Je to rok, co jsem začala s Jednou větou (a tak půl roku, co jsem vzdala snažení se v každém zápisku jen o jednu větu :) ) a je nejlepší čas to ukončit. Bylo to náročné, bylo to sakra náročné a to jsem si na začátku neuměla představit. Jsem ráda, že jsem vydržela a že mám pohromadě celý jeden rok. A jsem ráda, že už je konec. Je dost možné, že tu teď bude trochu mrtvo. Jestli chvilku nebo napořád nebo jestli vůbec, to nevím. Pravdou je, že se toho teď v mém životě děje tolik, že dost možná budu mít potřebu to tady vykecat. Důležitá rozhodnutí. Důležité kroky dopředu. Okamžitě si všichni přestaňte myslet, že jsme se zasnoubili. :D Ale důležité to není o nic míň. Minimálně poslední týden mě denně napadá tolik věcí, které by si zasloužily, abych o nich psala, že kdyby mě stejně napadalo, jak komentovat výsledky do diplomky, měla bych už materiál i na disertačku. Nebo na tři. :) Ale už to není jako dřív, nejsem na gymplu, není rok 2010 (budu pro něj zřejmě mít nadosmrti slabost :) ). Už mi

Největším překvapením bylo, že jsme vstali na první budík a v devět už jsme vyjížděli směr Zadov. Jsme spolu sice už čtyři a půl roku, ale tohle měla být naše první lyžovačka- Tom byl naposledy lyžovat s ex (jako důkaz dokonce z kapsy lyžařských kalhot vytáhl i permanentku z března 2010 :D), takže bylo potřeba, abych přepsala další část historie. :D Intenzivně mě strašil tím, jak neumí lyžovat, takže není divu, jak moc jsem byla příjemně překvapená. Ten den se nám všechno podařilo, vyšlo počasí, sníh byl perfektní, sluníčko svítilo a nám to krásně šlo. Byla z toho jedna z nejlepších lyžovaček v mém životě a dobře, bylo to trochu i tím párkem v rohlíku a bombardinem… :D Byla jsem nadšená, po dlouhé době jsem cítila, jak mi to jde s každou jízdou líp a líp, a každou jízdu jsem si stoprocentně užívala a vychutnávala. Nedokážu ani pořádně popsat, jak moc perfektní zážitek to byl. A že nás doma čekala ta nejlepší kachna s karlovarským knedlíkem a červeným zelím, kterou jsem kdy jedla, a hor

Chtěli jsme vyjet na lyže, ale protože jsme byli lehce indisponováni, odložili jsme to - po dlouhé úvaze a snídani - na neděli. Zajeli jsme si tedy alespoň půjčit vybavení a nakoupit, což se ukázalo jako výborná zábava na sobotní dopoledne. Kromě toho, že jsme vykoupili půlku Kauflandu, tak k naší velké radosti měli v akci balení asi třiceti houbiček na nádobí - takové balení se dá dost dobře využít jako zbraň, takže ano, šermovali jsme se uprostřed Kauflandu houbičkovými meči. A mlátili se tím po hlavě. A tak, normálka. :D Udělali jsme si oběd a na chvilku si lehli, což se samozřejmě muselo protáhnout :)), ale ve tři odpoledne už vyrazili na několikahodinovou procházku s Ričkou. A bylo nám krásně, hodila jsem pěknou držku na ledě a máme krásné fotky u lomu a selfíčko samozřejmě a tak. Skvělý a jenom a jenom náš den. Dobré období!!! <3 A dvě večeře. :D Killi

Tom se rozhodl vzít mě na prachatický maturák (aano, přísahám, že to bylo jeho svobodné rozhodnutí a nedonutila jsem ho k tomu dlouhodobým nátlakem ala "jáchcistrašněmoctančit" a "musímejítzasenanějakýples" a napadlo ho to samo! :D) a já jsem samozřejmě nadšeně souhlasila a Prachatice už potřebovaly zase menší ujištění, že spolu stále chodíme, přece jen můj blog nečte celé město, i když občas mám ten pocit. :) Z Prahy jsme vyjížděli po páté a maturák začínal v sedm, takže na nějaké dlouhé chystání nebyl prostor i přes to, že se Tom snažil jet rychlostí světla. Ale i tak jsem před odchodem musela uznat, že nám to extrémně slušelo. :D Ples byl fajn, když jste se smířili s faktem, že nebyla tombola, což je jedna z hlavních věcí, proč chci chodit na plesy. :D Hned na začátek jsme si dali redbul s vodkou a o čtyři drinky a několik zatancovaných ploužáků později jsme už měli pomluvenou větší půlku sálu a Tom se šel s Ondrou opíjet ve společnosti profesorů z gymplu a mě př

To si tak jdete večer pěkně cvičit, přijdete domů v devět a zjistíte, že muž uvařil večeři - čínu s rýžovými nudlemi, mňam!!! :) Killi

A už je tady zase můj neoblíbený kolotoč laborka-práce-domů-spát a ráno znova. Za odměnu jsem si aspoň mezi laborkou a prací dala KFCčko a objevila jsem v obchodě pršut, co nám tak chutnal na Silvestra. :) Killi

Navždycky už ten den, kdy jsem byla poprvé na koncertě Jarka Nohavici!!! A bylo to samozřejmě úplně skvělé. Protože, jak už všichni víte, můj Tom je úplně nejlepší, a tak dokázal sehnat lístky na jeden pražský koncert, i když všechny byly dlouho a beznadějně vyprodané během chvilky. A byl to opravdu nezapomenutelný zážitek. Písničky pana Nohavici tak nějak doprovázejí můj život od.. od vždy, co si pamatuju. Od malička nám táta hrál na kytaru našeho milovaného Darmoděje, v autě jsme měli dvě staré kazety a kamkoliv jsme jeli, Nohavica a Bláznivá Markéta a Kometa nás doprovázeli. Když ke mě a bráchovi přibyla naše malá sestřička, nejhranější deskou doma a kazetou v autě se stali Tři čuníci. Je to záznam z živého koncertu a já dodnes umím všechny písničky nazpaměť i s jeho hláškami a prupovídkami ("Rrrrrrrrrrrrrr! Intonovat, intonovat!") Když taťka vytáhl kytaru, Nohavicu nikdy neopomněl. Později se naučil hrát i brácha a ještě později i ségra a repertoár Jarynových písniček se

Ráno se mi v práci dovolal servisní technik, který mi hlásil škodu na autě pana ředitele našeho gymplu. :D Větší náhoda by se mohla stát jen těžko vzhledem k tomu, kolik nás ty telefony obsluhuje. "Jedu z národní, chceš jít se mnou nakoupit?" -"Mně už se nikam nechce, zvládneš to?" "Jo." ... "Tak mi napiš, co mám nakoupit. A jaký prací prášek." -"No... tak já radši přijdu." :D Mě ty naše konverzace někdy tak baví. :D Killi

Zatímco včera jsme se báli, že nebudeme mít na čem lyžovat, přes noc sněžilo nonstop a ráno už nás přivítala pěkná sněhová kalamitička. My jsme pěkně v teple fandili českým biatlonistům, kteří bojovali s hroznými podmínkami v Německu, snažili se neúspěšně stáhnout někde zdarma nového Poldu, hru našeho dětství, a ani nevím jak to odpoledne uteklo a musela jsem na vlak. Navzdory všem obavám ze sněhu jelo všechno v pořádku, za Olomoucí pod sněhu nebyla ani stopa. :) Killi

Někdo vstával v šest, někdo v deset... Někteří to prostě mají těžší než jiní. :D Ale všichni jsme dokázali vyrazit na lyže a o půl jedné už jsme byli na svahu. Podmínky sice vůbec nebyly ideální, ale rozhodně to stálo za to, nejen kvůli hranolkům a zelňačce a jabkám s citrónem či bez a čaje z termosky. :D Překvapením dne se stala moje malá sestřička, která si jezdila jako profík navzdory očekávání všech. :)) Ne každému se podaří dobývat do cizího auta, když jsou dva podobné peugeoty zaparkovány vedle sebe... :D Cestou domů jsme podnikli ještě nitný nákup v Bille, kde nám opravdu dalo zabrat vybírání džusů, vodky, kukuřice a slečny ještě musely pro nitě (ej kej ej vlasy) do Lidlu. Aby nás pak mrzelo, že jsme ty džusy nekoupili tam. :D Doma jsme se s našima koukali na film, který už jsme všichni viděli, někdo si nepamatoval konec, někdo si ani nepamatoval, že už ten film viděl, ale nakonec to zabil taťka, který nám těsně před závěrem nadšeně sdělil, jak to dopadne, protože měl hroznou ra

Dopoledne ještě jeden sněhovo-deštivý výšlap s liškou, pak na chvilku do práce a po práci sbalit sebe i lišku a hurá na vlak. Cesta domů byla nekonečná, ještě že mám tak hodné zvíře. :) A doma (poprvé od Vánoooooc) už jen pohoda s Lucou, NKS a Tonckem. A horor u kterého ženské osazenstvo usíná přesně na střídačku. :D Killi

Prší, čtu si hodně hodně hodně staré články z roku 2010 a ano, jsem sentimentální. :)) Večer jdu po druhé v tomto týdnu cvičit! Jsem úžasná. :D ... for all of the time Killi

Padlo jen velice těžko uvěřitelné rozhodnutí, že v dohledné době pojedeme s Tomem na lyže, takže je potřeba se na to řádně vybavit a začít se těšit! Beru útokem slevy ve sportovních obchodech. :D Killi