31. října 2014
Nejdřív jsem si říkala, že dneska prostě napíšu víc. Pak jsem si říkala, že na to kašlu a dám sem jen písničku, co to řekne za mě. Ale pak jsem si, definitivně, řekla (jo, dneska jsem vůči sobě neskutečně ukecaná), že napíšu opravdický článek, protože je podzim a co by to bylo asi za podzim, kdyby tady nevisel můj ryze ufňukaný článek? "Pro ženu neexistuje problém, kteý by se nedal vytvořit." Odkud začít? Od rána. Když jsem ráno cítila, v polospánku, jak mi Tom dává jen lehkou pusu na tvář a jde do práce, nějak se to všechno spustilo. Jako když lusknete a svět přestane dávat smysl, úplně jednoduše a hned. Nechce se vám vstávat, nechce se vám jíst, nechce se vám poslouchat hudbu, nechce se vám koukat na seriály, nemáte chuť na zmrzlinu (!!!), nechcete si čistit zuby, nechcete se oblíkat, nechcete nic. Chcete jen sedět a dívat se do zdi a soustředit se na to, abyste alespoň dýchali. Abyste přežili. A čekáte, až se něco stane. A ono se nic neděje. Jo, je to debilní stav, to mi n