Horší než mít cestovní horečku je mít cestovní horečku a nebýt doma. :) ...rozpustilá! dočíst (nechat umřít) Doriana Graye- check sbalit znovu to neuzvednutené zavazadlo- check odmítnout babiččiny zásoby jídla na měsíc (včetně česneku a a podobně) a najít místo v krosně pro to, co mi nebylo dovoleno odmítnout- check prohledat celý dům, chatu i zahradu a ujistit se, že jsem tu nic nezapomněla- check nabít baterku v mobilu, foťáku a ntb- check být nervózní a podrážděná- check rozhodnout se, v čem zítra pojedu- please wait mít strach, že jsem s tou jízdenkou něco udělala špatně- check fialové nehty- check sbalit kartáček na zuby,sprcháč a žiletku - tomorrow morning stokrát přeorganizovat zabalené věci- check stresovat, mít pocit na zvracení- check stoprocentní roztěkanost (éterická)- check neschopnost usnout, popř. nějaká noční můra- coming soon rádoby uklidňující procházka se psem lesem- check stokrát a skrz naskrz prozkoumat stránky Student Agency- check vzpomenout si na Florenc- check

Tak. A zůstala jsem tu sama, když nepočítám ty dvě dvanáctileté slečny. Začínám se zase chovat dospěle. :)) Celý den jsem ponořená do Oscara Wilda- Obraz Doriana Graye. Je to skvělé. K Dorianovi mám neutrální postoj, lord Henry byl nejdřív chvilkama příjemně vtipný, ale stránku od stránky je mi čím dál více protivný, a (odstrkovaného!) malíře Basila miluju. :) Čtu s tužkou v ruce, podtrhávám a do knihovny už to pravděpodobně nevrátím. Potřebuju na chvilku přestávku, abych mohla pokračovat, a zrovna přestalo pršet, takže, abrakadabra, mizím do lesa, s čtyřnohou labradoří obludou. Koukat na stromy zespoda..:) Už se teším, až se zítra budu zase balit. A až se pozítří ráno probudím. A až, a až, a až! :)) A třeba zrovna teď se tvářím zamilovaně.* Jedním tahem. K. "Nikdy si neberte ženu se slámovými vlasy, Doriane. Protože ty jsou hrozně sentimentální." Tohle léto by nemuselo skončit. Navždy a ještě dýl? :)) Aktualizace: Ten hajzl Gray zabil mého malíře! Přestávám číst. /... možná

Šenov. Tádydádydá, to je konec! :D Co k tomu říct? Cestovní horečka celou napůl probdělou noc, vstávání v šest. Vlakem se dvěmi přestupy a mou 182689769 kilovou krosnou, díky které jsem do Šenova dorazila s podezřením na prasklou páteř a vyteklou míchu. A pak už jen jídlo-smích-spánek pořád dokola. Papír, Ázerbajdžánec čokoládový, Postiženec hloupá, Koňochlup ocasový a Frajer čiči nebo Abudhábí? Dlouhý odpolední spánek u Zombielandu, koň v okně, "Lezu k vám oknem, přes houpačku, ten hliník není moc stabilní, už jsem tam, skoro se zabiju a Maryándž na mě jenom zamává?!", když usnou víc než dva, vypne se film, bazén a hromadné lakování nehtů, ten je z Aameriky?, cesta do Ostravy busem ve 40°C, nakupování notebooku aneb co dokáže bezradný pohled, úsměv a školka, slevové kupony v McD, spousta jídla, rozdělená cesta domů, 3 autem a já s NKS máme hodinu do příjezdu busu v šest, procházení obchodů, nadšení ze slev, procházky přes parkoviště, mám tričko s výstřihem!, najednou je sedm

Někdy se stane, že ráno vypadá přicházející den nepříjemně, ale nakonec se z něj vyklube automat na štěstí. Jindy je to zase naopak, ale radši mám samozřejmě tu první možnost. Překvapení totiž zrovna nemusím, stejně jako dárky, ale když jsou příjemné, tak to zvládnu. :) Už by to mělo i hrát. :) Takže pondělí. Probuzení jako vysvobození po divné noci, pak píšu články, abych je následně mohla smazat, a tak. Chovám se hloupě. Hraju si na neviditelnou, nepřístupnou, mám vypnutý telefon a co pět minut ho zapínám, abych se naštvala, že mě nikdo neshání. Někdy se budím jako idiot, no. Někdo zvoní u dveří. Nikdo z nás nemá doma zájem jít k babi na oběd, takže v domnění, že je to ona nebo děda, neotvíráme. Za deset minut najdu ve schránce lístek, že mám na poště dopis z Prahy. V duchu zuřím a je mi jasné, že se neuvěřitelně rychle ozvali z VŠCHT, kam jsem posílala přihlášku minulý týden. Nikomu se o tom nezmiňuju, protože v případě neúspěchu budu mít aspoň trochu času vymyslet, jak zas všem ozn

Takže tábor? Fajn. Týden v kuse jsem jen spala a jedla a spala a jedla a v mezičase jsem se sem tam opalovala a za to jsem dostala zaplaceno. Kdo by nechtěl? Tak jo, ze začátku jen jednou ale poté už dokonce dvakrát denně jsem se hodinu a půl věnovala dětem a jejím chlupatým obludám, sem tam jsem je všechny porazila v kartách během večerního klidu a jednou jsem se nechala strhnout k velké vodní bitce. A za to jsem tedy dostala zaplaceno. Kdo by nechtěl? :D V porovnání s minulým rokem se letos sjela do kempu neuvěřitelně skvělá parta dětí. Byli akční, nadšení, pořád se něco dělo. Nikdy jste je neviděli zalezlé v chatkách, nikdo nestávkoval při rozcvičce, nikdo neseděl sám v rohu. Všichni se bavili, všichni se smáli a do všeho skákali po hlavě, někdy dost doslova. A to je pak radost s takovou skupinou pracovat. Bylo jich všude plno a pořád byli slyšet, byli neuvěřitelně hluční a správným způsobem šílení. Večer nechtěli jít spát, ale ráno klidně vstávali. A do toho všeho se zodpovědně sta

Pořád stejně nádherně šťastná. Stop. Zítra odjezd na tábor. Stop. Zneškodním všechny děti. Stop. Nejsem snový typ. Stop. Chybí mi fyzický kontakt. Stop. Jsem prostě *andělská. Stop! S mokrou hlavou se spát nechodí a ledová káva se v noci nepije. Klárko! Mám všechno nejlepší. Mám se nejlíp. Mám. A umím mít ráda. A je to krásné. Ruce se zapojily do hry, proč musím na tebe být hodný, hořím jak uhličitan sodný, ... som taká ROZPUSTILÁ! Chybí mi. Už zase mám k tulení sklony! A potřebuju její úsměv ke svému stoprocentnímu štěstí. Tak ji nezlob(te)! Mějte se, letadla! Koukám na svět skrz duhu. Helikoptéra. Killi

České dráhy nás začínají milovat. Tak jo. Já vím, že víte, jak jsem šťastná, nadšená, okouzlená a lítající. A zadaná. A je to nádhera, opravdu, užívám si to, nesnažím se to pochopit a odmítám tu pohádku opustit. Akorát teda zase nevim, jak to pojmout, abych nepsala pořád dokola to samé. Takže tentokrát pojedeme třeba zážitkově? Praha. Rychle ubíhající cesta z Valmezu, najednou prostě Libeň a vystupujem. Nevadilo mi, že tam ještě nebyl, protože vlak před Prahou záhadným způsobem dohnal 15 minutové zpoždění. Protože rentgenovat všechny ti lidi kolem a pak ho prostě najít. Jak jde, tou typickou chůzí, v košili a slunečních brýlích... Slova jsou najednou tak hrozně zbytečná! Tak jo. Šílené horko. Jistě, horko bylo všude, ale pražské horko, to je o několik levelů výš. Doufám, že revizoři v takovém počasí snad ani nepracují, protože jedu načerno. Byt číslo jedna. Nádherný, starý dům. A moje nohy prý provokují, aha! :D Neslušné návrhy. Stromovka. Letná. Ale nakonec nic, jen pár telefonátů a