Jupijou, druhá nejtežší a hlavně ústní zkouška tohoto semestru v kapse, to mě pak ani fakt, že zrovna při přechodu mezi školou a metrem (asi 300 metrů) mě chytné přívalový děšť jak debil a brodím se po chodníku po kotníky ve vodě (balerínky měly radost), nemůže rozhodit. :) Odpoledne mě vzal Tom podívat se do krypty v kostele sv. Cyrila a Metoděje - památníku hrdinů heydrichiády (Gabčík, Kubiš a pět dalších statečných hrdinů, atentát na Heydricha... víme? Jestli ano, děkuju, jestli ne, tak učiň přesně v v tomto pořadí: 1) dej si facku; 2) něco si o tom přečti; 3) jeď se tam podívat). Byl to silný zážitek, nemohla jsem si nepředstavovat, jak tam v té zimě takovou dobu přespávají, jak už nakonec ví, že umřou, je tam všude krev, střílí po nich a pouští jim tam vodu. Jsou tam stopy po kulkách ve zdech a díra ve zdi, kudy se chtěli ještě prokopat ven. Jsem tak ráda, že to nebylo zbytečné, že neumřeli zbytečně, že to dokázali. A všichni by tom měli vědět, ve škole by se mělo učit míň o prav