Praha hlásí Converse počasí, takže je vám jasné, co budu mít zítra na nohách, až ráno poťapu na metro. Tralalá! Prosím, ať už není zima. Ať už vydrží tohle startující jaro, ať je dál cítit ve zvzduchu, ať je čím dál tím víc teplo a ať můžu Tomovi konečně ukázat Vyšehrad! I když to asi nehrozí, protože kvůli našemu vytížení se asi uvidíme nejdřív někdy v dubnu, a to jsme ve stejném městě. Skvělé. To je tak, když já jsem ve škole doslova od rána do večera. 2x týdně mám uprostřed rozvrhu trapnou tříhodinovou pauzu a- tadadadá- ano, pokaždé je můj milý zrovna ve škole, a to má ten rozvrh o dost skromější než já. Prostě jupijou! A potencionálně volné čtvrteční večery a pátky také v březnu padají, protože mám pracujícího muže. Ale to je dobře, protože vydělá spoustu peněz, koupí všechno, co Husaberg potřebuje, a já se pak v létě budu moct opalovat rozvalená v pneumatikách, v tílku a kraťáskách, se zrcadlovkou na krku u supermoto tratě, bude mi báječně a budu děsně pyšná na toho mého motorkář

(Šíleně, nepopsatelně, nezměřitelně, totálně, naprosto, ohromně, nezastavitelně a tak dále, hurá lemra) ho miluju. A jsem tak zamilovaná, že kdybych uměla malovat, nakreslím si tady na stěnu druhý vývojový stupeň Mony Lisy v nadživotní velikosti. Barevně! ;) Společný víkend v bojových podmínkách našeho domu byl samozřejmě skvělý. (Ale ať už se konečně stěhujem! :D) Nechápu, jak to zase mohl vydržet. 6 lidí a 2 psi v naší papírové pidiřadovce a ono to vypadá, jako by tam s námi bydlel večně. Jak prostě zapadne do naší psychotické rodinky a nikdo nemá pocit, že by tam byl navíc, že by tam nepatřil. Je můj, ale je už prostě tak nějak.. náš. :) A když jsme v sobotu večer seděli všichni čtyři is bráchou a ségrou u notebooku a hráli miniturnaj v Dobyvateli.cz, prožívali to a křičeli a smáli se a tak... Prostě mu už vůbec nevěřím, že je jedináček, určitě přede mnou tají minimálně pět sourozenců. :D A taky jsme vařili pro celou rodinku a nakupovali v tescu a venčili psy a mazlili se v obyváku

Protože všichni musí vědět, jak skvělého, úžasného, schopného, geniálního, pohotového, inteligentního, vtipného, krásného a dokonalého přítele mám. Všichni!!! Achjo. Jsem tak strašlivě moc zamilovaná, až jsem z toho úplně neschopná. :D teda, to samozřejmě není tím. To je prostě tím, že jsem debil. Někdy se to projevuje víc, někdy o trošku míň, ale tento týden je to fakt extrém. Mám chuť si dát fakt už facku a začít být normální a použitelná v běžném životě. Začít být konečně trochu skvělá, abych si ho aspoň zasloužila.  On je prostě supermuž a umí všechno vyřešit. A tak si můžu zapomínat mobil v autě jeho kamaráda, můžu zapomínat šaty u něj doma, když je potřebuju ve VM, můžu si večer před mými prvními laborkami vzpomenout, že nemám plášť, můžu si taky s jednodenním náskokem vzpomenout, že mi končí měsíční metro jízdenka a studentsská kartička, kterou potřebuju ke koupení nové, je ve Valmezu. Dokáže všechno. Kdybych potřebovala transplantaci kostní dřeně, sežene mi hodného dárce do dva

Včera See that girl, watch that scene, dig in the Dancing Queen! Tak jo. Mám za sebou první zkouškové a dokonce se stoprocentní úspěšností. Sice nemůžu machrovat tak jako většina na ekonomkách, fildách a podobně, že bych dala všechno během dvou týdnů a nejhůř za B a pak měla měsíc prázdnin, ale hlavně, že to mám a že to mám VŠECHNO. Bylo to asi milionkrát horší než maturita navzdory tomu, že výsledný pocit nebyl ani z půlky tak uspokojivý, a zvládla jsem to jen tak tak, zbyly mi dva dny prázdnin plus víkend. Ale po zjištění, že nás v září bylo v kruhu třicet a do letního semestru postoupilo jenom asi sedm lidí, z toho jenom tři máme zkoušku i z matiky... No dobře já! :) Psychicky už jsem se snad taky srovnala a snad už zvládnu příští zkouškové bez té ufňukanosti, ubrečenosti, vystresovanosti na nejvyšší úroveň a tak. Pracuju na tom! I když se mi chce zatím při pomyšlení na jakékoliv učení zvracet. Ale to bude dobrý. :D Pro představu v jakém stavu jsem se nacházela posledních šest týdnů