Do mraků malovat duhu*

Tak. A zůstala jsem tu sama, když nepočítám ty dvě dvanáctileté slečny. Začínám se zase chovat dospěle. :))

Celý den jsem ponořená do Oscara Wilda- Obraz Doriana Graye. Je to skvělé. K Dorianovi mám neutrální postoj, lord Henry byl nejdřív chvilkama příjemně vtipný, ale stránku od stránky je mi čím dál více protivný, a (odstrkovaného!) malíře Basila miluju. :) Čtu s tužkou v ruce, podtrhávám a do knihovny už to pravděpodobně nevrátím.

Potřebuju na chvilku přestávku, abych mohla pokračovat, a zrovna přestalo pršet, takže, abrakadabra, mizím do lesa, s čtyřnohou labradoří obludou. Koukat na stromy zespoda..:)

Už se teším, až se zítra budu zase balit. A až se pozítří ráno probudím. A až, a až, a až! :))

A třeba zrovna teď se tvářím zamilovaně.*

Jedním tahem.

K.

"Nikdy si neberte ženu se slámovými vlasy, Doriane. Protože ty jsou hrozně sentimentální."

Tohle léto by nemuselo skončit. Navždy a ještě dýl? :))

Aktualizace: Ten hajzl Gray zabil mého malíře! Přestávám číst.

/... možná ještě jednu kapitolu?/