Myslím, že je na čase, abych vám opět připomněla, že mi máte závidět.:D Už víc než tři hodiny se totiž opět topím v totálním euforickém štěstí a spokojenosti a nejlepší na tom je, že v následujících dnech se to bude jen a jen stupňovat. :) První paralelkový test z matiky je totiž za mnou. Jestli úspěšně, to teprv uvidíme, protože můj dobrý pocit samozřejmě neznamená vůbec nic. Ale věděla jsem co mám dělat, co se po mě chce, jak to všechno spočítat.. Takže pokud jsem neudělala nějaké stupidní chyby z nedostatku pozornosti, jak je mým milým zvykem, tak by to mohlo dopadnout docela hezky. Tak třeba, snad! Jo, jo, jo! Nepřišlo mi to nijak zvlášť těžké. Nebylo tam nic překvapivého, všechny typy příkladů jsem měla propočítané ze skript a vzhledem k tomu, jak zdrceně vypadali a popisovali své pocity po testu ostatní, tak mám skoro strach, jestli jsem psala stejnou písemku jako oni. Když jsem spolubydlící vesele oznámila, že mi to přišlo celkem v klidu, zbledla a šla spát zase někam pryč.:D An

Mám ráda Valmez, ty lidi tady, ten vzduch, ta místa. Tu jistotu. Jsem tu doma a jsem na to docela dobře hrdá. O půl třetí na náměstí ve Valašském Meziříčí jdu co noha nohu mine a každej sám sobě jsme stínem. Nic mi není přitom melu z posledního těžko říct o tom něco konkrétního... Vynecháme ten smutný příběh, jak jsem se přesně v 17:25 dostala domů, zvládla jsem návštěvu babičky a dědy, odpověděla jsem na milion otázek, převlíkla jsem se, vyčistila si zuby a v 17:50 se nechala skvělou maminkou odvézt do Kulturního zařízení na bažanaťák, i s NKS. Mimochodem- sestava já-mamča-NKS byla stejná, jako když mě vezly k matuře a docela živě se mi to vybavilo. Ten večer byl vlastně celý absolutně nostalgicky nostalgický. Chyběly mi dvě věci- lístek a bílé maličkosti se šňůrkou, které jsem inteligentně nechala v Praze. Lístek mi zařídila Kačka a dokonce zdarma- daroval jí ho náš zeměpisář. A tu druhou položku zas zařídila má drahá NKS. Mám prostě svůj tým! :D Místo mi taky držely, mezi spolužákem

Dokud na střeše VŠE nepřistane kosmická loď plná roztomilých ufonů se zelenými tykadly, budu psát pořád o tom samém. O sobě, o něm, o nás, o Praze a o nás v Praze. :) Tak co je nového... V neděli jsem se úspěšně vrátila zpátky do Prahy. Stihla jsem ještě brečet smíchy v autě, potkat úplně klidnou Jenny na nádraží, stát v narvaném vlaku až do Olomouce, učit se grafy cyklometrických funkcí a vidět poslední díl chirurgů (nevím, jestli je ta nová série prostě nějaká citovější, ale zatímco dřív mě to tak nedojímalo, teď skoro nebo fakt brečím u každého dílu... asi teď některé věci jen ale vnímám jinak, osobněji). Mám ultrasuperdokonalou zimní bundu, je přesně taková, jakou jsem si představovala- včetně ceny (díky dvojté slevě :D), a koupili jsme ji už v druhém obchodním centru! :D Taky jsme byli na jídlo v McD, jeli jsme spontánně tramvají a metrem a koupili jsme si na půl hroznové víno bez pecek v krabičce. A taky kyselé okurky a jedli jsme je s uzeným a koukali u toho na motorky v telce.

"Jak jsi chtěla ošetřit tu včelu a ta včela píchla tě." Tak. Sedím ve vlaku a cítím se asi tak, jako bych celý mozek nechala v posluchárně AII. Ale usmívám se. Náročný týden? Pátek a sobota s NKS. Luxusní, jak jinak. Protože my dvě pohromadě, to ani jinak dopadnout nemůže. Nejsehranější tým, už třináct let. Chaos na hlavním nádraží- to, že jsme se našly, je jen neuvěřitelná náhoda. Cestování metrem skrz na skrz celou Prahou s jízdenkou i bez, ubytování se na kolejích ("Teď se tvař, že tady studuješ, jinak budeš platit 40 Kč za noc."), večeře v McD a noční Praha. Neměla jsem nejmenší tušení, kam jdeme, naše toulání se stylem "Jéé, pojďme kolem Lucerny!" a odbočování do postranních uliček prostě jen tak, jak se nám chtělo. Chvilku to byla Praha, kterou mám ráda (Národní třída), chvilku zase Praha, které se bojím (tma, tisíc malých hospod a zvláštních lidí), ale viděly jsme všechno. Jakmile jsme se (i když nemám nejmenší tušení jak) dostaly k Tančícímu domu (

Napsala bych, jak se mám nádherně a zamilovaně, jak je svět krásný a Praha nejkrásnější, jak mám nejskvělejšího přítele, nejúžasnější nejlepší přítelkyni, jak tento týden píšu dva zápočtové testy a moje spolubydlící už zvládla jeden z nich nenapsat, ale nechci jít zase spát ve tři ráno. :) Každou chvilku očekávám příchod nirvány, s Kurtem v čele. Tralalalalalaláááá. Jsem debil, ale je mi hezky. Dobrou chuť! K.*

Zrovna jsem smazala strašně impulzivní a ufňukaný článek, protože číst něco tak strašného si opravdu nezasloužíte. Jen mám pocit, že se to všechno stalo moc rychle a já jsem neměla čas se zastavit a všimnout si, co všechno se to děje. Můj přesun do Prahy. Proběhl strašně, strašně rychle. A myslím, že jsem přeskočila tu smutnou, stýskací fázi a teď se mi to vrací. A překvapuje mě to, nejsem připravená. A děsí mě to. Skočila jsem do toho po hlavě, všechno šlo lehce a nic nemělo chybu. Nic mi nechybělo. Nebo jsem si to aspoň myslela. A teď se mi to vrací. Za všechno ale asi může fakt, že jsem spala jen tři hodiny a teď už jsem tak unavená, až mi není dobře. Už minimálně dvě hodiny jsem měla spát, ale navzdory totálnímu vyčerpání v tom hluku, světlu a horku, co tady je, nemůžu usnout. Chci být doma. Ne, všechno je v pořádku, opravdu. Ale možná potřebuju obejmout. K. jsem velká, jsem velká, jsem velká, jsem velká, jsem velká

Myšlenkotřesení. Mišmaš myšlenek, zážitků a dojmů po krásném víkendu s mým mužem u něj doma. Jako doopravdy doma a ne v Praze. Jsem šťastnáááá a tak dále, to už víme, ale pořád je to ten nejsilnější pocit ze všech a přebíjí všechny ostatní. Jestli někdy spadnu, tak to bude hodně bolet, ale rozhodně to bude stát za tohle všechno, tak proč se tím zabývat. Je mi hezky, je to špatně? Není. Takže. Po dvou a půl hodinách cesty autobusem, ve kterém jsme polovinu času stáli, což bylo samozřejmě kvůli mně, protože jsem před odchodem m-u-s-e-l-a umýt ty hrnce, které po nás v kuchyni zůstali po špagetové večeři z předešlého dne. Rozhodně to nebylo kvůli tomu, že jsme neměli místenky, to si nemyslete. Celou cestu propojeni sluchátkama, chichi. Těžká autobusová romantika! Na nádraží nás vyzvedla skvělá paní andělská, doma jsme dostali skvělý andělský oběd, a pak propukl lov nábytku a nalepovacích háčků do koupelny. Škoda, že jste neviděli, jak úžasně umí můj drahý parkovat. Večer vyhrály Češky bask