Úterý, 4. 9. 2007 aneb "po třetí tam nejdu"
Druhý den. Druhý den druhého roku.
Jediná snesitelná věc dne byla, že jsem mohla vstávat až na druhou hodinu, protože první nebyla (tyhle posunuté začátky se nám dneska přesunuly na pátek, což je možná trochu výhodnější).
Ráno jsem trochu protáhla venčení, takže dneska jsem si ten zelný čaj nestihla ni uvařit. To by mě zajímalo, kdy konečně ten den začnu harmonicky :D. Cestou do školy jsem použila zkratku, kterou používám od začátku mé docházky na ústav. Ovšem obvykle ne, když celou noc předtím prší. Sakra :D. Mé červené číny mě musely nenávidět. Ale já za to nemůžu. To to bahno.
V šatně už čekaly vysmáté holky a nadšeně mi sdělily, že skříňky nefungujou a fungovat nebudou. Takže až mi někdo ukrade boty a já budu muset jít domů v papučkách, nejdřív záhadně zahyne Honza, potom školník a následně celá 2.E, která ty skříňky pravděpodobně dodrbala.
Matika proběhla poměrně hektickým způsobem. Nová profesorka nám s klidem řekla, že je největší mrcha z ústavu, pak nás přemlouvala, že maturita z matiky je lehká (ha ha) a nakonec jsme začali opakovat. Ani mě neudivilo, že jsem nebyla schopná odčítat desetinná čísla. Co bych taky čekala po 2 měsících, ve kterých jsem počítala maximálně kolik rohlíků mám koupit nebo kolik stojí vstupenka na koupák.
V dějáku nám nový profesor sdělil, že nás nikdo nechtěl, a proto on má tu zvláštní čest s náma. Doslova. Pak nám oznámil z čeho maturoval (co všichni mají s těma maturitama? My jsme druháci!!!), poslal spolužáka pro pití do obchodu a celou hodinu se divně koukal... Já nevím, jestli čekal, že mu po prázdninách vyjmenujeme všechny letopočty řecko-perských válek, ale nadšený z nás moc nebyl. Nakonec řekl, že jsme normální třída. Tak nevím, to má být bráno jako lichotka?
V biole jsem se klepala od chvíle, co nová profesorka (ano, už zase někdo nový) vešla do třídy. Pak nám četla, co všechno budem probírat, snažila se zjistit, co jsme probrali loni (všichni jsme si to opravdu přesně pamatovali... její problém,že) a nakonec nám dodala optimismu tím, že učivo prý pochopí jen ten, kdo má logické myšlení (ne, to nějak není můj případ...).
A fyzika. Konečně nějaký profesor, kterého znám (bych si pomyslela, kdyby to nebyl Šašek). Řekl, že nám přeje co nejmíń problému ve škoním roce a už začal malovat vektory na tabuli. Ach bože. První hodina a už zase obrázky, vzorečky a definice. To mi tak chybělo.
A už jen oběd. S úsměvem jsme s holkama předběhly prváky. Nějaký kluk za náma se nechal slyšet: "To, že jsem prvák neznamená, že si nechám sr*t na hlavu!"...Omyl hochu, omyl :D.
V šatně jsem dospěla k první a poslední výhodě neuzamikatelných skříněk: nemusím vytahovat klíče. Oujé.
Vyjdu z ústavu a začíná pršet. Sakra. To je důvod, proč tu teď sedim s ručníkem na hlavě, ve svetru a tlustých ponožkách a s horkým čajem.
A přemýšlím, kde seženu otroka, který by mi dopsal do čejiny celé baroko. Asi to zas zůstane na mě. Nečekaně. Nenávidím Komenského. Stejně neřekl škola hrou. Stejně Shakespeare neexistoval. A stejně jsou celé dějiny podvod. (stejně to ale budu muset napsat...).
Přeju krásný den.
Killi
Komentáře
Okomentovat