Já mám tak dobrou náladu jako už týdny ne! :) Včera jasem šla spát po půlnoci, po Superstar a po snaze zopakovat si ještě literaturu a chemii, ale stejně už v pozitivní náladě. A pak jsem se ráno probudila a všechno bylo fajn. Prostě jen tak! Neuvěřitelné. Takhle dobře jsem se necítila už opravdu dlouho :). Písemka z chemie byla pohodová, písemka z literatury odporná, v tělocviku jsme dělali kotouly na známky a stejně mi nic náladu nezkazilo! Ve třídě nás bylo 14. Paráda! V pátek máme jolku (vánoční večírek), scénky jsou sicesepsané, ale trénovat se ještě nezačalo a všichni mají chřipky/angíny/antibiotika a kdovícovšechnoještě! Docela nepříjemné. Ale já tomu stejně věřím. Kromě tančení stačí, když si to párkrát zkusímev pátek a to půjde. Hlavně aby byly natočené videa a udělané kulisy, a to už snad víceméně je. Já vím, jsem s tím otravná, ale jolka je teď náš život :D. Žijeme jolkou :D. Po jolce ať příjde potopa! :D Hrajou mi tu koledy a začínám se cítit vánočně. Chybí už jen sníh :).

Dnešní pátek utopím v 300g mléčné milky. Protože už mě to nebaví. Přes všechnu snahu být dneska veselá to nejde. A to jsem dokonce opravdu chodila po škole v santovské čepici a přála lidem Merry Christmas; teď mám pocit, že jsem si spíš měla narazit na hlavu papírový sáček a vystřihnout jenom díry na oči, protože tak nějak si připadám. Nikdo. Už mě pustila i euforie z jolky a dnešního zkráceného vyučování. Mimochodem už máme lístky a jsou NÁDHERNÉ. Ty bažanťákovské budou vedle nich kusy ošklivého papíru. A už je vytisknutý hlavní plakát nad schody a vůbec to nevypadá hrozně. Bohužel co se týče spolupráce s áčkem, opět jsme na bodě mrazu a momentálně je všechny absolutně nenávidím. (Pozn. pro studenty GFPVM: Pokud nějakou scénku nepochopíte, bude z ní mít smíšení pocity a bude vám připadat trapná, bude v ní krev nebo nevkusný sexistický podtext, dělalo ji áčko. Ale fakt xD.) Ve čtyři mám poslední letošní trénink, tak jsem si ho chtěla užít, ale asi budu akorát protivná. Milé. Nemám náll

Mám slabost pro název tohoto článku. Právě jsem viděla skvělý romantický film, který téměř vůbec nebyl sladký ale dokonale sexistický. Takže padám na hubu, opět. A klesám níž, až někam na dno Mariánského příkopu, kde se zahrabu, abych se sebou už nikdy nemusela být. Nenávidím své sny, vysoké vzdušné zámky a představy o dokonalosti. Teď by stačil jediný náznak, jediná- a klidně hodně laciná- myšlenka a já bych to všechno smetla ze stolu. Bez problému. Jsem chytřejší než loni. Nebo hloupější. Jak pro koho... a vím, že tohle bylo nechutné klišé (navzdory ještě nechutnější pravdě uvnitř). Ano, KRIZE. Ale ráno bude všechno jinak. To ta noc, pomalé/smutné/romantické písničky a ten film! Pojďme řešitjiné mé problémy, které také nikoho nezajímají, ale internet umí krásně předstírat, že ano. Tak třeba škola. Co to byl dneska za den, pořád nemůžu pochopit. Nějaké erupce na Slunci o velikosti maximum na druhou. (Chtěla jsem použít nějaké vtipné přirovnání, ale když jsem začala uvažovat, jak velké