Před pěti lety v tento den... už to bylo na spadnutí, nervozita přesáhla dávno svůj vrchol a každou chvilku jsme měli odjíždět do Hustopeč, ne spolu, ale každý sám, abychom se tam potkali. U oltáře. Bylo stejně krásně jako dneska, ve vzduchu bylo tolik lásky, že si na ni každý chtěl sáhnout, zastavit čas a zůstat v tom láskyplném prostoru už napořád. Byl to můj nejkrásnější den v životě a stále si neumím představit, co by ho mohlo překonat. :) Miluju tě! A aby ses už nikdy nemusel ptát proč, tady je mých 5x5 důvodů, proč to tak teď, pět let po svatbě, pořád je. :)  Miluju tě, protože... 1) Protože se s tebou cítím v bezpečí. Od prvního dne, kdy jsme si viděli poprvé a vůbec se neznali, až do teď.  2) Protože mi voníš. I když smrdíš. :)  3) Protože se s tebou nenudím, i když bych někdy moc chtěla. :)  4)Protože mě vždycky rozesměješ, i když mám pocit, že už mně nerozesměje nikdy nic.  5) Protože se o mě staráš a rozumíš věcem, kterým já ne.  6) Protože jsi mě naučil řídit, i když se t

Poslední školní den vzduch vždycky neuvěřitelně voní. Zmrzlinou, očekáváním a kytkami pro paní učitelku. Třešněmi a grilovaným masem. Svobodou, ohněm, vodní dýmkou s melounovou příchutí a chlorem z bazénu. Modrým pendrekem a bezovou šťávou, tvarohovými knedlíky s jahodami, penězi od babičky za vysvědčení, ať už bylo jakékoliv. Voní jako knížky, které jste si v knihovně napůjčovali na celé léto a nemůžete si vybrat, kterou začnete. Poslední školní den voní taky těšením se na moře a na týden totální volnosti u babičky v Šenově. Poslední školní den voní jako odpočívadlo u Vídně, ve tři ráno, cestou na dovolenou do Chorvatska. Voní jako nové plavky, kvůli kterým s vámi máma prošla předevčírem celé město, než jste našli ty pravé. Krásně modré a hlavně dvoudílné s opravdickým trojúhelníčkovým vrškem pro velké holky. Co na tom, že bude trvat ještě asi dva roky, než vám začnou růst prsa. Poslední školní den voní hrozně, hrozně moc. Každému něčím a někým jiným, ale rozhodně voní. A trošku taky

A byla perfektní! Úžasná, dojemná, velkolepá, zábavná, krásná a NAŠE. Jsem mladá paní, mám další přenádherný prstýnek... Jo a nejlepšího manžela. Toho hlavně teda. :) Naše svatba prostě předčila veškerá očekávání (a že byla velká!), takže mě teď mrzí, jak mi pomalu z hlavy prchají vzpomínky, a to se mi nelíbí, protože si chci až do konce života pamatovat každý detail, každý okamžik, každý úsměv, každé objetí, každý tanec, každou slzu, každou písničku, každý krok... Prostě všechno. Nechci se vzdát ani jedné vzpomínky na nejkrásnější den v mém životě, tak je tady zaznamenám, protože kam jinam, než sem? Tady to všechno začalo, na jaře 2010. Tady si po mém komentáři na jeho blogu dole v zápatí zkopíroval moje ICQ číslo, aby si mě pak přidal a aby mi napsal. A já abych mu po dlouhém váhání (vážně :D) odepsala. Všechno ostatní, celých další šest let se stalo jen díky tomu. Je to neuvěřitelné. :) Nebudu se dojímat! Ještě ne. :D Náš svatební klip celou atmosféru zachytil naprosto dokonale. Kvů

Je to už více než půl roku od posledního příspěvku a je tak nějak zřejmé, že už to tady teď nebudu potřebovat. Nějakou dobu, tak čtyři až pět let, kdy počítám, že budu na mateřské a začne mi z toho hrabat. :)) Na tu dobu si tohle místo zaslouží nějaký hezčí a výmluvnější poslední příspěvek. A ne že by nebylo o čem psát. Za těch šest měsíců se stalo nekonečně mnoho věcí. Všechno asi odstartovalo tím, že jsem v polovině května dokázala úspěšně a včas odevzdat diplomovou práci, nutno říct, že na konci toho chaotického kolotoče už mnou hodně nenáviděnou a proklínanou. I tak jsem ji ale 3. června úspěšně obhájila za jedna a ve stejný den i odstátnicovala ze čtyř okruhů - farmakochemie a farmakologie, lékové formy, inženýrství chemicko-farmaceutických výrob a organická technologie. Zní to hustě, žejo. :D Ono to asi i husté bylo, jenže ze všech těch okruhů jsem kdysi dělala zkoušku, tak mi to učení nepřišlo až tak brutální, a komise na nás byla TAK strašně hodná, že musím říct, že ty státnice

Prostě jen trochu víc podpory a trochu míň starostí. Prosím prosím prosím. Haló, tady jsem.

Je to rok, co jsem začala s Jednou větou (a tak půl roku, co jsem vzdala snažení se v každém zápisku jen o jednu větu :) ) a je nejlepší čas to ukončit. Bylo to náročné, bylo to sakra náročné a to jsem si na začátku neuměla představit. Jsem ráda, že jsem vydržela a že mám pohromadě celý jeden rok. A jsem ráda, že už je konec. Je dost možné, že tu teď bude trochu mrtvo. Jestli chvilku nebo napořád nebo jestli vůbec, to nevím. Pravdou je, že se toho teď v mém životě děje tolik, že dost možná budu mít potřebu to tady vykecat. Důležitá rozhodnutí. Důležité kroky dopředu. Okamžitě si všichni přestaňte myslet, že jsme se zasnoubili. :D Ale důležité to není o nic míň. Minimálně poslední týden mě denně napadá tolik věcí, které by si zasloužily, abych o nich psala, že kdyby mě stejně napadalo, jak komentovat výsledky do diplomky, měla bych už materiál i na disertačku. Nebo na tři. :) Ale už to není jako dřív, nejsem na gymplu, není rok 2010 (budu pro něj zřejmě mít nadosmrti slabost :) ). Už mi

Největším překvapením bylo, že jsme vstali na první budík a v devět už jsme vyjížděli směr Zadov. Jsme spolu sice už čtyři a půl roku, ale tohle měla být naše první lyžovačka- Tom byl naposledy lyžovat s ex (jako důkaz dokonce z kapsy lyžařských kalhot vytáhl i permanentku z března 2010 :D), takže bylo potřeba, abych přepsala další část historie. :D Intenzivně mě strašil tím, jak neumí lyžovat, takže není divu, jak moc jsem byla příjemně překvapená. Ten den se nám všechno podařilo, vyšlo počasí, sníh byl perfektní, sluníčko svítilo a nám to krásně šlo. Byla z toho jedna z nejlepších lyžovaček v mém životě a dobře, bylo to trochu i tím párkem v rohlíku a bombardinem… :D Byla jsem nadšená, po dlouhé době jsem cítila, jak mi to jde s každou jízdou líp a líp, a každou jízdu jsem si stoprocentně užívala a vychutnávala. Nedokážu ani pořádně popsat, jak moc perfektní zážitek to byl. A že nás doma čekala ta nejlepší kachna s karlovarským knedlíkem a červeným zelím, kterou jsem kdy jedla, a hor