Plýtvám řádky

• Schovávám se před bouřkou do protiatomového krytu, připravená na svůj soukromý déšť. Nikdy- nebo alespoň většinou- ne dost brzo. Tolik ke spolehlivosti meteorologie.
  
  

  ---

• Někdy nejsem schopná udělat jakékoliv rozhodnutí bez jeho názoru, jindy zase říkám, že je mi to přece jedno. Nevím, na čem to závisí. Netrápím se tím. Nevěřím na to, že by střední cesty byly zlaté.
  
  
• V sobotu jsem přesvědčila mamku, aby mi ostříhala vlasy. Asi tak na polovinu původní délky. Skvělý pocit, lehká hlava, krásné konečky a po dlouhé době konečně zdravé vlasy. A připadám si dospělejší. Jenže pak mi mozek ovládl PMS a já už si nejsem tak jistá. Takže když do kupéčka přistoupila vysoká, dlouhonohá bohyně, v botičkách na podpatcích a jestli neměla push-upku, tak i prsa byly dost dobré. Zároveň s ní přišlo deset kilo jejího sebevědomí, které mě zatlačilo hluboko do sedadla, a dlouhé blond vlasy. Ke svému příteli se chovala jako k největšímu looserovi na světě, pila jogurtové mlíko nechutným způsobem, ale já jsem stejně měla chuť vytáhnout aspoň čepici, když už jsem po ruce neměla papírový pytel s vystřiženýma očima. Achjo. Měla jsem ráda svoje dlouhé vlasy.
  
  
• Ještě pořád si častou zoufale přeju vyrůst. A být dospělá. Magické slovo. A pomalu si začínám myslet, že se to už nezmění. Jednou si to budou přát i moje děti. Abych byla dospělá. Ale těším se na to.
  
  
• Protože budu skvělá máma. Mám ten nejlepší vzor. A chci.
  
  
• Četla jsem Padesát odstínu šedi a líbilo se mi to. Myslím, že to má špatné kritiky proto, že se ženy stydí přiznat, že se jim to líbí. A chlapi jsou naštvaní, protože nikdo jako Christian Grey neexistuje. Další dva zatím nepřeložené díly už jsem dočetla v angličtině a myslím, že se budou líbit víc. Už nejsou tak.. hrubé..?, takže se snad nebudete tolik stydět, vážené kritičky. Ale uvidíme, co s tím udělá překlad. Jsem na sebe pyšná, že jsem to dokázala přečíst a rozuměla jsem tomu, ale uznávám, že u některých scén jsem si občas nedokázala vybavit, jak přesně to myslí… Kontext jsem pochopila, ale v určitých situacích si to vážně dost nutně potřebujete a chcete a toužíte představit… Uch. Chi.
  Jinak musím říct, že český překlad se neskutečně povedl. Bylo to jako by někdo okopíroval všechny napsané i nenapsané porno povídky z mé hlavy a spojil je do jednoho příběhu, namixoval je Stmíváním a taky jsem si vzpomněla na Nick Jonas povídky od Kamm.
  Přečtěte si to. Všechny. Chci vědět, jestli jsem takové prase, jak si někdy připadám.
  
  
• Šukání. Moc mě baví vidět to slovo napsané a ještě víc mě baví i to. Vážně, vážně hodně. A taky vanilkový sex. A vím, že všichni znáte moje butterflies i okřídlené mamuty, co mi lítali tělem v období největší krize, v obdoví odpočítávání od posledního líbání a v období, kdy mě Anděl ohromoval na icq. Jenže až když jsem nechala Toma odjet domů, přečetla tu knížku za dva večery, a pak sama odjela na víkend do Valmezu, až pak jsem poznala, co je to opravdová nadrženost.
  Těšila jsem se do Prahy jako nikdy a stálo to za tooooooo. Vrrr. Pořád to stojí za to. Vždycky to bude stát za to. Nevěřím, že mě to někdy přestane bavit. Smích.
  
  
• Měla bych se stydět za věci a situace, za které se nestydím, a nestydět se za věci a situace, za které se stydím.
  
  
• Se*u na to.
  
  
• Ještě k těm vlasům - snad poprvé, nebo alespoň po hodně dlouhé době, má vlasy kratší než NKS! (Musíme se vyfotit!)
  
  
• Byla jsem na sedmém koncertu UDG v životě, byl jeden z nejlepších, vypily jsme jim tam spoustu vodky, spoustu džusů, sáhly jsme si na totálně nejvíc krásného bubeníka (který jim píše ty texty a učí dějepis!) bez trička, vyřvaly jsme si hlasivky a skákaly jsme a nemohla jsem se ani nadechnout, jak úžasné to bylo. Výborný večer. Stejně jako o 14 dní dřív, když jsme opožděně slavily NKSčiné narozeniny, pily jsme pivo a karamelové likéry a jedly marlenku a nakládaný hermelín a nevím, jak jsme to mohli přežít bez zažívacích potíží. Nebo vím - jsme na šílené kombinace zvyklé. Objímali nás kluci, domluvily jsme nácvik trojky, výlet do Brna a velkou akci na Lysé hoře, po strašně dlouhé době jsme mohly v-š-e-c-h-n-o probrat a nemám v plánu si vyčítat ani tu cigaretu napůl.
  
  
• TAK se doplňujeme, jako puzzle. Je nejlepší na světě. Do smrti do ní budu šťastně zamilovaná. Našim jedinečným způsobem.
  
  
• Viděla jsem poslední díl Stmívání a nebylo to dobré jako první část posledního dílu, ale stejně se mi to líbilo. A byla jsem v šoku a nemohla z toho překvapení dýchat. A taky jsme se na konci líbali a bylo to prostě TOP2 a ještě teď se z toho usmívám. Potřebuju k životu zajíždění prsty do delších hnědých vlasů. Do jeho vlasů.
  
  
• Miluju ho až to bolí. A je to pořád nádherné a někdy nesnesitelné. Zároveň.
  
  
• Tady měl být odstavec o tom, jak nechci ráno vstávat a nechávat ho spát v naší posteli beze mě. jak se někdy v noci probudím a chce se mi brečet štěstím, že vedle mě spí. Jak se k němu tulím a strašně zhluboka dýchám, abych si jeho vůni načichala do zásoby. Jak mám už dva a skoro půl roku pořád stejný pocit v břiše, když mi přes den napíše. Jak bych se na něj vydržela koukat hodiny a hodiny. Jak je strašně drsnej a hustej a zlej a důležitej, ale ne na mě. Já jsem jeho. Bohužel nebyl dost chápavý a tolerantní a starostlivý, když mám PMS jak debil.
  
  
• Kdykoliv a kdekoliv mě během dne obejme, neuvěřitelně dokonale voní. Nevím, jak to dělá.
  
  
• Navzdory tomu, že ho nepopsatelně moc miluju, nejsem schopná ráno vypnout budík dřív než napotřetí a neprobudit ho.
  
  
• V Prachaticích žijí divní lidé, protože i když v Byblosu hrajou výběr těch nejdokonalejších písniček století, NIKDO netančí. Za celý večer jediný člověk. A mě to málem utrhlo nohy, jak jsem chtěla! Za to do výstřihu vám tam lidé koukají moc hezky. Všichni. Bez zábran.
  
  
• K vánocům chci nastřelit krásné a zdravé vlasy a nehty. A plášť do laborek. Dík Ježíšku, seš kámoš.
  
  
• A žádná písnička tu není a nebude, protože i když mému drahému muži aspoň 5x denně řeknu "to je hezká písnička, zapamatuj si ji", není schopný zapamatovat si ani jednu. Ale pusťte si tohle.
  
  Killi&PMS