Koketka s rozumem se radí a Taťjana si ve světě své lásky staví vzdušné hrady s důvěřivostí dítěte. Pamatuju si, jak se mě kdysi někdo zeptal, co si má představit pod těmi vzdušnými zámky, které tak často zmiňuju. Následovala moje hodně upřímná, ale veselá odpověď, na kterou ale on už neřekl nic, a já jsem tak měla pocit, že se mu zase rychle vzdaluju, přestože mě drží za ruku. Byl to hezký večer. Tma, mlha, milion zastávek... A hezky se usmíval. Ale nestálo to za to, potom. A já teď jenom nerada chodím tou cestou jako tehdy. Že život dal jí do vínku dar fantazie, nespoutané moudrostí, jež má vlastní řád, vůli žít po svém, bez výhrad, srdce, jež jednou provždy vzplane? Sny lehkovážně prožité jí v duchu neodpustíte? Nějak se všechno seběhlo tak, že teď budu tři týdny v kuse v Praze, abych potom mohla jet dva víkendy po sobě domů. A vlastně mě to ani nijak neděsí a netrpím chronickou úzkostí, protože jestli všechno půjde tak, jak to zatím vypadá, tak mi to uteče rychle. Tenhle víkend bud

Po dlouhé době jsem se konečně zase dostala na pár dnů do Šenova. Do obvyklé sestavy nám chyběla Miška, která si užívala hody v Hustopečích (a taky svého tajného přítele, kterého nikdo nezná, nikdo o něm nemluví, ale my víme, že ho prostě má!:D), a její absence samozřejmě byla znatelná, ale i tak jsme si to zvládli užít. Vysmáté tři dny, během kterých jsem zcela dobrovolně a nenásilně posilovala břišní svaly od rána do večera. Ať už jsme koukali na parodii Stmívání (dítě v tašce :D) nebo na Harryho Pottera (po milionté a zase to dopadlo stejně! Žádný nový alternativní konec! Zklamání! :D A blbý měsíc, co vyjde zpoza mraku o minutu dřív, než by měl, a zkomplikuje tak další čtyři díly a vlastně i zabije Siriuse, no jako!!:D), ať jsme se cpali koláčemi (od Marichen ze Sudic, co minulý týden umřela :D), sekanou, jablkama, izolačkou nebo štrúdlem, pořád jsme se nečemu chlamali. K tomu přidejte prozevlovanou sobotu, kdy jsem se celý den válela v trávě a užívala si jedno z posledních babíléto

Kvůli takovým pátkům, jako byl tenhle, se budu vracet domů tak často, jak jen to bude možné. Protože každá minuta strávená s ní je skvělá. Ať už si necháváme balit jídlo u číňana, nakupujeme spodní prádlo, pípáme v obchodě, zkoušíme si kabáty a koženné bundy v prázdném obchodě, obdivujeme korálky a nakonec jim uděláme tržbu za 4 koruny, jdeme do drogerie jenom proto, abychom na sebe nastříkaly vůně svých přítelů nebo popíjíme burčák cestou domů, nezavřeme pusu ani na chvilku a je nám fajn. Protože s ní nejsem jen poloviční, ale kompletní. S ní je všechno jednodušší. Ona pozná, jak mi je, i když mlčím. Vždycky ví, jak to myslím. A ví, co chci říct ještě před tím, než to řeknu. (A navzájem u sebe vyvoláváme zívání už úplně profesionálně.) Protože jsme na sebe napojené. Protože jsme, jaké jsme, ale jsme NKS. "Tak třeba z tady těch kalhotek vůbec nemám dobrý hygienický pocit." "Tak jsem si řekla, že když jdu s tebou ven, oblíknu se elegantně. A ráno jsem se asi stokrát převl

Na to sa neumiera! :) Mám za sebou dva týdny školy a stále ještě žiju, což by mohlo být považováno za docela dobré znamení. Kromě rýmy jsem ani neutrpěla vážnější újmy na zdraví, žádný Sparťan mi neozbil pusu, nikdo mě neznásilnil v Kunratickém lese, nespadla jsem ze schodů na Letné, teroristi v metru zatím taky nejsou k vidění a před jedoucí tramvaj jsem ještě taky nevběhla. Přesto jsem toho ale stihla docela dost. Usnout 2x během jedné přednášky. Od matury jsem kafe neměla, asi je ten správný čas ho opět zařadit do programu. Nezakopnout při imatrikulaci před děkanem, proděkanem a 200 spolužáky . A neříct "Přísahám." místo "Slibuji." Dopadlo to dobře, dostala jsem index a roztrhala jsem silonky. Jíst během přednášky. Tajně, ale myslím, že to tam stejně nikdo neřeší. Obědvat v menze. Trochu lepší gymplácká jídelna, ale je to levné a bez práce. Nemít moc ráda svou spolubydlící. Smutný příběh.:D Já jsem si prostě jenom hrozně přála nedostat bordeláře, a proto bydl

Právě jsem předčasně ukončila vytáření domácího úkolu do matiky, protože už fakt nemůžu. A za čtyři hodiny mi zvoní budík. Ha- ha. Ale ty poslední dva dny za to vážně stály. Zdá se, že jsem lehce opilá Prahou. Jenže zkuste si nebýt, třeba po dnešní romantice na Letné. Nebo po vyhraném hokeji v O2 areně s příchutí bánánovo-čokoládové zmrzliny /přímo v kotli!/. Více o mém vysokoškolském životě již brzy ve vašich kinech. Killi* tak trochu andělská a snad i víc než myšák Jerry miluje doteky v režii fanTomase . se spoustou pocitů ztracená ve smíchu a očích nadšená z nesmyslů nebo z Kajínka v base smějte se

Během prázdnin nápad "Pojedeme spolu někam na dovolenou?" párkrát zazněl, ale nebrala jsem to tak úplně vážně, protože přece není možné, že by se mnou ten skvělý, inteligentní, vtipný, seriózní, vysoký, dlouhovlasý, sexy, dospělý a práva na Karlovce studující kluk (:D :D) Tom chtěl někam jet. Kdo by dobrovolně utrácel peníze za dovolenou se mnou? Jen blázen. Nicméně jsem se opět přesvědčila, že tak trochu blázen je, protože najednou byla polovina srpna a já jsem s ním seděla v pražském bytě u notebooku, nechala si ukazovat ubytování a naplánovanou trasu a sledovala jsem, jak počítá kilometry a kolik to bude stát, hledá v kalendáři, kdy můžeme odjet, aby do toho nezasahoval můj zápis na kolej a přihlašování předmětů, a tak dále, snažila jsem se nesmát ("Netlem se!") a sdílela jsem nadšení (resp. stres a chaos). A ono to nakonec opravdu všechno klaplo a odjezd byl stanoven na poslední prázdninový den (což nás, v-y-s-o-k-o-š-k-o-l-á-k-y, nijak neomezovalo, žejo :D). M

Už od odpoledne se docela topím v neuvěřitelně nostalgické náladě a nezlepšuje se to. Naopak mám pocit, že se do toho záměrně uvrtávám hlouběji a hlouběji. Královna patosu. Po několika měsících jsem zase strávila velkou část dne na gymplu, tentokrát už opravdu naposled, protože se konal náhradní termín maturit, a asi mi to teprve teď všechno došlo. Že jsme za sebou zavřeli další dveře a zatímco to tam dál bude pokračovat v zažitých kolejích, my musíme pokračovat jinudy, zapadnout do nějakých nových kolejí. Cítit se chvilku cize a zmateně. A to místo, kde bychom do jídelny trefili i poslepu, kde se už nedívíme frontám na záchodech a kde je pořád zima, nechat těm dalším. Zkušeným čtvrťákům, co sice nahradili nás, ale lepší stejně být nemůžou, cizím bažantům, kteří jsou protivní, namachrovaní, arogantní, ale ve skutečnosti stejně ustrašení, tomu nepojmenovatelnému zbytku mezi těmito 2 kategoriemi a milovaným i nenáviděným profesorům. Byli jsme tam víc než doma, tak jak je možné, že to tam

Doufám, že ťukání do klávesníce a záře displeje neprobudí mého nejskvělejšího přítele, který vedle mě zabíjí naši poslední slovenskou noc spánkem. Jak zvrhlé. Každopádně celou dobu spal docela klidně a najednou provozuje podivně prudké pohyby. No, tak uvidíme. Kdyžtak mě pošle spát na gauč a já ho neposlechnu, hehe. :) Takže hned na začátek- ano, stále jsem zadaná, baví mě to, užívám si to, bavím se, jsem šťastná a zamilovaná, dokonce snad čím dál víc nebo cože, všechno je supr a prostě jak jsme dneska vydedukovali v popradském tescu, když jsme kupovali pečivo k snídani,- je to hezké, když se mají lidi rádi, a je to ještě hezčí, když jde zrovna o nás dva. Zítra se vracíme domů a nechce se nám, tak jsme se tu měli krásně. Tedy mně se nechce rozhodně a jemu prý taky ne, jestli nekecá nebo to neměla být nějaká milosrdná lež. Hehe. (Tak jsem ho právě probudila. Vstal a šel si vyčistit zuby. Nechápu. A končím s detaily nebo zítra nešťastnou náhodou umřu. A prý jsem v přechodu. xD Někdy bych