S nebeskou interpunkcí

Koketka s rozumem se radí

a Taťjana si ve světě

své lásky staví vzdušné hrady

s důvěřivostí dítěte.

---

Pamatuju si, jak se mě kdysi někdo zeptal, co si má představit pod těmi vzdušnými zámky, které tak často zmiňuju. Následovala moje hodně upřímná, ale veselá odpověď, na kterou ale on už neřekl nic, a já jsem tak měla pocit, že se mu zase rychle vzdaluju, přestože mě drží za ruku.

Byl to hezký večer. Tma, mlha, milion zastávek... A hezky se usmíval. Ale nestálo to za to, potom. A já teď jenom nerada chodím tou cestou jako tehdy.

Že život dal jí do vínku

dar fantazie, nespoutané

moudrostí, jež má vlastní řád,

vůli žít po svém, bez výhrad,

srdce, jež jednou provždy vzplane?

Sny lehkovážně prožité

jí v duchu neodpustíte?

Nějak se všechno seběhlo tak, že teď budu tři týdny v kuse v Praze, abych potom mohla jet dva víkendy po sobě domů. A vlastně mě to ani nijak neděsí a netrpím chronickou úzkostí, protože jestli všechno půjde tak, jak to zatím vypadá, tak mi to uteče rychle.

Tenhle víkend budu asi po milion letech zase jednou dýchat prachatický vzduch, s  Andělem, a ten příští asi přijede NKSka ("Doufam,ze uvidim skolu,spolubydlici,morfa,sprchace a celou Prahu.":D), tralalá.

že vaše tvář, váš hlas v mém světě

mihne se, a že pak jen vás

budu mít v srdci po ten čas,

než zase znova přijedete.

A jinak si tu žiju moc hezky. Zodpovědně dělám úkoly do matiky, byli jsme s Andělem na World Press Photu 2010 (skvělé! a i přesto, že tam byla spousta jiných fotek, které vyvolaly spoustu myšlenek a které mě oslovily o dost silněji, tak je pro mě nejlepší tahle:)), zabíjíme odpoledne v posteli SPÁNKEM (:D no to je tak, když nás ráno oba budí budíky:)) a hraju The sims 3. Naposledy jsem hrála kdysi před sto lety jedničku, ale to bylo ještě v době, kdy byl náš počítač použitelný, takže nějaký raný středověk. Ale teď mám božského Acera a ten zvládá všechno. A taky úžasného Toncka, který mi to všechno nainstaloval, včetně všech zatím existujících rozšíření. Zdarma!

Pořád mi ten můj život strašně chutná.

I když mi chybí velké přestávky s NKS v jídelně a cesty do školy, vzájemné stěžování si s Jenny a skákání si do řeči a mluvení o všem možném, potkávání se s Kamm na chodbě a její úsměvy...

A nemám ráda hlučné cizince v metru. A taky jsem dneska anglicky vysvětlovala turistům, kudy ke Karlovu mostu. Sice jsem je asi poslala špatně, ale měla jsem skvělý pocit a zjistila jsem, že mi chybí i ta angličtina.

A jsem pozérka, když čtu v metru Oněgina. Ale miluje mě, když koukám na Ordinaci a lakuju si nehty. :D

Kdo vlastně jsi, můj anděl strážce,

či ďábel v archandělské masce:

jistotu dej mým pochybám.

Snad se mi všechno jenom nezdá...

A co když je to pouhý klam

a jinak určila má hvězda...

Zítra ráno mám zase tělák, tak bych dneska mohla jít třeba spát dřív než ve dvě. Mám strašnou chuť na sladké, a proto jsou na nově pořád reklamy na Toffifee, Raffaelo a čokopiškoty (ale ty jsme dlouho neměli!). Konečně se mi stáhnul nový díl Gossip girl. Doufám, že tam bude spousta hodně sexistických scén, protože to je přesně to, co bych teď navečer potřebovala. :D

A ano, tenhle článek je neuvěřitelný mix všeho. Ale to jen proto, že mám melancholicko-nostalgicko-vesele-přemýšlivě-vzpomínkově-zamilovaně-nadrženou náladu a jsem si jistá, že trpím mnohonásobnou schizofrenií.

"Miluji..." ústa rozechvěle

tím slovem prosí, žalují.

"Máš, děvečko, jen horkost v těle."

"Ne, chůvo... nech mě... miluji..."

Killi a A. S. Puškin