Nesnáším to. Ty večerní stavy, záchvaty... Čeho? Strachu? Pocit, že nic nemám pod kontrolou.  -alone- Netoužím po společnosti. Chci, aby někdo seděl vedle mě právě v těch chvílích, kdy se nejvíc bojím. žádné slova, utěšování, uklidňování. Jen ticho a ta přítomnost. Kohokoliv.  -alone- A právě teď to sama neumím zvládnout. A právě teď bych potřebovala vědět, že sama nejsem. Jenže co když jsem? Právě teď. -alone- -alone- -alone- Bojím se. /Kdo určuje, na co mám a na co nemám nárok?!/ Proč nejsem jiná. Silnější, mejbi. Hlava zabořená do polštáře a marná snaha uklidnit se a zvládnout to. Sebe. Nevím. NEVÍM!!! Dnes je čtvrtek 1.4.2010, svátek má Hugo.

Posledních pár dnů jsem hrozně aktivní, viďte?  Faktorů je hodně, ale jedním z nich je i ta blížící se maturitní slohovka. Už jen necelý týden. Znáte mě, jak všechno prožívám a hrotím, takže si umíte docela slušně představit, jak moc jsem vystresovaná. Dneska, když jsme dostávali organizační pokyny, se mi udělalo docela špatně. Bude to drsné. 4 hodiny čistého času na psaní jsou vyhovující. Můžeme mít vlastní pravidla, což je taky skvělé (mám k těm svým citový vztah). Třída je rozdělená na poloviny podle abecedy, sedíme po jednom. Nejsem ve třídě s Terez- nevím, kdo mě tam bude uklidňovat. Třídu můžeme opouštět  jen po jednom a přesně se zapisuje odchod a příchod každého studenta. Pokud vám zazvoní mobil, nebo se ho dotknete, máte problém a narušujete průběh maturitní zkoušky, takže vám hrozí vyloučení. Na začátku vyučujícímu sdělíte, které téma si vybíráte, a už ho NESMÍTE změnit. Známku se dozvím až poslední den školy, před svaťákem. U maturitní zkoušky se k ní přihlíží asi z jedné tř

Proč nálada vždycky zmizí spolu s ironií tam, kde začíná duha, ještě dřív, než ji stihnu vůbec postřehnout? Proč už to všechno není za mnou (a nebe není modré?)? -pátrání bude bezvýsledné- Proč vzduchem neplují růžoví sloni, když by klidně mohli. Otazníky, co vyzní do ztracena. Jen tak- Killi . . . menší než malá, hloupější než hloupá

Takže. Potřeba mluvit, mluvit a mluvit -bohužel s kýmkoliv než s bratrem/ sestrou/ babičkou/taťkou (seznam osob právě se nacházejících v domě)- přesahuje všechny mé vnitřní meze. Normálně bych si otevřela fejsbůk a napsala si tak čtyři supr dlouhé zašifrované stavy, ale ten nemám. Takže se buď můžu užírat a učit nebo napsat na blog.  A vy už víte, co jsem si vybrala. Nemám moc času. Vlastně nemám žádný čas, ale kdy jsem ho naposled měla?  Dneska jsem se zase jednou ulila ze školy. Byla jsem na 8:45 objednaná na rovnátka do Ovy. protože bych ráno musela vyjíždět asi tak v pět ráno, abych tam busem dojela, tak jsem si to vymyslela jinak. Včera odpoledne jsem odjela do Šenova, tam přespala a dneska ráno jela i s babi do nemocnice. Krásné. Kdybych jela sama, přišla bych o všechny ty bonusy. Teď vím všechny nejnovější drby o všech. Dostala jsem snídani, svačinu a peníze na oběd (asi tak na 10 mých obědů). A taky nové fialové (!!!) tričko, hipísácké tričko a supr úzké šedé rifle. U těch se c

Tak zase jednou... ten letmý pohled na klávesnici a snaha psát rychleji než běží myšlenky. Nemožné, samozřejmě. Přivítejte mišmaš mých 'posledních' dní. Vím, že se nesmím dívat na romantické filmy, hlavně na ty se sladkými hepyendy, a přesto to dělám. Ve skutečnosti jsem totiž někde hluboko uvnitř šílený anarchistický rebel. To by totiž zároveň vysvětlovalo i mou častou chuť porušovat pravidla, jen občasně praktikovanou.  Stojí mi to za to?! Měla bych být ráda za každou nanosekundu bez těch -promiňte- pitomých butterflies a ne je naopak aktivně vyvolávat a nutit k pohybu jejich minikřidýlka, které se dostanou všude, jsou tam uvnitř a prostě lítají, jen tak. K nevydržení obrovská touha .  Stalo se, právě před chvílí. Hudbu složil, slova napsal- můj oblíbený film. Hodně oblíbený. Zbožňuju filmy, ve kterých nejsou písničky mermomocí nadabované, ale nechají u nich titulky. Celkově mi dabované filmy nijak nevadí, pokud předtím nevidím nejdřív nenadabovanou verzi, pak zní dabing smě

Na meruňkovou koblihu, jahodové lízátko a čokoládovou zmrzlinu! :P Dnešní den je krásný. NKS byla ráno nádherně nadšená, třídní jsem nepotkala ani jednou, ve škole se nic nedělo, s Terezkou jsme měly žrací náladu o volné hodině, byla jsem milá na všechny lidi okolo, dostala jsem krásný email od Lenky a tak. Mám se hezky. Zítra je pátek. Zbavte mě jen těch butterflies! :P Nad čím přemýšlím, když v nudných hodinách upírám pohled z okna? ... Toulala jsem se v parku mezi stromy a občas jsem automatickým pohybem hodila co nejdál před sebe starý tenisák, za kterým se s neutuchajícím nadšením pokaždé řítily dvě chlupaté koule. Ve starých džínách a vytahaném tričku, na kterých nešlo přehlédnout barevné skvrny- památka na nedávné malování pokoje, jsem nevzbuzovala velkou pozornost, zvlášť u starších lidí, které ven vylákalo krásné dubnové počasí. Přestože už bylo po sedmé večer, stále se příliš neochladilo. Zastrčila jsem si za ucho pramen blond vlasů, který se uvolnil s polorozpadlého culíku.

Taky máte takový pocit, že už jsem strašně dlouho neřešila biologii, moji třídní, medicínu a vysoké školy? Hned to napravíme, žádný problém. A je to horší, než to kdy vůbec bylo. Zase jednou se plazím po dně. Milé, opravdu, opravdu! Tak... Kde začneme. Všichni víme, že několik mých přihlášek směřovalo na lékařské fakulty. Bohužel né každá univerzita akceptuje pouze elektronické formy přihlášek, a tak jsem potřebovala od třídní profesorky, aby mi dala razítko pod známky na přihlášku na univerzitu Palackého v Olomouci. Přihláška se skládá ze dvou papírů. Chtěla jsem se vyhnout problémům a narážkám na to, že jdu na medinu bez jejího semináře, takže jsem jí dala k potvrzení jen jeden papír. Byl na něm seznam známek za 3 a půl roku studia na gymplu, moje jméno a rodné číslo. Opravdu nevím, co bych tam mohla zfalšovat. Přesto si z tohoto důvodu třídní vynutila i ten první papír, na kterém je mimo třeba adresu a telefonní číslo napsaný i obor, na který přihlášku podávám. Fajn. Potvrdit to pot