... no one ever said it would be this hard. Jo, zaří 2012 je další měsíc, který bude bez článku. Přiznávám, že tento blog je více méně mrtvý už asi tak rok, ale rušit ho nebudu. Jednak si ty články uložit nějak hromadně neumim a po jednom je kopírovat opravdu ani trochu nechci, a hlavně- kam bych chodila fňukat, když to na mě přijde tak jako teď? Dneska? Mám asi podzim nejvyššího stupně, i když ten chudák roční obdob za to vůbec nemůže. Tenhle víkend třeba vůbec nepršelo a dokonce by se dalo i říct, že počasí bylo hezké a nějaká zima na mě v mé dokonalé Roxynce taky nemůže, takže jsem si mohla užívat procházky s čtyřnohou obludou a sluchátkama a postavit si na zahradě skočku i s bočnicema a nabuzená z milionu videí z MS agility 2012 v Liberci si hrát na Silviu Trkman a snažit se psa naučit cik a cap. A taky jsem byla volit a po loňské pauze jsme si všichni doma společně zafandili u Velké Pardubické. A taky jsem stihla udělat sto tisíc věcí do školy. Hezký víkend! Ale stejně mám podzim