak, že jsme několikrát vyjekla fakt nahlas a jednou jsem dost zařvala... To se mi nestalo ještě nikdy xD. Luxusní, luxusní :). No a pak naši jeli domů a my zpátky do Šenova busem. Až do soboty jsme si užívali nicnedělání, hráli jsme Bang a Dostihy, pořád jsme jedli, váleli se venku... prostě to, co milujem, jako vždycky, jako pokaždé tam :). V sobotu ráno jsme jeli všichni tři busem k nám do Valmezu. Cesta byla nejhorší, protože jsme vlastně celou cestu stáli v přeplněné

Shrnutí předprázdninový událostí :). Den třídního učitele, 26. 6. 2009 Původně to mělo být tak, že den třídního učitele (pátek) naváže na víkend a my z toho uděláme výlet, na který ve třeťáku nemáme nárok, protože jsme byli v září týden na turisťáku. Jenže se to zvrtlo, organizační talent naší třídní se opět projevil, a tak se cena vyšplhala do neskutečných výšek (bez jídla!). Hodně lidí to z různých důvodů odřeklo a nakonec se to zrušilo. Stejně by to bylo fiasko. Takže jsme jen jeli do ZOO do Lešné. Jely dva autobusy- v jednom my a ve druhém 1. A a 2.nevimjaképísmenko. My jsme platili za cestu 300 Kč, ti z druhého autobusu asi 150 Kč. Naše třídní, chápete. My jsme ze ZOO odjížděli ve dvě, ti ostatní o půl dvanácté. Naše třídní, nedá se pochopit. Cestou do Lešné řidič píchnul kolo. Rána jak Íjáček, škubnutí, lek. A řidič vystoupil, nastoupil a dojel do zoo s píchnutým kolem. V pohodě! Díra jak kráva, ale proč né :D. za tu cenu, to byl asi přídavek. No, na místě jsme všichni chtěli vys

Koumám, zkoumám, přemýšlím. A taky dýcham, žiju a píšu. Vám. Tady. Teď. Vidíte, že :). Mám tady tak zhruba milion nedopsaných článků, které se týkají kací, na které nechci zapomenout. Obejví se snad během tohoto týdne. Budou chaotické, melancolické, nesrozumitelné, možná heslovité. A budou tady proto, abych já nezapomněla na úžasné zážitky a mohla si to tu přečíst, až budu stará. Až se budem s NKS houpat v houpacích křeslech jako staré babky a já budu mít na klíně notebook s děsně rychlým internetem a budu jí to číst a budeme se tomu hrozně moc smát, co jsme to vyváděly :) :D. Haf. Tenhle týden budu úúplně sama doma jen s našima. Bratr odjel před chvilkou do Lulče, což mu závidím. Protože já bych tam taky chtěla být, s nima, se všema, a stanovat a brigádoputovat, zpívat, jíst, pít, smát se. Tak jako o podzimních prázdnináchm, ale v trošku intimnějším vydání (pochopte tak, že tam bude mnohem méně lidí ;) ). Ale jsem mrtvá, protože jsem teprv včera dojela z tábora, tentokrát jsem ale byl

Až budu mít čas, tak sem napíšu, jak jsem šťastná, jak je všechno dokonalé, kde všude jsem byla a tak. Ale teď ho nemám. A jestli půjde všechno tak, jak by mělo, budu ho mít nejdřív v srpnu :D. A to ani nemám brigádu, cheche, vrrrrau :D. Děsně dobrá nálada. Akorát NKSka mi odjede k moři. Koukat na opálené Italy, mmm :). Jsem šťastná jak dvacet mandarinek. Už to umím, i když mi něco chybí, i když mám chutě, i když bych chtěla ještě a ještě a ještě víc. Šťastná. Jo :). Teď určitě. Smějte se! ;) Práááááááázdniny. Killinková, sotva po snídani xD.