Na icq... Já: Víš co? Já: Jsem úplně dobrááá!!! t0x!c: Tak to už dávno vím :-) --- zdeca ( z ničeho nic, žádnej kontext): Víš, že seš fajn? Víte, jak to potěšilo? Jsem vážně... pitomá :). Ale díky. Kluciii :D. Killi

Zívání je svině. A vždycky bude. Sakra :D.

Už zase... Zítra naposledy vstávat. Naposledy jako prvák. Byl to hektickej rok. Moc změn, nových lidí, situací... Nový začátek. Už je to rok, co jsem obrečela základku. Tenhle školní rok toho přinesl moc. Hrozně moc. V září jsem se stala obětí růžového ústavu. Stala se ze mně gymplačka. Všechno bylo nové, jiné. Nemám ráda změny. Nerada vychyluju věci ze jajetých kolejí. Tohle byla veliká změna. Moc veliká. Největší v životě, zatím. 28 nových lidí. Neznámých. Cizích. Ale byli jsme na to všichni stejně. Ale trvalo mi to dlouho. Jsem introvert. Tvrdohlavý. Nebylo to lehký. Ale člověk si zvyknout musí. Poznala jsem někoho, koho mám teď moc ráda. Skvělé holky, úžasné kamarádky. Jen díky nim jsem si zvykla. Jen díky nim jsem vydržela. Být introvertem není lehký. Nepustím si každého k sobě. Děkuju holkám. Hrozně moc. Kaczce a Páji. Ztratilo se spoustu času. Najednou jsem se prostě musela učit. Musela jsem najít systém. A podařilo se mi to. Ale stálo mě to spoustu času. Času, o který jsem okrá

Tramtadadááá. Se vší slávou se naše 1. C vypravila na výlet. Do zoo. V Olomouci. Jsme přece prváčci. Tak kam jinam bychom měli jet? (Jsme dokonce tak malí, že nám Honza, ředilet jakože, zatrhnul rozchod po Olomouci... Co víc si přát.). Jak jsme se pomalu scházeli na vlakáči, zjistili jsme, že stejným směrem odjíždí snad celý gympl. Žádný problém... "Bude nás víc,..." No. Prvním malinkaytým problémem bylo, že jsme nenašli kupé, kde by se nás vlezlo šest. A rozdělit jsme se odmítali. Nakonec jsme seděli o 2 vagóny dál než třídní s nějakým chlápkem. Docela sympatickým. Hmm. A tak jsme jeli (ŠŠŠŠTúúú- gympl ve vlakůůů) . A neustále taky jedli a propadali záchvatům smíchu. Pořád. Imrvere. Nonstop. Sympatickej chlápek poslouchal mp3. Tudíž jsme předpokládali, že nás neslyší. Bavili jsme se o všem. Smáli jsme se všemu. Některé hovory byly... no... řekněmě... "intimní" :D. To, že ten chlap má nasazené jen jedno sluchátko, jsme zjistili, až když už to nevydržel a vyprsknul s

Včera večer mi bylo hrozně smutno. Strašně jsem si potřebovala s někým popovídat. A jaksi... nebyl čas. Sedla jsem si na zahradu. A cítila se strašně sama. A najednou... přišel pes. Moje veliká černá obluda. Položil si na mě hlavu. A koukal. A utěšoval pohledem. A bylo to lepší, než 1000 slov. Killi

Když budeš smutná, osuším ti slzy. Když budeš mít strach, utěším tvé obavy. Když budeš mít starosti, budu Ti dávat naději. Když se budeš cítit zmatená, pomůžu Ti všechno zvládnout. A když budeš ztracená, budu tvým světlem. Budu Tvůj strážný oheň. To Ti přísahám. Do konce svýho života. Možná se zeptáš: "Proč?" Protože jsi moje NEJLEPŠÍ PŘÍTELKYNĚ. --- Je to fakt hezkej pocit. Tohle vědět. Tohle číst. V krásný SMS. Navždy a ještě dýl! Killi

"Jéé, Íjáček!" - "To není Íjáček, to je prasátko. Íjáček je oslík." "Aha..." - "Ty jsi snad nikdy nekoukala na Medvídka Pú?" "Ne, sr*l mě tam Kryštůfek Robin." Ach jo, kam ten svět spěje??? Můj rozhovor s Pájou. Killi

Dlouho slibovaný (já vím) a očekávaný (možná) článek. Tak jdeme... Upozornění pro začátek: Fotky jsou jen z prvních 2 dnů, páč pak bratr vybil baterky. A taky ty fotky nejsou přímo z vodní akce, páč po dobu plavení byl foťák v barelu. Dobře zavřeném. A přivázaném. Tss. Vyjeli jsme ve čtvrtek. Původní plán "vyjedeme před čtvrtou" se změnil na "vyjedeme do pěti". Ale vyjeli jsme. V sestavě: Já, bratr, sestra, mamča táta + strejda, teta, Adámek a Anďa (nebo Lůďa, jak chcete :D). Asi po 5 minutách jsem usla. Nevím proč, ale já v autě nic jinýho neumim. Pořád spim, nebo (ve světlých chvílích) čumim z okna. Asi po 3 hodinách cesty jsme zastavili v tajemném městě (tajemné je proto, že nevim jak se jmenovalo) na večeři. Ach. Mňam. Dala jsem si něco kuřecího s hranolkama, ale to je nepodstatné. Pak jsme zase jeli (já zase usla), dlouho, dlouho... A najednou bum! Cedule s nápisem "Český Krumlov". A to jsme dojeli. Páč jsme tam měli strávit první noc. Tak jsme zasta