Vlastně jsem původně chtěla napsat o tom, jak skvělé byly 4 dny u babi a dědy strávené s téměř všemi lidmi, které mám úplně nejradši na světě. Jenže.. Mám místo mozku černou díru, protože Tom musel odjet už včera a já jsem si pobyt na jednom z mých nejoblíbenějších míst užila o den dýl, takže teď sedím ve vlaku, strašně se na něj těším a přísahám a slibuju*, že kdyby to trvalo jenom o den déle, samým fňukáním bych umřela. A tak mě napadá, že se někdy v srpnu pár dní v kuse neuvidíme, takže mám před sebou už jen necelý měsíc života. Takže by to měl být carpe diem necelý měsíc, takže určitě nepůjdu zaplatit tu vážně blbou pokutu od vážně debilního revizora za vážně nefér smůlu. Někdy vám to povím. Strašně se těším, až za 10 minut vystoupím z vlaku a Anděl mě vyzvedne a pojedeme Kiou do našeho pražského bytu a bude strašně sexy, protože mu řízení neuvěřitelně sluší. A proč jsem už takovou dobu v kuse zfetovaná hormonama štěstí? Protože uprostřed mého barvitého popisu řeckého jogurtu s ma

Jo, kašlu na Vás, ale jsou prázdniny! Takže jenom velice rychle, co je u nás nového. Začnu tou nejmenší novinkou ze všech; tentokrát vás nebudu napínat až do konce článku... Já jsem TAK!!! zamilovaná! Pořád, chápete? Chápete to někdo? Já ne. Už dva roky! A nejkrásnější prstýnek na světě na mé ... wait for it... levé ruce, který jsem dostala (ne, není zásnubní ) k výdvouročí, budiž tomu důkazem. Ztratili jste se v té větě? Bože, jak mě to psaní chybělo, asi! (Zase ti zvyšuju návštěvnost, co za to?) Miluju ho. Ten prstýnek a ho přece taky, achjo! A jsem přecitlivělá (další novinka roku, wow), protože po měsíci v kuse, kdy jsme opravdu, opravdu, opravdu celý dloouhý měsíc každý den usínali a budili se vedle sebe, jedem na víkend každý jinam. Já po měsícic do Valmezu, Anděl po 5 dnech domů. Ale mě tam aspoň čeká spousta lidí, kteří ještě neviděli můj nejbožejší prstýnek, chachá! A už mi někdo dejte facku. Ale nečekejte, že to pomůže. Takže zkusím psát trošku konstruktivně a třeba budou mít