Užívám si volný den. Nejprve teda uklidím celou kuchyň a zahrnu do toho i vydrhnutí mikrovlnky a trouby, abych neměla pocit, že jsem se celý den flákala. :D Pak s Coudym vyrazíme na procházku do lesa, který máme jen kousek od bytu. Dáme si pěkný výšlap do kopce a jsme venku přes hodinu, nahoře v lese celou dobu nikoho nepotkáme, skvělý relax. Doma Coudy spokojeně usne, ale já si balím věci a mizím ještě cvičit, podl ouhé dpbě, ale budu zase chodit pravidelně! Dostali jsme pořádně zabrat, ale ve čtvrtek jdu zase. K večeři si dáváme naši oblíbenou polívku a salát. Na gauči! :)) A ano, miluju ty jeho večerní fascinované pohledy... :D Killi

Měla jsem chuť udělat uvařit něco výjimečného, tak z toho byly hovězí steaky s opákanými brambory a omáčkou se zeleným pepřem. A buchty s tvarohem a povidly. No, buchty jsem přecpala povidly moc, omáčka mi nezhoustla... Steaky musel smažit Tom, protože já nesmažím, tak ty dopadly dobře. :D Ale vařit pro něj je tak snadné, každé jídlo je podle něj to nejlepší. :D Ať už to jídlo ale bylo jakékoliv, byl hrozně moc hezký večer plný smíchu a tulení v kuchyni. :)) A na závěr dne spoooousta zápasů ve fifě. :D Killi

Nenávidím citace!!! Ale do oběda mám hotovo a tak můžeme odpoledne vyrazi s liškou na Vítkov na pořádnou procházku. Jdeme z Žižkova pešky až domů a je nám fajn. Potkali jsme moc sympatického pána, který vypadal jako Ondra Sokol, měl krátkosrstou kolii a rozplýval se nad Coudym. Kdo vííí, zda si víc než Coudyho nechtěl pohladit mě? :D Nicméně rozhovor nám zkazila paní s bíglem, děkuji pěkně. :D Adrenalin pak našemu výletu dodalo moje skvělé rozhodnutí použít pro cestu od Krejcárku na Palmovku most pro tramvaje. Nikdy víc, to se tu jednu stanici tou tramvají příště radši svezeme. :D Nicméně mise byla úspěšná a opravdu jsme celou trasu zvládli pešky. A večer přijel Tom. Tom a neděle je moc dobrá kombinace. :D Killi

Píšu diplomku, píšu diplomku, píšu diplomku. Konkrétně její teoretickou část, kterou potřebuju co nejdříve poslat vedoucí ke schválení. Kromě přestávek na jídlo (2) a venčení (3) píšu až do půl jedné ráno, kdy to oficiálně balím, ale s vědomím, že zítra už jen udělám citace, očísluju odstavce a pošlu to. Juch. V jednu ráno si jdeme s Coudym provětrat hlavu procházkou po Vysočanech. Tom mi chybí, ale bez divnýh pocitů. Je to osvobozující a příjemné. :D Veřím nám. <3 Killi

Umím si moc pěkně naplánovat, který pátek v měsíci zůstanu v práci do osmi. Tentokrát to vyšlo tak, že jsme s Couďáčkem zůstali sami v Praze na celý víkend. Měli jsme s T. na dálku stejnou večeři. :D Killi

Ahooooj, poslední zkouško ever! :D Pocit euforie se jaksi nedostavil, ale trochu úleva, to jo. Spousta práce s diplomkou a se státnicemi přede mnou, ale je fajn moct se soustředit jen na to. A taky fajn pocit vědět, že spousta lidí toho má na krku ještě hodně a já už si můžu trochu pískat, kdybych to uměla. Aspoň chvilku. :D Za odměnu jsem si koupila vysněné boty, šli jsme s Tomem na pivo a večeři - mimochodem opravdu s definitivní platností nejlepší burger, který jsem kdy jedla, a dokonce v hospodě pár kroků od bytu. Uaaaach, jedno velké mňam plus hora hranolek a dokonalá domácí tatarka jako bonus! To je prostě nebe, které by si naši přítomnost zasloužilo aspoň jendou za měsíc. :)) No a nakonec spontánní párty aka přátelské posezení u vína u Páji a icinga. Spontánní to bylo hodně a fajn to bylo ještě víc. :) Skvělý den! Killi

Učím se na poslední zkoušku a ani trochu mě to nebaví. Ale T. má tak aspoň ode mě klid a může si hrát na xboxu dle libosti. :D Jestli mu závidím, že už má titul a nestuduje? STRAŠNĚ. :D Killi

Některá rána jsou prostě spontánně skvělá a usmíváte se díky nim celý zbytek dne. :)) A když je ještě takhle krásně jarně, teplo, svítí sluníčko a vám se chce vzít si conversky a balancovat po obrubnících (!) a zpívat nahlas s Jirkou Macháčkem se sluchátkama na uších a usmívat se na cizí lidi. Pozitivní energie do zásoby. Jsem šťastná, veselá, zamilovaná a... jo, spokojená. Muaaaaa. Jako blázen. <3 Killi

Tak mám za sebou poslední ústní zkoušku (před inženýrskýma státnicema) v životě, vůbec nechci myslet na to, jaká to byla ostuda a jak jsem nevěděla snad vůbec nic... Ne že bych se neučila, ale prostě jsem byla úplně mimo. Opravdu žádnou zkoušku jsem si za pět led studia nezasloužila míň než tuhle, ale tak, co už, nebudu na to myslet, mám to. :D Tom má nakažlivě dobrou náladu, i když přijde z práce v deset večer, to si sem musím zapsat. :D A tak. V jedenáct večer koukáme na sestřih dne z Dakaru a usínáme v naší nejoblíbenější spací poloze. :D Killi

Taková normální neděle, Tom se vzteká u GTA, já se učím a vařím oběd, protože jsem opět! prohrála sázku. Nebudu, nebudu, nebudu se s ním o nic sázet, on má prostě vždycky pravdu a můžu si být sebevíc jistější. Gr. :D Killi

Návštěva Tomových příbuzných, černošské miminko a ne, vlastní ještě prosím nechceme. :)) Super večeře v Karlínské mlýně a dvakrát Bahama mama - v kombinaci s velkým množstvím bílého vína se stalo, že jsem trochu opilá. A hrozně fouká. Společné noční venčení oblud a hrozně rychlé usnutí, zničehonic. :) Killi

Dneska už se ale opravdu učím a jde to docela efektivně. :) A abych se odreagovala, tak se učím hrát GTA V. Moc mi to nejde. :D Večer s Tomem, s vínem, s goudou a s filmem , který byl super, jen trochu složitý a oba jsme u něho usnuli. :D Killi

Některé dny je potřeba upéct buchtu a sekanou, uvařit rajskou, uklidit celý byt, projet celý internet a rozhodně, rozhodně se neučit na pondělní zkoušku. :D Killi

Juhuuuuuu, jsem skvělá a proto mám farmakoekonomiku za jedna! :D Killi

To si tak člověk udělá pauzu mezi učením a vezme lišku na pořádnou procházku a liška se odvděčí tím, že na sobě domů dotáhne sto obřích bodláků, protože prostě musí vlézt do každého keře. :D Takže po hodinové procházce ještě hodinové vybírání těch ňuňu kytiček z jeho dlouhých chlupů, díky, miláčku. :D Killi

Týden s krycím názvem "jsem debil" odstartoval tím, že jsem do práce přišla o tři hodiny dříve, než jsem měla naplánováno. Měla jsem doma takové nutkání podívat se, jestli mám opravdu od 12, ale nějak k tomu nedošlo a vymstilo se mi to. V práci byl ale takový masakr, že se jim náramně hodilo, že jsem přišla dřív. No, mohla jsem se sice učit, ale peníze se taky hodí. :D Večer byl xboxový, Tom hrál GTA a já fandila a možná taky začnu hrát, protože je to super. :D Taky jsme u toho vypili trochu víc slivovice, ale je teda pěkně hnusná, dědo! :D No a pak už jsem to (KONEČNĚ) nevydržela a konečně začala řešit svoje hysterické, schizofrenní, stíhačkovské, paranoidní a kontrolorské divné pocity a sdělila Tomovi všechny Sherlockovské teorie, některé byly opravdu velice propracované.. :D No, chvilkama to bylo hodně veselé, chvilkama moc ne, ale konečně jsem se uklidnila a je mi dobře a všechny ty divné pocity jsou pryč, tadá. Kdybych veděla, že to bude tak snadné.. :D Sice jsme šli spá

Místo abych se hrooozně učila milovanou farmakoekonomiku, flákám se a hledám nové recepty a cvičím blbinky s liškou a prostě čekám, až přijede a budu mít klid,že. :D Killi

Nemám ráda pražské řidiče a řidiči (nejen pražští) nemají rádi mě. Tak už na mě troubili i v podzemních garážích, noacooo. A to mám nalepené zetko. Tak prostě jedu pomalu a opatrně a všechno mi dýl trvá, ale to protože se bojim a protože hlásím v práci každý den tři miliony dopravních nehod, víte! Achjo. tom říkal, že se zlepšuju, ale mě to teda moc nepřijde. Minimálně jsem čekala, že se budu zlepšovat rychleji. Ale už bych snad dojela sama do lidlu, který máme třicet sekund od bytu.. :D Ale největší radost z celého dne jsem měla, když mi Tom dal uuužasný Renault přívěšek na klíč od auta, juhuuuuuuuuu. :D Killi

Jsem schizofrenní, nepíšu diplomku, jsem protivná, koukám na hokej, začínám druhou řadu masters of sex, nemůžu spát, protože nemůžu dýchat, protože mám největší rýmu světa, a tak do pěti minut vysmrkám mozek, vážně. Vařím si špagety o půl dvanácté večer, když přestanu mít stažený žaludek z rýmy a kombinace svých divných pocitů- ahoooj, pořád jste tady! :D Incredible woman <3 a slušný kompliment o neslušných dívkách patří už možná spíš k zítřku, ale chci si ho nechat tady s dneškem. Normálka. :))) Killi

Nemám ráda první leden, už dlouho. Je to kocovinový, unavený, ospalý den. Ve tři ospoledne jsme přijeli do Prahy i s motorkou a lištičkou, chvilku jsme spali v naší oblíbené posteli, pak šli na novoroční procházku, ze které se stala honba za pečivem, které jsme nakonec nedohnali. Tak jsme si ke grilovaným hermelínům udělali hranolky a na snídani jsem upekla rohlíky. Nebyly nic moc, protože jsem měla jen prošlé instantní droždí, ale fotka na instagram pěkná, ne. :D Večer jsme zakončili u dokumentu o Kryštofkempech a u kompilace nejlepších failů 2014. :D Prostě jsmě spolu. <3 Killi

Silvestrovské ráno jsme začali více než skvěle a ani jsme nepřišli pozdě na snídani. :D Po vydatné snídani a obdivování motorky jsme vyrazili na Silvestrovskou procházku v plném počtu. Nevím, kolik nás bylo + tři psi. Po chvíli, která mému muži musela připadat nekonečná, protože celou cestu statečně bojoval ve sněhové válce proti nejmladšímu Ivánkovi, a ikdyž si to asi úplně neužíval, na mě to udělalo dojem, jsme došli do hospody. Jak jinak. :D O několik polívek, langošů, rumů a zelených později jsme vyrazili dál a pozvali se na návštěvu do chaty, která patří skupině č. 2. O několik chlebíčků a hruškových panáků a skleniček bowle později, když už se T. začal stydět za to, co říkám, a musel mě umlčovat, následně mi to vysvětlovat a já jsem mu musela následně dát za pravdu a mít z toho černé svědomí, jsme opět vyrazili na naše stanoviště - chata skupiny č. 1. Víte, bylo nás tam tolik lidí a tak různe provázaných, že se mi to nechce vysvětlovat. Navíc u všech nevím, ke komu patřili. :D Ni

Dlouho jsme nebyli na výletě, a tak se Tom rozhodl, že je na čase to změnit a naplánoval výlet, který neměl mít obdoby. A skutečně neměl. :D Opravdu jsme vstávali o půl páté ráno, sbalili se, vzali všechny věci, naložili se do auta s vozíkem za sebou a po páté hodině ráno vyrazili z Prahy směr polské Hniezdno. Cesta tam neprobíhala vůbec špatně. Auto nastartovalo, nesněžilo, já jsem 75% cesty prospala, Tom řídil, jeli jsme skoro pořád po dálnici, co víc si přát. Jsem nadšená, že mají Poláci všude oplocené dálnice! Obdivuji to celou cestu a nevycházím z úžasu. :D Tady vám prostě psa auto nepřejede, když vám uteče v lese. Ne že by se mi to někdy stalo, ale mám doma lekavou lišku, tak mě to napadne. Těsně před koncem nás odmítla navigovat Tomova GPS, ale to přece nevadí, můžeme jet podlé té mé. Po jedenácté hodině jsme na místě. Náš cíl byl jasný - v podivně vypadajícím domě měl byldlet kluk, od kterého chtěl Tom koupit novou motorku. :D Možná si říkáte, že je to přece zvláštní, jet 30. p

Mám budík na sedmou, i když jdu do práce až od 12, protože toho musím spoustu zařídit. Třeba nakoupit stopadesát tisíc věcí, upéct Míša řezy a meruňkový koláč, uložit peníze v bance, informovat Toma o sněhové situaci v Praze a tak. V práci je to blbý. Jsou nařízené přesčasy, takže mají velkou radost, když chci na zítřek volno. Umím to načasovat. :D Nějak to přežiju, nakoupím dalších stopadesát tisíc věcí a konečně hurá domů, kde už čeká Tom. Muuuuuuuuuu. Příjemně mě zdržuje od všeho, co musím nutně udělat, jako sbalit se, nachystat svačiny, a tak. :D Zítra nás čeká velký výlet. Musíme jít brzo spát, protože budík bude zvonit ve 04:30. Jdeme spát o půl dvanácté. :D Killi Mám to poslední dobou tak, že když jsme spolu, tak věřím všemu. Jemu, sobě, nám, budoucnosti, všemu. Ale když jsem sama, tak občas nevěřím ničemu. Neumím si s tím moc poradit. A snažím se dělat, že to není.

Nechce se mi balit, nechce se mi odjet do Prahy a zároveň už nechci být se svými střídavě smutnými a střídavě spokojenými náladami tak daleko od něj. Koukáme s tátou na Eurosport na sjezd a snažím se užívat si poslední vánoční chvilky u nás doma. Se všemi kolem sebe. Do Prahy musím už ve tři, protože vlak v pět má už dopředu místenky vyprodány. Nakonec jsem ráda, že jedu už ve tři, i když musím běžet s brutálně těžkou taškou (když vám Ježíšek nadělí hrnec, zapékací misky a tak :D) přes celé nástupiště, protože vagón, ve kterém místenku mám, má být čvtrtý a nakonec je první, že. I když je vlak narvaný a řvou tam děti. I když máme skoro hodinu zpoždění a místo v Libni zastaví ve Vysočanech, což je sice asi blíž, ale musím přes hnusný podchod a staré nádraží plné bezdomovců. Venku je zima jako debil. V bytě je po týdnu, co tam nikdo nebyl, zima jako venku. Vytahuju přímotop, spím v tlustých ponožkách a pod dvěmi peřinami. Mám studený nos. A nic k jídlu. Jupí. Killi