Jak vidíte, je to tady kompletně přeorganizované. A přitom důvody jsou tak... triviální :D. Záhlaví... Když jsme se vraceli z vody, prohlížela jsem si fotky (na mém novém foťáku, mimochodem) a když jsem objevila tuhle, napadlo mne, že by to vůbec nemuselo být špatné záhlaví. Je to cedule naprosto dokonalého, úžasného, příjemného, čistého a útulného hostelu v centru Českého Krumlova, kde jsme strávili první noc. Z fotky jsou ale původní jen ty nápisy :) Z fotky samotné se mi hezké záhlaví vytvořit nepodařilo, ačkoliv to bylo v plánu původním. Menu... Mít menu nahoře je v poslední době docela módní záležitost, jak jsem si stačila povšimnout. Mě se líbí jednoduchost, přehlednost a dobrý nápad, ale i přes to jsem chtěla zůstat u menu klasického. Jenže jsem nebyla schopná sladit ho tak, aby sedělo k celému designu. Radila jsem se i s NKSkou, ale nepřišly jsme na nic. A tak jsem si řekla, že tam menu prostě nebude, vzápětí jsem si vzpomněla na "motto a la menu", zkusila jsem to a u

Ano, už jsem doma. Naprosto znechucená, otrávená, sentimentální... Ale ono mě to ryhle přejde. Jdu si uklidit pokoj a pak si spát. Jsem totiž hrozně unavená... Po včerejšku. A po dnešku už taky. Budík si chystám na 14:00, protože 14:10 začínají Gilmorky. Je ale více než pravděpodobné, že vzbudím dřív, když ne sama, NKSka se určitě ozve :). "Hoolky, je teprve půl deváté a já už jsem z vás úplně vyšťavená." "Víte co? Na pondělí nejsou žádné změny v rozvrhu..." Užijte si první prázdninový víkend, já budu zpět nejspíš v pondělí :). *zívnutí* Peace, Killi.

"Pokud se nebudu opalovat, nebudu opálená." :D :D :D - z deviantart.com - Dneska jsem poprvé v tomto týdnu nezaspala. Vážně :D. Byla burza učebnic, což je každoroční jedinečný zážitek, na jehož konci všichni děkují za to, že se koná jen jednou ročně. Uznávám, že každý den na gymplu je chaotický, zmatený a nepochopitelný. Ale nevím, co je potom ta naše proslulá burza :D. Probíhá to asi následovně... Oficiální začátek je v osm hodin, ale to nikoho nezajímá. Všechno máme ve své režii my- studenti, takže začínáme těsně před sedmou hodinou. (Správě tušíte, že všichni doufají v to, že když přijdou dříve, prodají své učebnice rychle. RYCHLE.) Nejprve se tvoří hloučky lidí před školou, poté se strategicky obsadí přístupové cesty (chodníky a uličky) vedoucí ke gymplu. Po deseti minutách se gymnazistická populace rozšíří až za hlavní cestu k poště (zastavujeme dopravu, omezujeme přístup k poště... jsme zralí na podezření z trestné činnosti :D ) a všechno už běží na plno... Prodala jsem

Je to už rok, co jsem napsala TENHLE článek. Je strašně napsaný, ale vyjádřil to, co jsem tenkrát cítila. A je to tady zase :). - z deviantart.com- Tenhle rok byl drsnější. Věci dostaly strašně rychlý spád a na mne to bylo příliš mnoho emocí najednou. Taneční. Kapitola, kterou jsem snad definitivně uzavřela. Nechci na to myslet. Na ty zasněné pohledy z okna, na neovladatelné úsměvy, na to, jak mi říkal Klárko. Ani na ty probrečené noci, hádky, rychlý obrat v ději a konec. Nezapomenu na to, co mi tenkrát napsal. A nezapomenu ani na ty nadávky. On mi za ty slzy nestál, teď už to vím. Tomáš. (Hrozně se to vleklo. Od září až do Vánoc, to je spousta času, který mohl být využitý jinak, hlavně lépe.) Dostala jsem rovnátka. Ten den, kdy mi je nasadili, se mi bohužel až příliš úzce pojí s ním. Tenkrát-ještě-přišel. No což. Na drátky jsem si zvykla. Nenávidím je, ale někdy je to s nimi i fajn. A některé rovnátkové fotky... :D (konečně smajlík!!!) A na jaře jsem potkala Kluka od setra . Nápad,

Miluju cestování. Miluju ty zmatky kolem, když se balíme. Když se mi smějou, že mám nejvíc věcí, když nemůžeme nacpat věci do auta, když přemýšlíme, co nám chybí... Právě tohle tady teď probíhá :D. Nemůžu najít svou zelenou mikinu, bez které neodjedu :D. Řvou po mě, ať se zvednu od počítače a jdu něco dělat... Měla bych si možná zabalit svoje věci :D. Všichni se smějem a mluvíme najednou, takže nevíme, o čem mluví ti ostatní :D. Uááá. Máma mi našla zelenou mikinu, jachááá. Máma: "My se tady balíme a ty si píšeš na blog? Miluju tvůj smysl pro humor. " Tak se tu mějte krásně. Jsem děsně nadšenááá a natěšenááá. Chichi. Ty citoslovce neřešte. To způsobujou ty hormony. Je to adrenalin. Člověk nikdy neví, co zapomene doma :D. Momentálně už jsem ve stavu "nestíhám" :D. Killi P.S.: Rodičovstvo nám poradilo, že colu s rumem je lepší ředit až na místě... :D.

Já fakt nevím, jak mám ty články nazývat xD. - z deviantart.com- Mám pro vás několik zaručeně důležitých a nepostradatelných (čti zbytečných) informací :D. Dneska jsme psali poslední písemku ve druhém ročníku gymnázia. A je to dokonale osvobozující pocit. Biologie, kterou už nikdo nehrotil a všichni to brali s nadhledem. Stejně tak nikdo nehrotil tu pondělní chemii a podobně :D. Prostě k těm posledním známkám se už těžko hledá motivace, všichni lítáme na prázdninovém obláčku... A kupodivu nám to už nikdo ani nevyčítá :). Jak jsem na tom se známkama? No. Spokojená nejsem. Ale to já nejsem nikdy. Záleží na tom, co se mi milostivá paní blonďatá se škaredýma modrýma a strašidelnýma očima uráčí dát s francouzštiny. Jestli jedničku, bude to vyznamenání. A jestli dvojku, bude to sedm dvojek... Cestou ze školy jsem byla na poště vyzvednout nový foťák. Je úžasný. Olympus MJU 840. Takový můj nový mazlík, sympaťák :). Už jsem stihla vybít baterku :D. Doma jsem se najedla, trošku uklidila a otrhal

Tak právě jsem konečně našla písničku Ztrácíš od Marka Ztraceného :). Hledala jsem ji asi týden. A konečně ji mám :). To je nádhera... Úžasný text, úžasná hudba, úžasný hlas. Zamilovanááá. "Ztrácíš se z mojií paměti a lidi od nepaměti se scházej..." Nemůžu najít ten text, ale určitě se tady objeví ;).

Moje malá (malá?) sestřička právě v obýváku cvičí mé dvě psiska. Jak to vypadá? Velký je odložený u telefonu, malý skáče do vzduchu a ona do toho křičí "Kdo neskáče není Čech, hop, hop, hop!" . A když zazvoní telefon, zavolá na velkého "Prosím tě, zvedni to!" . Psiska nechápou, ale oni jsou nadšení pro každou blbost, co jim sestřička vymyslí :D. Chci být taky malá (malá?)... - z deviantart.com- Tyhle brýle chci!!! Byla jsem venku s mou milovanou, která se mi konečně po třech dnech vrátila z Prahy. Konečně. (Klárko, závislačko!) Když už mluvíme (mluvím) o mých závislostech, krom zmrzliny jsem propadla jogurtům. Dneska jsem měla čtyři. A jdu si pro pátý. (Vždycky jsem chtěla být vyjímečná :D.) Oh, dear, you are so strange! Zítra píšu z angličtiny a zeměpisu, angličtinu jsem jen tak proletěla... Buď to dám, nebo ne. Dvojka je taky hezká známka, ale budu na sebe naštvaná, jestli ji dostanu na vysvědčení. Jojoo, tady jde o jedničku. A ze zeměpisu. No. Neučila jsem se ho,

Já: "Pustím ti úplně úžasnou písničku, jo?" Bratr: "Noo, klidně. Ale já jsem v písničkách dost vybíravý, v poslední době poslouchám jenom Mozarta..." A takhle my se bavíme :D. Už skoro hodinu se smějeme vážné hudbě (Vivaldi, Verdi, Dvořák, Bach, Mozart i Smetana a všichni ostatní se obracejí v hrobě :D ). Vede Gregoriánský chorál :D. - z deviantart.com - Včera jsem si vzala učení na zahradu. Opalovala jsem se a u toho si opakovala literaturu, kterou jsem uměla i pozpátku (já tu jedničku na vysvědčení prostě CHCI)... Pak jsem popadla gigantickou misku a šla obrat jahody. Neměla jsem to ráda, ale začalo mě to bavit. To je prostě něco pro mne+ perfekcionalistu... Keříček po keříčku postupně zbavovat všech těch sladkých červených zázraků. Mimochodem, jahody miluju (a nejmenuji se Marie xD). A pak jsem učinila naprosto zásadní objev... Miska s jahodami se umí vznášet po hladině bazénu. Takže už víte, jak jstem strávila další hodinu :D- v bazéně a kolem mne putovala mis

Tak tady mě mááááte. Ano. Opravdu jsem se nestala obětí únosu ani smrtelné nemoci, nesnědla jsem zkažený jogurt ani mne nesežral tyranosaurus Rex s rodinkou. Dokonce jsem ani neemigrovala do rozvojových oblastí a neměla jsem na návštěvě UFO. Důvod mé nepřítomnosti je jednodušší. Neabsurdní. Trapný. Očekávaný. Samozřejmý. Neměla jsem čas. Čas. Time. Le temps. Měla bych přestat odělovat jednotlivá slova tečkou. Po roce je tu zas to protivné červnové období, kdy se všichni studenti snaží vylepšit známky ve všech předmětech alespoň o dva stupně :D. Takže se učím na poslední písemky, dodělávám protokoly a snažím se zapůsobit na profesory. A při tom všem mi tedy zůstává čas jen na to, abych šla ven s psiskama a ve vzácných chvílích viděla NKSku. A když se vyskytne jedno zázračné volné odpoledne, vyrážíme na koupák, který už máme otevřený. V pátek jsem rozepsala článek s tím, že přes víkend ho dopíšu. Jak jste si všimli, nedopsala jsem :D. Taky přepisuju slohovku, se kterou se s vámi chci pod