Během těch 30ti sekund, co jsem se slzami v očích stála v jejím obětí a ze všech sil se snažila usmívat, jsem si uvědomila, že právě ONA... mi tu dneska (a celkem už rok) hrozně chybí.

NE!

Zase mě to popadlo... Zase novej vzhled. Něco, co tady ještě nebylo. Ta fotka je veliká vzpomínka z posledních prázdninových dnů... Ta fotka mě děsně uklidňuje... A dokonce si myslím, že to vypadá hezky, což je snad poprvé v historii mé blog-kariéry. A komu se to nelíbí, ať mi to radši ani neříká :D. Ale ne. Já náhodou kritiku přijímám. Statečně a ráda :). Killi

Hodně jsem váhala, jestli tohle uveřejnit. Nakonec se tak stalo. Těžko říct, jestli je to dobře, nebo špatně. Pro někoho to možná bude jen pár blbejch vět, které jsem stvořila pod nátlakem profesorky češtiny a pod nátlakem mého smyslu pro povinnost. Možná v tom ale někdo uvidí i něco víc. (Stejně si čím dál tím víc myslím, že... je to jen těch pár blbejch vět.) "Pojď dál." zahuhlá Petra a strčí si do pusy poslední kousek čokoládové tyčinky. "Naši odjeli na 3 dny pryč, takže to tu taky tak vypadá. Tři dny bez pravidel, prostě paráda." vysvětluje ještě s plnou pusou čokolády. Sundá si boty na podpatku a hodí je do rohu pokoje. Vcházíme do kuchyně. Dřez je plný špinavého nádobí, přestože si všímám prázdné myčky. Na stole se povalují zbytky jídla. Všude prázdné kelímky od jogurtu a krabice s kousky dávno studené pizzy. Na lince pánvičky s připáleným olejem a zbytek spálených hranolek. Televize i rádio hrají, i když v pokoji nikdo není. "Klidně si sedni, dáš si colu

Bubla, bubla, bubla. Chrrrr. "Finská sauna? To je jako ta zima ne?" Plaveme na znak, na dva znaky, na tři znaky (jen pro pokročilé). Na čelenku (co mi tam beztak někdo ukrad), na vítězství a na prohru. "Mám z tebe fobii." "Jestli ji nejnajdeš, tak jsi u mě skončil." - "Jestli ji nenajdeš, tak si u mě skončila?" "Holky, jak dlouho tu jste, hodinu?" -"Čtyři hodiny." Je skoro půlnoc, a z kostela zvon, mi noc připomíííííííínáááááááá. Pampampam,Hooonky, tonky. Pampampam,Hoooonky, tonky. Pampampam,Hooonky, tonky. Uděláme honky tonky rotaci, ať máme legraci. ... "Jee, to je ten... Čtvrtek!!" Po krátké hádce na téma "jak si vytáhnou šíp z těla", Luca: "Kladu si otázku, kdo v dnešní době střílí z luku...". "On umře? Umře? Řekne mi někdo, jestli umře? *střelba* Proč jste mi neřekli, že umře?!" Měl bys přestat, měl bys přestat, měl bys přestat, přestat žrát! "Ticho!" "Ale v knížce to

Killinka není zamilována. Já na takové věci nehraju :D. Nebo nehrála? Uvidíme v pondělí. Co tu zas chce ten divný neustálý úsměv? Bylo to prostě jen fajn. Bylo to dšsně děsně děsně moc fajn. Bylo to pohádkové. A on je princ. A kdo se v tom má pak vyznat? Mě se ty pocity ňák nezdají :D. Mě je ňák hezky. Killinka není zamilována? Killi

Nač to protahovat. Bylo to skvělé a miluju JEN A JEN MOJI čokoládovou pálivou papričku *JOKINGLY*. Luxuriooous. A karty nehráli... ani nepřisedli. Já jen, aby bylo jasno. To jsou ty komplikované vtahy 21. století. Killi

Bohužel (nebo bohudík) si nějak nemůžu vybavit čtvrtek... (školní část dne). V hlavě (v uložených sms mého mobilu) mi uvízla jen věta z mládeži nepřístupného filmu, co jsme si pouštěli v hudebce. "Rytmickou sekci tvořily korejské ženy amerických vojáků." A mám z ní pořád vibrace v břiše xD (a tady tím smajlikem jsem se nakazila od lovitky, aby vám to bylo jasné :D ). Žijte v míru (to se hodí, když už jsme u té Korei, Koree (nevim, jak se to skloňuje, tak mám prý napsat "Korejské republiky", ale já zas nevim, jestli je Korea republika, ale prý je, tak prý nač si to ztěžovat :D) :D ). (To jsem se nějak zamotala, sakra :D). Killi

Navždy druhá. Už. Zase. Už zase. Only I love me.

... že přezdívka Pizi se týká mého močového měchýře? ...smích...

Zase na druhou hodinu... Honza si nás teda pěkně rozmazluje :D. V noci jsem se co hodinu budila... kvůli příšernému snu, brrr. Mě se nikdy nic nezdá, a když už náhodou něco, na 99% je to noční můra (a to zbylé procento jsou sny, které si po probuzení nepamatuju). Dneska jsem dokonce stihla posnídat. Kornfleksy. Já nevim, co se to se mnou děje :D. Ráno, když jsem šla do školy, potkám veverku. Černou. Koukala na mě a pak odskákala pryč. Nikdy jsem si nevšimla, žře veverky tak směšně skáčou. V příštím životě chci být taky veverka. A taky černá :D. Počasí je naprosto abnormální. Ráno se klepu v bundě, odpoledne pařím v tričku. Prý paradox :D. Když už jsem byla skoro u školy, dostala jsem hroznou chuť to otočit a jít zase domů, do tepla, do postele. Měla jsem to udělat :D. První hodinu zemák. Už mám dopsané všechny zápisy od začátku roku (jsem na sebe pyšná). A koukali jsme na video. Ale asi jsem ho nevnímala, pač už nevim, o čem to bylo. Jsem fakt strašná :D. Pak biologie. Možná to chápu,

Ráno až na druhou hodinu. Aspoň se člověk trochu vyspí. A stihla jsem si dát i čaj. Úkaz ojedinělý :D. V matice samé mocniny, odmocniny, písmenka a kružnice. A příště prý budem rýsovat, nebo co. To abych si vzala ten trojúhelník. S ryskou. (To abych ho napřed někde našla...). V dějáku Pája zkoušená. Šikula. V Zubří bude ohňostroj, kaviár a šampaňské. Už hledám večerní šaty :D. V biologii zase rodozměna. Té písemky příští týden se děsim už teď. Težko se učí něco, co člověk nechápe. A těžko máte naději na pochopení, když to nechápe celá třída a profesorky se všichni bojíme :D.(To není vtipné... já budu biologii v budoucnu potřebovat!). A fyzika zcela exklusivní. Tak si někoho vyzkoušíme, zvolíme nějaké kritérium... Podle učebnice. Prof.: "Aleno, otevřete knížku..." Alča: "Neee, já nechci! Oni mě pak nebudou mít rádi." Prof.: "To je jedno." Prof.: Strana 89. 8*9 je 72. A 7+2 je 9. Kdo je devítka? Já: "Hmm... já." --- U tabule. Pája : "Klár

Domů přijdu ve čtyři. Venčím psiska. A o půl šesté mám být před KZkem. Idylka :D. Naštěstí mě táta veze autem, takže všechno zvládám. Sraz s holkama u fontánky, tam stojíme a studujem, co máme na sobě, na obličeji, na vlasech. Věci necháme v šatně, ale pořád ještě postáváme dole. Nakonec jsme vybídnuty, ať jdeme nahoru. Návštěvá WC a pohled do těch obrovských zrcadel... V sále koukáme na kluky a kluci koukají na nás. Zahájení, obvyklé řeči o základech slušného chování a průběhu následujících 10 lekcí. Dozvěděly jsme se, že holek je míň než kluků. Takže paráda :D. S gymplákama je tam ještě stavebka. Kluci vypadají mile, ale nic zvláštního, žádný extrém. Všichni jsou... normální. "Pánové zadejte si". A černá většina sálu se až překvapivě rychle zvedne ze židlí. Všímám si milého kluka, co rychle míří rovnou k nám. Je hezkej... Moc hezkej... "Máš s kým tančit?"... "Dík." vykouzlím úsměv. Jsme jeden z prvních párů, co už začaly promenádu. Zjišťujem jen základní

Budík je něco nevyslovitelně příšerného. Vstávám v domění, že když je venku 5 stupňů, nemůžem jít v tělocviku ven. Omyl. Sakra. Takže když se v 7 ráno objevim ve škole, mám největší chuť vzít zas zpátečku. Baf. Běhaly jsme šedesátku a pak hrály softball, což je úplně nejvíc ftipná hra :D. Podařilo se mi odpálit a kdyby se ještě jeden z našich pálkařů trefil, mohla jsem dát bod :D. Prostě sranda. Víceméně pořád jsme po sobě navzájem řvali nebo se káceli smíchy k zemi. A profesor z nás taky dost nemoh. Luxusní prostě :D. Hned v matice nám byla nálada zkažena superpřepadovkou. Proč ne, jsme přece na gymplu. Při troše štěstí budu mít za 4, ale moc s tím štěstím nepočítám a čekám plnou pálku. Pozitivní je, že v tom nejsem sama, takže si nepřipadám tak moc dementně. Jen trochu.. Sakra, stejně je Lochneska protivná stará babizna :D. V chemii jsme zase pro změnu počítali. Nic zajímavého se nestalo. Co byste taky čekali, když největším adrenalinem bylo, jestli mi po stisknutí "rovná se&quo

Mám takovou chuť se schovat pod postel a neviditelně pozorovat tady ten celý divný svět...

1.Tvoje jméno? Klárka, prosim pěkně. 2. A přezdívka? Killi, NKS, SiSi (a taky slunečnice a kopretina :) 3. Jaký jsi znamení a kolik ti je? Tvrdohlavý beran otravující tuhle planetu už 16 let :D. 4. Oblíbený pití (alko/nealko)? Čepovaná kofola, naprosto bezkonkurenční. A alko? Pivo. A vodka. S džusem. A NKSkou :P 5. Ty a cigarety? Fuj. 6. Řekl ti někdy někdo, že tě miluje a ty víš, že to myslel/a upřímně? Bohužel. Bohužel jo. 7. Chtěl bys žít někde za hranicemi? Dneska ne, za 9 let to mám dočasně v plánu :D. 8. Jaký lidský vlastnosti nejvíc nesnášíš? Sobeckost. Tu nesnášim děsně moc. 9.Je nějaký moment v tvém životě, který bys nejradši vymazal/a? Jo. Jeden jediný. Tenkrát o prázninách. Chorvatsko, nafukovací matračky, moje "zamilovanost" a písnička z mobilu. Pamatuješ? Stydím se za to do dneška. 10. Déšť, nebo slunce? Slunce. 11. Je snadný získat si tvou důvěru? Právě naopak. Je to hrozně těžký. 12. Je na světě někdo, pro koho bys udělal/a cokoliv? Nevím, co znamená cokoliv. J

Držím v ruce dvě meruňkové koblihy a nevim, do které se dřív zakousnout. Meruňkové jsou prostě nejlepší. Tomu říkám "na vrcholu blaha".

Ráno je mi zase děsná zima. (Důvod, proč do školy nosim dvoje ponožky). Korfu, červenec 2007. První hodinu chemča. Dneska mi to počítání šlo, takže veskrz pohoda . Ale zima strašná. První tři hodiny se mi většinou zahřát nedaří. A aby jo, když máme většinou okna dokořán (dneska už mě to FAKT sr*lo, a to se omlouvám za výrazy). Angličtina byla spojená, protože naše týčr je nemocná. Já jsem jim nevěřila, že hrajou každou hodinu kufr, ale... my ho fakt hráli celou hodinu :D :D :D. Ta profesorka je naprosto šíleně střeleně dementní... Měla jsem z ní strašné záchvaty, a ona se pak na mě tak škaredě koukala :D. A myslí si, že je jí dvacet. (a přitom je jí 780 nejmíň). Ve fyzice mě nevyzkoušel, takže štěstí (je tak krásná a přepychová věc). A pak jsme něco počítali, a nevyšlo nám to, a prý blbě pochopil zadání, nebo co už. "Prostě idiot jak Brno" :D. V pondělí ta písemka bude myslim velice vtipná :D. A děják. Stresy, že budu zkoušená, a nebyla jsem, i když to bylo těsné ( díky Ště

Tenhle týden je tak strašně ftipný a náročný, že ani nemám čas sem něco napsat, i když bych chtěla sebevíc. Počasí příšerné. Ráno strašná zima, odpoledne zas teplo. Střídá se to častěji než moje nálady. Všichni zkouší a nadšeně vymýšlejí písemky. Haha. Takže vlastně když jeden den není fyzika ani dějepis, stoprocentně je literatura, když nepíšeme z chemie, stoprocentně dostaneme přepadovku z frániny. A hrozně mě to baví. (Teď se smějte). Úterý. Kaczka je zdravá. Teda je natolik zdravá, aby mohla být s náma, což je super (nemusela jsem jít na pracák... nevím, jak to brát... pozitivní, nebo negativní informace? Zaokrouhleno na neutrál.). V dějepise zkoušení (bez upozornění, bez výstrahy... sakra, co je to za chlapa?). Kopp : "Někoho musíme vyvolat. Obvykle se to dělá tak, že se vezme datum. Osmnáct a devět. Takže AAA a BBB (já). Já: *přešel mě smích* Kopp : "Ale to je velice řekněme ohraný systém..." Já: "Ty vole..." Kopp: " Takže já to většinou dělám ta

Kdykoliv jindy bych to budíku odpustila.... v pondělí nikdy. Klidně si zazvoní v šest. V šest! A to mám vstát (z postele), najít oblečení (bordelářka), vyděsit se (u zrcadla), vyvenčit psiska a do sedmi být ve škole. Tohle by ten budík měl brát v potaz a až pak si rozmyslet, kdy začne zvonit... A vůbec, proč radši není rovnou potichoučku? (nebo by ho mohl někdo nastavit tak, aby všechno stihl akorát... nebo bych ho měla nastavit já... koneckonců, je to můj budík... NO A?). Nicméně ve škole jsem včas. Po dvou týdnech, co už zase školu navštěvujem, jsem si všimla nového nápisu nad dveřma gymlu. Peťa mě stihla upozornit( během nechápavého smíchu), že se o tom pořád mluví. Asi ne přede mnou. A taky mě seznámila s teorií, že Honza neměl kam vrazit dotace, tak proto novej nápis. Já se k této teorii přidávám, a to nejen proto, že jinou neznám :D (ale proto, že je reálná... známe Honzu). Tělocvik. Když jsme zjistili, že pujdem ven, byly to krásné reakce. A měla jsem jít radši domů. Ušetřila by

Kdy se mi naposled podařilo se tak krásně vyspat, pustit si rádio a zůstat ležet s knížkou? Tak jako dneska... Není nad to, začít den pozitivně :)) Killi

Spontálně plánovaná akce... A takové jsou nejlepší. VIP oslava ve dvou. Romantická procházka a pozdní večeře v chladné podzimní noci. Ale nás hřálo mládí, smích a NKSovství. Děkuju Valmezu za to, že bylo všude plno a že byly všude rezervace, což nás donutilo k poslednímu nápadu... Číňani. Skvěle vaří, dávají porce XXL, jsou milí a neumějí česky. Taková paráda. Stoprocentní upgrade nálady. Trvalý. "Oni si to pamatujou?" :D Děkuju... bylo to excelentní. "Ty se ptáš, co ti dám víc a myslíš vůni slunečnic, spíše než výlet na Měsíc, chceš bílé klapky klavírů, soukromý tryskáč z papíru, krepové růže ze střelnic, mlčky se ptáš, co ti dám víc. Klesáme výš, stoupáme hloubš, jsme tlaková níž a zároveň souš, letíme nebezpečně, chcem, ať to trvá věčně, když jsme si blíž, mačkáme spoušť." (Kryštof, Plán) So happy name's day to you, my ladybird! Killi

Pátek. Páátek. Pááátek. Páááátek. Páááátek. Achjo, jak krásně to zní :)) Takže protože přes týden nebyl čas (ani chuť ani nálada, ale hlavně ten mizerný čas), tak to teď nějak shrneme postupně :)) Dny byly většinou dost paradoxní... Na jednu stranu bylo pár učitelů na turisťáku a naprostou náhodou (miluju náhody... víc než předtím :)) nás, myslím, všichni učili. Takže hodně suplování, odpadávání hodin a výměny. Na druhou stranu učení bylo dost i bez toho všeho a s tím vším... Frájina mě dost drtí... A ta přepadovka byla nesportovní. Čeština už je taky v normálu, dobrali jsme Honzíka Komenských a zkoušení jede na plno. Takže malý comeback mého ilegálního zaměstnání... "dělám do jasnovidectví" :D. Ale nesmějte se jako... ono to někdy vyjde, nemůžu mít přece pravdu pořád (to by mě nikdo neměl rád :D). Kaczka: "Klárčo, tak kdo bude dneska zkoušený? Ale opovaž se řícz Kačka!!!" (Život je tak těžký... :D). Angličtina je velice vtipná. Aby ne, když překládáme věty "Se

Můj včerejší rozhovor s bratrem... B: "Nám dneska odpadla hodina." Já: " A nám čtyři a ještě jsme šli až na druhou..." Já si někdy na gympl stěžovala? :-) Killi

Seděly jsme v knihovně a pily zelený ledový čaj... a pak vodu. Načichlou zelený čajem. To mě najednou prolétlo hlavou... To bylo tak fajn! Kill

Tohle mě nenapadlo... že bude chtít do Francie celej gympl... A to mám za to, že jsem původně jet nechtěla. Už jsem říkala, že jsem pitomá? Co už, no. Killi

Vstávání v pohodě. Aby ne na druhou hodinu... není nad to, začít den pozitivně :)) Když jsem vyvenčila psiska, zjistila jsem, že jaksi nestíhám, takže zbytek proběhl hekticky(samozřejmě zase nedošlo ani na zelený čaj pro harmonický den). Do obchodu pro kofolu a pak už rovnou do domu hrůzy (gympl se dá nazvat tolika jmény...). Proč začínáme vždycky ve druhém patře? Začínám si myslet, že nás Honza vůbec nemá rád... Matika proběhla tak nějak divně. Naprosto jsem nechápala odmocniny ve vzorcích, snad příště. Vytýkání mi ale jakože už šlo, fakt :D. Chemie byla ftipná, kalkulačky zase házely čísla :D. No a co, že nám nedošlo že z S+ O 2 vzniká SO 2 ? :D Stane se i gymplákovi (stane se jenom gymplákovi). Ve frájině jako vždycky nervy a až děsivé snažení... Takový klid není v žádné jiné hodině. Za 3 hodiny umím víc než za celý loňský rok. Paradox :D. Stejně ale Miluši Heliovou nemám vůbec ráda. Ale zase mi říká Klárko :D. Pak už jen malinké stresy a křeče smíchu... Literatura.("Komensk

Holčičí elitaz 2 .C jede zbořit Eifellovku... Hoooolky... já se těším!!! :D Killi

Jediná sms. A v ní jen "děkuju". A já zase spontálně brečim. Potřebovala bych se už odrazit... Kdyby tak bylo od čeho. Nechcete mě někdo nakazit štěstím? Killi

Včera jsem to nezvládla. A měla jsem. Ale todle se mi dlouho nestalo. Teda jo, děje se to pořád. Ale ne v takovéhle míře. Třeba jsem to potřebovala. Blbost. Třeba jsem prostě jen pitomá. Jak snadné :). Killi

Seděla před obrazovkou, ale stejně se na ni nedívala. Koukala z okna. Sledovala tisíce kapek, jak dopadají na hladinu bazénu. Nemyslela na nic. Bylo jí strašně smutno a nebyl tu nikdo, koho by mohla obejmout. "Nikdy tu není ten, koho zrovna potřebuju." pomyslela si s nepovedeným úšklebkem. Odhrnula si z čela vlhké vlasy a zavřela oči. Šla ven a zase začalo pršet. Přesto domů nespěchala a procházku s psiskama naopak protáhla. Nechtělo se jí domů. Nechtělo se jí nic. A pořád nechce. Ignorovala blikající zprávy icq. Stejně všichni jen něco potřebují, nebo jsou zvědaví, proč má zase takový status. Dál koukala z okna a pozorovala lidi s deštníkama, jak se vyhýbají kalužím. Otevřela icq a přelétla pohledem všechny zprávy. "Jak jinak." povzdechla a zase všechno pozavírala. Neměla sílu na vysvětlování. Stejně utěšit nechtěla. "Virtuální utěšování... kdoví, jestli to někdo myslí upřímně." Věděla, že teď několika lidem hrozně křivdí, ale v tuhle chvíli to tak cítila

Existence je velice relativní pojem.

Zase sedim doma zachumlaná ve svetru a koukám z okna. Zase prší. Zase skončím u telky s horkým čajem v ruce a psiskama u nohou. Zase jen čekám. Už několik hodin. A zase marně. Já jsem tak pitomá! Killi

Nový vzhled... teda jen taková změť nálad. Moc dlouho to tady nevydrží. Asi. Ale já se na ty oranžové a zelené nějak necítila. A nehodilo se to k počasí. Tak snad to chvilku vydržíte... Killi

Neprší. N-e-p-r-š-í. A to už jsem si na ten déšť začala zvykat... Killi

Promiň, ale já jsem pochopila, že ty dneska potřebuješ něco jiného než já, takže by to dohromady nešlo. Jen jsem tenkrát zapomněla, kolika způsoby jde pochopit jedna věta a teď jsem moc ráda, že sis to užila aspoň ty :).

Ten déšť prospívá snad jen těm vodmím melounům, co mi zrovna dozrávaj na zahradě :D.

Jsou situace, kdy už si nemyslím, že věci můžou být horší. Jako s tím deštěm. Omyl. Nestává se, že zaspim. Teda občas se to stane, ale fakt výjmečně. Maximálně jednou za měsíc :D. Ale to, že musim zaspat zrovna v den, kdy je u nás velká voda, to je zákon schválnosti, ironie a zlomyslnosti. Vrcholem rána bylo, že jsem nemohla najít boty . Přesněji řečeno suché boty. Do školy jsem došla v rekordním čase 11 minut ( Už vás neotravuju tím, že jsem zase nestihla vypít zelený čaj pro harmonický den, všímáte si?) . Sice úplně mokrá, napokraji smrti vyčerpáním a bez svačiny, ale včas. Dojdu do třídy (ve druhém patře, dneska už druhý zákon schválnosti, ironie a zlomyslnosti) a vyrazím ze sebe jen "sem zaspala". Načež se Kaczka začně neskutečně upřímně smát, potvora. A to si říká kamarádka. A to se nezmiňuju o tom, že na mě v zápětí začla chrlit francouzský článek. Někdy mám chuť jí ublížit :D. Ale nehodlám sedět v angličtině sama :D. V chemii jsme něco počítali, už si nevzpomínám, je

Já už nechci, nemůžu, ale musim. Krize je, když bez upozornění zjistíte, že došel jablkoskořicový čaj. Krize je, když se máte učit francouzštinu i přes ten neskutečný odpor k tomuto jazyku. Krize je, když hrozí, že čtvrtky už nebudou "naše". Krize je, když se vám babička snaží uklidit dům a je jí jedno, že se MUSÍTE učit. Krize je, když máte milion chutí zalézt do postele a místo toho MUSÍTE koukat na dějepis. Krize je, když prázdniny skončí tak nečekaně. Jsem ve velké životní krizi. Já už potřebuju víkend. A bojím se, že něco hezkého končí. A že tomu neumim zabránit. Nějakým záhadným způsobem mi chybí čas, chuť, nálada. Jediný světlý body dne jsou ty chvíle smíchu s holkama ve škole. Ne že by to bylo málo, ale mám pocit, že tohle mi dalších 10 měsíců nebude stačit. Chvilka napští... dramatická pauza... a nečekaný konec. Killi P.S.: Kdybych tušila, že mám počítat od 1 do deseti, tak celou dobu jak idiot nepřemýšlim, jak se řekne čtrnáct. P.P.S.: Kdybych tušila, že to takhle d

Jestli jsou slova jen kapky deště, slibuju, že už budu zticha.

Pomalu mi to začíná vadit. Pomalu. Probudím se a je mi hrozná zima, i když topení jede už naplno. Když ráno venčim psiska, nejsem schopná jim zmrzlýma rukama připnout vodítka. Protože má pohybová soustava je vzhledem k nedostatku tepla omezená, trvá mi všechno děsně dlouho a tak nestíhám vypít můj zelený čaj (když už ne pro harmonický den, aspoň by mě mohl zahřát). Dojdu do školy, kde už vypukl syndrom otvírání oken. Sluníčko se neobtěžuje ani vylézt, a pro jistotu začně radši pršet. Nemám deštník. Doma si natáhnu svetr, teplý zimní ponožky, na hlavu ručník a uvařim si jablkoskořicovej čaj, co mě momentálně umí nejlíp zahřát. Někam se zašiju a půlhodinu věnuju koukání do blba a usrkávání čaje. Zjišťuju, že je mi pořád zima a situace se začíná hrotit. Natáhnu na sebe další 3 vrstvy oblečení a jdu vyvenčit psy. V příštim životě chci být pes, protože jim tohle počasí nevadí, klidně proběhnou 10x kaluží a ještě s nadšením sledujou jak ta voda stříká okolo. Doma musim napřed vysušit psy a p

"Jaká koncepce?" - "Anti."

Druhý den. Druhý den druhého roku. Jediná snesitelná věc dne byla, že jsem mohla vstávat až na druhou hodinu, protože první nebyla (tyhle posunuté začátky se nám dneska přesunuly na pátek, což je možná trochu výhodnější). Ráno jsem trochu protáhla venčení, takže dneska jsem si ten zelný čaj nestihla ni uvařit. To by mě zajímalo, kdy konečně ten den začnu harmonicky :D. Cestou do školy jsem použila zkratku, kterou používám od začátku mé docházky na ústav. Ovšem obvykle ne, když celou noc předtím prší. Sakra :D. Mé červené číny mě musely nenávidět. Ale já za to nemůžu . To to bahno. V šatně už čekaly vysmáté holky a nadšeně mi sdělily, že skříňky nefungujou a fungovat nebudou. Takže až mi někdo ukrade boty a já budu muset jít domů v papučkách, nejdřív záhadně zahyne Honza, potom školník a následně celá 2.E, která ty skříňky pravděpodobně dodrbala. Matika proběhla poměrně hektickým způsobem. Nová profesorka nám s klidem řekla, že je největší mrcha z ústavu , pak nás přemlouvala, že matur

A je to tady, už podruhé mám za sebou své poprvé :D. Už podruhé první školní den v růžovém. Oujé. Večer jsem byla ještě v pohodě. Nachystala si věci, budíka. A vzhůru do boje. V šest hodin to začalo. Chtěla jsem vstát pravou nohou (večer jsem si to ještě připomínala...), ale já jsem nevěděla ani jak se jmenuju, natož tak ještě poznat pravou stranu(to mi dělá problémy i v normálním stavu, tak si mě představte v šest ráno). Z rádia jako vždy veselí Mareš a Hezucký... obvykle se jejím vtipům směju, ráno je příjemné vstát tak nějak s úsměvem. Dneska jsem je chtěla zabít, zahrabat a vyhlásit další 2 měsíce prázdnin. Když mě smysl pro povinnost donutil vstát (jen jestli to nebyly spíš ty biologické potřeby...), pohled do zrcadla mě dorazil. To je tak jít spát s mokrou hlavou. "Jak proměnit člověka v ovci...", tak bych nazvala noční proces mého těla, přesněji řečeno hlavy. Fajn. Rozčesat a trochu dostat pod kontrolu vlasy, umýt zuby, pak něco na pleť, řasenku a hotovo (na tyhle věci

Tak je to tu. Já taky. Taky věnuju několik nostalgisckých řádků předchozím 2 měsícům. Jak to dneska říkali v tom rádiu? "Prázdniny jsou zdrojem odpočinku a nevšedních zážitků..." Začali jsme dovolenou. O té tu už bylo řečeno moca moc, byly jí věnovány 2 rozsáhlé články. I když možná nebyla podle našich představ, vzpomínek je moc. Byl to bugr od začátku do konce. Smích a pohoda. Negativní věci zapomenu. Vzpomínky už jsou jen pozitivní. I když právě těchto 14 dnů bylo hlavním žroutem prázdnin. Předchozí 2 roky jsme na dovči byli vždycky ještě ve školním roce, před začátkem prázdnin. Takhle dovča sežrala 1/4 studentského svátku. Nelituju toho, ale pak ten čas běžel jaksi... neřízeně. Hned po návratu z teplých řeckých krajin jsme jeli pro štěně. Pro toho malého ďáblíka. Ten se postaral o téměř celý zbytek prázdnin. Mít doma štěně je "záhul". A mít doma štěně a jednoho černého obra, co pořád ještě nevyrot z puberty... Nepředstavitelné. Černý obr, v poslední době už klidn

Cítila čím dál víc, že potřebuje jít ven. Doma bylo málo místa pro její nálady, všechno zůstávalo stát kolem ní. Cítila se hrozně sama, ale nechtěla, aby byl někdo s ní. Tyhle svoje stavy znala. Dobře věděla, že zase přejdou. Nechtěla zatěžovat ještě někoho jiného, i když tolik cítila, jak by teď někoho potřebovala vedle sebe. Ale byla tak tvrdohlavá... Chtěla tohle zvládnout sama. Tak jako už kolikrát před tím. Natáhla si staré džíny a mikinu, popadla vodítka a zavolala na své dvě psiska. Jen oni dva ji v jejích náladách směli provázet. A byla za to ráda. Vyšla z domu. Sluníčko jěště stále jemně hřálo, i když ve vzduchu už bylo jasně cítit, že léto odchází. Psi nadšeně chytali padající listí. Usmála při pohledu na ně. Prošla známými místy jako vždycky. A bylo jí zase tak smutno. "Zvládnu to," uklidňovala se statečně: "znám přece své nálady." Procházela se mezi vysokými stromy, často se zastavovala a koukala nahoru. Mžourala do sluníčka a vnímala příjemné teplo. Cht

Dneska to nějak není ono. Uletět... to by bylo. Budu se muset asi trochu uskromnit. Neuletím, uteču. S hafanama do parku. Stejně nečekám, že by mě někdo hledal. Takže neutíkám. Odcházím :) Killi

Já věděla, že to dokáže... A naše malinká zemička si odváží z Japonska dvě zlata. A stříbro k tomu. Jsou věci, které prožívám děsně moc. Třeba vrcholové soutěže v atletice. Ale za to může táta :). Děkuju. Roman je nejlepší :).