. Absolutně poslední tečka za letošními prázdninami. A je to. Přísahám, že jestli zítra ředitel ve svém rozhlasovém projevu řekne "staroslavné gymnázium", umřu smíchy. A to i přes významný pohled naší třídní (a jeho manželky). Můj poslední projev! Můj poslední první den na gymplu! Poslední vyplňování těch formulářů, poslední index... Zítra a pak už nikdy. Asi to tak nechci. Jsme velcí? Jsme maturanti? Jak to, že už zítra? Vždyť to přece není možné. Jsme pořád stejní. Praštění. Puberťáci. Naposled a bye? Děkuji, nechci. Zastavte čas.

A je to tady. Ten nevyhnutelný konec, o kterém studenti mluvit nechtějí a dospělí jim to rádi předhazujou. Nevyhýbejme se tomu a řekněme si to nahlas: končí prázdniny. Dobře, tak to nebylo tak osvobozující, jak jsem čekala :D. Když se mě někdo zeptá, jestli se těším, tak váhám. Samozřejmě bych nejdřív nejradši hystericky ječela, že do školy po dvouměsíční pohodě se může těšit jen psychicky naprosto labilní člověk, ale než si odpověď srovnám v hlavě, začnu silně pochybovat. Na něco se totiž asi vážně těším. Na ranní cesty do školy s NKS (kéž bychom letos spolu mohly chodit častěji než 2x týdně). Na holky. Těch se už od poloviny července nemůžu dočkat, letos jsme se zas nezvládly vidět přes prázdniny. Na to, jak přijdu jako poslední do třídy a místo pozdravu se jen svalím na židli a zašeptám "Asi zdechnu." Na mé pozdní příchody a stresy, abych nepotkala ředitele. Na bloudění budovou a hledání správné třídy. Na hádky s jinou třídou, kdo má být v téhle učebně. Na pocit, když pří

To zas bylo naše... naše skrz naskrz, jako vždycky. komplikovaná cesta do Hustých**sprint přes Vaňkovku**jakési Židlochovice**MS v atletice**pečení štrůdlů**stěhování pod stany**spaní pod širákem**agresivní komáři**hromadná snídaně**celý den na koupáku- kvalita se zeleným slizkým dnem**rodinné vstupné**supr správce s kapitánskou čepicí**rozhlasem vyhlášená cukrová vata a párky v rohlíku- langoše nezmiňujem :D**levná zmrzlina od krásné blondýnky**někdo má kopeček za 7, někdo za 14**vstup na houpačky bez doprovodu rodičů zakázán**neházej do vody a nepřelézej zábradlí->neumíme číst :D**největší bossky plavčice, respekt! :D**zastavení na půl hoďky na naší laviččce a koumání dýně na cestě**koncert Xindla <3**cesta v bouřce milion tisíc kilometrů**spaní v garáži- největší luxus**mistrovství Evropy in-line bruslí-> Češi jsou pomalí a Němci nejlepší**stavba a kradení vína a pršíí**oběd na koupáku, rozdělení zbylého jídla a odjeezd**vymodlená cesta bez policistů**konečně sprchá, labyri

Fotoreportáž z naší rodinné dovolené doplněná hláškami. Pokud něco nepochopíte, je možné, že chyba není na vaší straně ;) :D. Ráno u snídaně. Vyjížděli jsme v osm ráno! Víte, v kolik jsem musela vstávat, abych měla koupelnu pro sebe a nejlíp jako první?! Brzo xD. Pes řídící :D. Dodávám, že auto nestojí někde na parkovišti, tohle je fotka přímo z cesty. Šikovné sestřičky, zatímco dvě s vypětím všech sil táhly jeden díl zahradního nábytku... .. jejich bratr zvládnul dva kusy najednou :D. "Otřete někdo to DVDčko!" -"Chtěla bys, coo?" :D :D :D Krásná večeře. Tu jsme totiž chystali my- děti. Už nikdy během celého pobytu jsme něco takového nemohli vidět xD. "A říkejte mi Honza Opravář." :D :D :D NKSka jak se soustředí na svůj jahodový jogurt! :D (Rozhodli jsme se jíst a nečekat na rodičovstvo, až opustí saunu. xD) Zátiší se sestrou a makovou houskou :D. A bratr v čele stolu xD. Kuliočkooo :D :*. před saunou: "Já ležím tady!!!" -"A já tady!!!"

Měla jsem dneska zvláštní den. A pořád ještě nevim, čím to bylo/je. Možná tim, že ONA už mi neuvěřitelně moc chybí. Že strašně toužím mít ji vedle sebe, mluvit s ní, vidět, jak se tváří, smát se s ní. Je mi smutno. Doopravdy smutno. Tyhle prázdniny totiž nebyly naše, tak jako 11x předtím. A mě to teď, na konci sprna, žere. Odjet s ní moc daleko odsud, aspoň na měsíc. A všechno to dohnat. Mám tě ráda! Ráno jsme všichni, celá rodinka, odjeli do Os travy. Kontrola rovnátek a nakupování, jak jinak. V nemocnici nějaká slabá chvilka, nebo nevim, jak to nazvat. Seděla jsem v čekárně, jen tak přemýšlela, mamka se zeptala na nějaké běžné věci, ale já najednou cítila, jak se mi do očí derou ty hloupé slzy... Vymluvila jsem se, že si jdu koupit pití, utekla jsem a rozbrečela se na záchodě. Hnusném, nemocničním. Ale zvládla jsem to a bílý čaj od Nestea tomu taky pomohl. Paní doktorka byla spokojená a konečně mi tu průhlednou gumičku nahradila stříbrnou. Ta průhledná hrozně rychle žloutla, zvlášť p

Přehrávala si v hlavě poslední společnou konverzaci. Ne, tenhle jejich večer nijak slavně nezačal. Ráda se hádá a s ním obzvlášť, ale tohle bylo jiné. Chyběl ten potřebný nadhled, ironie, náznak humoru, pobavený smích na konci a závěrečná usmiřovací pusa. Tohle milovala. Dneska se to nepovedlo. Věděla, že po náročném dni nemá náladu se hádat, poznala, že chce jen úplně klidný večer s ní, snad i beze slov, jen být spolu. A přesto spor vyvolala, i když teď sama nevěděla proč, možná jen chtěla zkusit... udělat krok navíc... vidět, co se stane. Kvůli hloupé fotce v peněžence. A teď by si zoufalstvím nafackovala. Procházeli městem a ona měla čím dál větší chuť zastavit se uprostřed prázdného náměstí a zakřičet do nebe, že je strašná kráva. Chtěla, aby i on věděl, jak moc jí to mrzí, že to takhle nechtěla, že se za to nenávidí a že to chce spravit. Hned. Ale přestože chtěla křičet, nepadlo jediné slovo a oni dva ruku v ruce dál promalu procházeli městem. Přísahala by, že ticho bolí. A pak ji

Tak a je to tady. Zase začal TEN týden, ve kterém už mají všichni sklony mluvit o prázdninách v minulém čase.

Zjišťování toho, co je to tarahun (nezjištěno! :D ), usnutí u filmu, mrtvý Johny Depp, stará micina (xD), ice cofee, těžká práce na zahradě, zametání kartáčkem na zuby, tvorba pizzy (včetně těsta! :D), vítání srpna v santaclausovských čepicích a srdíčkových brýlích, zpívání s Jirkou Macháčkem ("jáá jsem tvoje holka! jáá tě mám ráda!" :D ), ona jako pirátka aneb všechny nás pozavírají včetně Adorka (:D), nejlepší šťáva na světě, chytání rybízu (bílý- červený- černý), mouchy ve skleníku+ skorozralé hroznové víno, papání pizzy a debaty o nechutných věcech :D. Úplně normální den s ní :) se slečnou dokonalou******************... Simply the best! Tohle prostě nechci zapomenout. Killi

Možná jste si někteří všimli, že Česká televize pořádá anketu o nejoblíbenější knihu českých čtenářů. Akce má název Kniha mého srdce a probíhá od začátku dubna, kdy čtenáři začali hlasovat prostřednictvím internetu nebo hlasovacích kupónů pro svou top knihu. V květnu byo vybráno Top100 knih a v červnu pak Top12. Nyní čtenáři hlasují pro jednu z dvanácti finálových knih a hlasování probíhá do konce září. Už jste hlasovali, knihomolové a knihomolky? :) Můžete ZDE . To ale není hlavní důvod, proč o téhle akci mluvím. Velmi mě zaujal a moc mile překvapil výběr dvanácti finálových knih. Rozhodla jsem se ho trošku rozebrat a napsat na jednotlivé knížky vlastní názor, co já si o nich myslím a podobně :). Miluju knížky a všechno s nimi spojené, klidně strávím hodiny v knihkupectví a o knihovnách ani nemluvím. Jsem schopná strávit u dobré knížky hodiny, chodit spát nad ránem a před usnutím se těšit, až se zase probudím a budu moct ve čtení pokračovat. Knihomolka jako Brno :). Ale nestydím se za