Schovávám se před bouřkou do protiatomového krytu, připravená na svůj soukromý déšť. Nikdy- nebo alespoň většinou- ne dost brzo. Tolik ke spolehlivosti meteorologie. Někdy nejsem schopná udělat jakékoliv rozhodnutí bez jeho názoru, jindy zase říkám, že je mi to přece jedno. Nevím, na čem to závisí. Netrápím se tím. Nevěřím na to, že by střední cesty byly zlaté. V sobotu jsem přesvědčila mamku, aby mi ostříhala vlasy. Asi tak na polovinu původní délky. Skvělý pocit, lehká hlava, krásné konečky a po dlouhé době konečně zdravé vlasy. A připadám si dospělejší. Jenže pak mi mozek ovládl PMS a já už si nejsem tak jistá. Takže když do kupéčka přistoupila vysoká, dlouhonohá bohyně, v botičkách na podpatcích a jestli neměla push-upku, tak i prsa byly dost dobré. Zároveň s ní přišlo deset kilo jejího sebevědomí, které mě zatlačilo hluboko do sedadla, a dlouhé blond vlasy. Ke svému příteli se chovala jako k největšímu looserovi na světě, pila jogurtové mlíko nechutným způsobem, ale já jsem stejně