Tak se nějak stalo, že se letos zase dokázalo 11 dospělých lidí domluvit a odjet na společnou dovolenou. Nebylo to jednoduché, letos jsme se hádali víc než jindy, protože už nikdo nechtěl potřetí do Chorvatska, polovina lidí nechtěla do Francie, v Toskánsku to bylo drahé nebo plné a Švambi nikoho nepřesvědčil, abychom jeli do Bosny a Hercegoviny. :D Nakonec ale skupina, nadšená pro Francii (do které jsem patřila i já s T.), dokázala ukecat zbytek, vybrala se vila, poslaly se peníze, my jsme s morfem úspěšně odstátnicovali a 5. 7. 2013 nic nebránilo odjezdu třem autům z Prachatic. protože to byl hit celé naší Francie :) Poslední příspěvek v naší skupině na FB od jednoho ze střídajících řidičů: "Achjo spal jste někdo? Po hodině převalování to vzdávám a jdu raději masturbovat, u toho se vždy krásně uvolnim..." :D Což by asi tak vyjadřovalo to, jak moc jsme normální. Komentář od stejné osoby o hodinu a půl později: "Nikam nejedu, nemám na vás náladu a mám hodně práce, jdu si

... if you are wrong! Jenom jsem vám chtěla sdělit, že už jsem se uklidnila (ale stejně jsi skončila). :D Asi to bude tím, že je dneska venku konečně léto a že nejsem v práci do osmi večer. Tak slibuju, že od teď už nebudu psát na blog jenom ve svých stavech dep přehnané úzkosti. :D A budu psát častěji, tak se třeba i v nejbližší době dozvíte, jak jsme se měli na Azurovém pobřeží, což byla moje určitě TOP 3 dovolená, nebo jak se stalo, že pět členů komise státních zavěrečných zkoušek upadlo asi na 45 minut do komatu,protože já mám titul. :D Teď ale nemám čas. Jdu připravit ultraepesní špízy na gril, nacpat piva do mrazáku, pověsit už asi desátou pračku vypraného prádla a připadat si božsky. Protože je léto, protože mám nejzaslouženější prázdniny v životě a protože mám díky Praze pocit, že můžu všechno. Protože dneska by to šlo, protože dneska si zpívám a tančím ve výtahu na Queeny a připadám si sexy (je tam velké zrcadlo, takže to můžu patřičně zhodnotit! :D). A když se mi bude chtít

Chci být o 3 roky mladší, chci, ať mi stačí slyšet, že mě miluje, a nepotřebovat být si jistá nevímčím. I wanna see you cry , bitch. Je mi trapně, ale.. Pokaždé, když nad tím už po milionté začnu přemýšlet , bliká to tam. Sin City. "Viděl vás někdo?" I přestože jsme od sebe už nejmíňcelý století, já vážně nevím, netuším a nemám ponětí, co mě k ní táhne- I když trochu svině . Nevím, proč. Ale vím, že kdyby to byla cizí náhoda, jde mi to mávání rukou nad vším líp. Chci, strašně sobecky chci, abych jeho nekonečným příběhem byla jenom já. "To je snad můj problém, ne." Možná dělám z velblouda stádo mamutů. Jenže já nevím, jak to nedělat. Jak si přeprogramovat mozek. Jak si na to nevzpomenout pokaždé, když… Prostě pokaždé. Jak na to nemyslet a moct normálně usnout. Když myslím pouze hlavou, vím že, nejsi tou pravou, jenže stále chtěl bych tě vídat nahou. Nevím, co bych chtěla slyšet. Co by mi pomohlo, co by mi dalo tu jistotu, že… Nevím, shit, happens, blablabla. Prostě