Rok v pohádce
Tak dneska je to rok, věřili byste tomu? Já samozřejmě ne. To přece není možné, že už rok vím, jak voní a jak skvěle líbá, jak mluví a jak se směje. Už rok, vážně? :) A myslíš vůni umělých slunečnic? :) Přesně před rokem jsem tedy v sedm ráno do úplně stejně nádherného počasí, jako je dneska. Byl pátek a místo školy jsem měla mnohem lepší program. V 9:12 jsem odjížděla vlakem do Prahy, na majáles, za ním. Byla to zcela jednoznačně ta nejšílenější věc, kterou jsem v životě udělala, jenže on se prostě rozhodl pozvednout své icq okouzlování na vyšší úroveň. A tak mě pozval a fakt, že jsem napoprvé zdvořile odmítla, ho nemohl zastavit. Naštěstí. :) Naprosto přesně si dokážu vybavit ty pocity, které jsem od probuzení měla. Ta kombinace příšerné nervozity a zároveň neskutečného tešení se. Celé 3 a půl hodiny jsem nevnímala. Poslala jsem asi tak sto stresových smsek a jednu mmsku s paní v růžových botech (neznám se :D) a před Prahou jsem si dokonce na hnusných vlakových záchodech čitila zuby