Tak ať je to tu trošku stylové... Trvalo to chvilinku a v tuhle dobu... tak se nedivte. Není to nic moc, ale je to zimní, vánoční. Já vánoce MILUJU. A abych nezapomněla... KOUZELNÉ VÁNOCE A MAGICKÝ NOVÝ ROK...! Užijte si volno, však škola je až příští rok. A hlavně- žádný Santa! Ať žije Ježíšek!!! Killinka

V pátek jsem ho viděla. A nic. Žádné závratě, uhýbání pohledem, samovolný úsměv. Nic. Už se mnou nic nedělá. Trvalo mi 2 roky, než jsem se z toho dostala. Ale mám to. Teď řeším problém druhý. Ten blok, zkrat, bariéru. Ten hrozný strach z čehokoliv, co se ho týká. Třeba to tentokrát nebude trvat tak dlouho. Třeba jsem jen prostě… pořád pitomá. Killi

Tak zase jeden řetězák, a zase jednou od Soophie :). Sedm věcí, které máš v tašce: Klíče, peněženku, kalkulačku, bombóny, rozsypané drobné, zlomenou tužku… to ještě není sedm?:D Šest věcí, kterými se uklidňuješ: Procházka s psiskama, NKSka (ta ale není věc!), hudba…šest jich nedám :D. Pět oblíbených druhů ovoce: Borůvky, třešně, broskve (nektarinky :D), meruňky, jabka, meloun. Tři věci, které máš teď na sobě: Kalhoty, tričko, ponožky,… O čem teď přemýšlíš: Jestli bych neměla jít konečně do sprchy… Kde je tvůj mobil: No,sakra, kde je můj mobil?:D Vážně nevím… Kde obvykle spíš: V posteli…Je to divné? Jakou poslední věc jsi jedla: Mandle, které jsem odloupala z vánočky… a bramborový salát (tajně). Jakého máš mobilního operátora: Vodafone, je nejlepší. Který film jsi viděla naposledy: Počítají se dva díly dr. House? Kdy sis naposledy holila nohy: Včera. Cos dělala dnes ráno v osm hodin: Spinkala tvrdým a zaslouženým studentským spánkem. Vstávala jsem o půl desáté. Znáš slova své oblíbené p

Když jsem se ráno zvedla z postele, musela jsem se přidržet stolu a chvilku počkat, až se hlava vzpamatuje. Příště žádné podobné akce ve čtvrtek… Když jsem vyvenčila psiska, trochu mě to probralo a do školy jsem vyrazila dokonce s malou časovou rezervou. Jak já jsem dokonalá… Časová rezerva se hodila, když jsem měla cestou projít kolem stavebky. Když jsem se blížila, začala jsem dost hrozným způsobem panikařit a nakonec jsem se 10 minut motala mezi domy v ulicích, ve kterých jsem ještě nebyla. Jsem blbá, vím. Ale já… mám asi strach. Že ho potkám, uvidím, zahlídnu. Stálo mi těch pár krásných chvilek za tohle všechno??? Do školy jsem přišla včas a dokonce mi konečně dorazila i Terka, jůů. To mě hrozně potěšilo. Zapomněla jsem na cukroví, ale… ono se to zamaskovalo :D. První hodinu-chemču jsme měli volnou. Profesorka potřebovala dopsat třídnici, tak jsme se bavili a dospávali a lízali lízátka. V angličtině jsme s Kubou zpívali (česky) a hráli hru "kdo jsem" (anglicky). Kuba: &qu

Začínalo to tak pozvolna, ale rum byl s náma od začátku. Jsme prostě dvě rumové princezny :D. Začátek byl lehce zmatený, ale nakonec jsme se teda někde usadily, no. Začaly jsme v útulném pokojíčku s pomerančkou (které jsme se ovšem začaly věnovat až o 2 hodiny později :D). Nejdřív jsme fotily všechno a všechny. Pak se hrabaly v počítači a poslouchaly to mixové cdčko, které se vážně povedlo. Ale pořád to ještě bylo...normální. Pak přišel *ndra s blondýnkou. A my museli pryč, protože oni chtěli "něco" dělat (však my víme). Tak jsme se museli přesunout o patro níž... Stejně Vojta říkal, že ta blondýnka je kráva :D. Dole jsme se vrhli na zapojování polorozpadlého, ale moc hezkého počítače, protože jsme potřebovali pustit to cdčko. Postupně jsme zapojily myš, bedničky, potom i celý počítač a vrcholem večera byla klávesnice. Do jedné prodlužky jsme nacpaly enormní počet zástrček. A když se to všechno povedlo, Vojta nám ukázal svůj cdkazeto přehrávač, který tam ležel celou dobu a vy

Pondělí... Zaspat o dvě hodiny, to se jen tak někomu nepovede... Úterý... Vtipný rozhovor v jídelně u okýnka, do teď jsem to nerozdýchala. *u okýnka v jídelně si odčipuju oběd a automaticky sahám po řízku* Kuchařka: "Ale ty máš dvojku!" Já: "Eh, prosím?" Kuchařka: "máš dvojku!" Já: "Cože, to ne..." Kuchařka: "No neber si ten řízek, máš to druhé jídlo! Vem si tu houbovou omáčku." Já: "Ale ne, blee, já to nejím!" *ani jsem si s tím bílým...eh... nesedla, rovnou jsem to odnesla a za pět minut jsem stála ve frontě na hamburger* A Peťo, tobě nikdy neodpustím, jak ses mi tam úplně normálně a klidně smála :D. Zahrabejte mě a nechoďte se na mě dívat. Tohle už vážně.. není normální. Killi

"Kotrč s tou kabelkou je kouč jak prase." Killi

Už bych vážně měla: strčit vybitý mobil do nabíječky zhasnout světlo v koupelně dojíst tu margotku, co mi leží na stole vyndat nádobí z myčky přestat snít vyhodit žvýkačku bez chuti uklidit si bugr v pokojíčku přestat posloucat to cdčko pořád a pořád dokola najít kabel k mp3 (zase) dodělat ty dárky (než mě to dodělá :D) přestat myslet na blbosti začít chodi dřív spát dát vyprat ty džíny něco sníst (zase) začít racionálně přemýšlet přestat se smát zahodit pubertu sehnat nového blikacího koně přestat tajně ujídat cukroví (my už taky nemáme limitované edice :D) zamyslet se nad sebou (:D) přestat být tak zdechlá Vážně bych se prostě měla zvednout a začít něco dělat. Ale ze všeho nejdřív si půjdu a pověsím si do pokoje ty filajové světýlka :). Já bych to prostě... nehrotila. Killi

Já zaspala... Zaspala, zaspala, zaspala. Proč dneska? :DTo, že jsem zaspala, jsem zjistila, když bylo 7:44 a já byla asi v polovině cesty do školy. Začínáme 7:45. Nejdřív mě to nějak nebralo, ale když mi došlo, že asi vážně příjdu pozdě, tak jsem zrychlila. A já prostě nesnáším po ránu pohyb. Do školy jsem přišla 7:50, což bylo v pohodě. Míň v pohodě ale bylo, že jsem byla naprosto vyřízená, skoro mrtvá a to už první hodinu. A to hned Kuba vytasil nějaká slovíčka. Nevěděla jsem nic, ímrgensy (místo ímržensy) mi byla uznána a já se složila na židli. V-y-ř-í-z-e-n-á. A když jsme překládali ten článek a Kuba mě vyvolal a já řekla, že potatoes jsou rajčata, už jsem vážně měla dost. Zbytek hodiny jsem nezvedla hlavu z lavice. A to tam ani nebyla Kačka, která trčela v koloně. A seděla vedle Vendi... :D. Opravdu nejlepší :D. Bez ní bych vážne usnula. Raní ptáče, dál doskáče. V zeměpise jsme vyplňovali nějakou "soutěž". Měla to být soutěž, my to v těch atlasech hledali jak paka a nak

Prof.: "Já už se ztoho fakt zjevím. Na této škole nic nefunguje." Vladan: "Petro? Ty patříš do klecového lůžka." Prof.: "Když na jaře sázíte semínky, tak tu hlínu potom uplácáváte. Víte proč?" Peťa: "Aby je nevyhrabali ptáci." Achjo... Jediné tři situace, kdy jsem se dneska pobavila. Killi

tančit nebudu. Jasně, že je mi to líto... Ale takový debil NÁM nestojí za řeč. A neptejte se pořád tak blbě, všichni. Kill

The Frames- Falling slowly. A pořád a pořád dokola... :) Killi

Soboty mám ráda. Soboty mám prostě ráda. Soboty jsou fajn. Probudila jsem se kolem půl deváté. Když jsem si ujasnila, že je sobota a že žádnou omluvenku "Zaspala." do školy nebudu potřebovat, zahrabala jsem se ještě hluboko do peřin a přemýšlela nad důležitými životními otázkami (úměrné mému věku)... Typu: "Co si dám k snídani?" "Kam vezmu psiska na prochajdu?" "Uvidím ségru?" "A co třeba navštívit cukrárnu?" Když jsem nechala otázky s otázníkem, vyhrabala jsem se z postele, koukla z okna, pochválila počasí a doťapala troje schody do kuchyně. Pořádně se nasnídala (snídám jen v sobotu a v neděli), poslechla si co se komu zase v noci zdálo (když to orovnám s mými bezesnými noci, mám pocit, že snad ani nepatřím do rodiny :D) a nakrmila psiska. Když e ze mě po návštěvě koupelny stalo něco, co vzdáleně mohlo připomínat lidskou rasu, vzala jsem svůj nejtlustší svetr, připla psiskům obojky a protože dva psi mi nestačí (hahaha), stavila jsem se

Na ten film se mi vůbec nechtělo. Jednak kvůli hereckého obsazení, jednak proto, že obchodka tvrdila, že je do nic moc. Ale co, místo školy a mp3 byla nabitá... Hlavní roli krásné slečny hraje Markéta Irglová- 19let, chodila na náš gympl :). Snad jen na ni jsem byla zvědavá, i když s poněkud negativními myšlenkami... Hned od začátku jsem byla překvapená. A vlastně až do konce. Myslím, že nikdo nečekal, že to bude tak chytlavé. Děj sice nebyl nijak zvlášť ohromující, ale smysl měl. Rozhovory občas trochu utíkali, titulky někde neseděly. Ovšem písničky, to bylo něco úžasného. Ty vyrovnaly všechno. Nádherné. Hereckými výkony jsem byla moc překvapená. Fakt jsem nečekala, že by mě to mohlo takhle nadchnout. Sama bych na ten film nešla, ale teď jsem ráda, že to škola zorganizovala. Žádná hollywodská bomba ani přesládlá romantika. Prostě... Once. Momentálně si na cd vypaluju soundtrack :). "Kolikrát za život potkáte spřízněnou duši? Pouze once.." Killi

Večer pustím rádio a co neslyším? Živé vysílání koncertu Chinaski z Prahy. A já stihnu jen poslední půlhodinku. Sakra. Místo toho sedím u ordinace, která je už asi posledních 150 dílů o ničem... Škoda, fakt mě to mrzelo. Ale i tak jsem si aspoň tu chvilku užila a představovala si tu úžasnou atmosféru, poslouchala ty lidi, jak zpívají s kapelou a v duchu jsem zpívala taky... Vždyť já ty texty taky umim nazpaměť. 15. 12. dávají večer zas živé vysílání kryštofáckého koncertu. Tentokrát jsem si to uložila jako upomínku do mobilu a určitě to neprošvihnu... A těším se na ně. Kryštofy mám ještě radši :). Vstávalo se mi docela v pohodě, 15 minut jsem hledala sponku, kterou jsem nakonec stejně nenašla. Příště mi připomeňte, ať radši rovnou nic nehledám. Stejně nikdy nenajdu to, co potřebuju. První hodinu byla chemča. Začínám chápat organickou chemii, což nic nemění na tom, že ji nemám ráda a chci anorganiku!!! Taky jsme s třídní probírali biolu (ona učí kromě chemči ještě biolu, ale nás ne-ikdy

Včera jsem su tu biolu učila do jedenácti. V úterý celý den. A stejně jsem se ráno budila s pocitem, že to moc nedopadne. Ráno jsem místo 6:20 vstala 6:05 (budík zvoní v 6:00). Byla jsem na sebe tak pyšná... První a poslední věc, která se ten den povedla. První hodinu byla chemie. Ta organická chemie mě nudí. Chci zpátky krásnou anorganiku!!! Radikály chloru a methanu, vznik chlormethanu, di, tri, tetra... Fuj. Čeština taky obyčejná. I když zase konečně máme literaturu, ten úvod je děsný. Ale budeme mít Máchu... Musím si ten Máj sehnat. Mácha je totiž další můj historickývzor :). Ve frájině jsem byla úplně mimo. Ještě, že se mě na nic zvláštního neptala (poté, co jsem podst. jméno kamarádka zařadila do mužského rodu). V biole očekávaná písemka. Na všechno, co jsem věděla, jsem si v písemce nevzpomněla. A taky jsem všude napsala max. 5 zástupců. Víc jsem se jich neučila. Nejsem debil. (Jen pro představu- 12 čeledí rostlin, u každé čeledi kolem 25 zástupců-v písemkce chtěla vyjmenovat al

Miluju Mikuláše. Nebo znáte ještě nějaký jiný svátek, kdy se k vám dostane tolik sladkostí? A chodili jsme, jako každý rok a zase to bylo parádní. Až na nějaké puberťáky, co nemaj absolutně žádný smysl pro tradici a co jsme je potkali po cestě. Sice jsme letos trochu zaspali a Mikuláš byl dřív, než jsme čekali, ale i tak se to povedlo jako každý rok :D. A taky jsme vydělali skoro dvě stovky, za které si některou středu zajdem k číňanům na nudličky... (Na které jsem teď, sakra, dostala šílenou chuť.). Nejvíc ale miluju, když si pak s bratrem a ségrou sednem doprostřed obýváku a přehrabujem se v koši plném sladkostí a rozdělujem si to... Bratr: "Tak já si vezmu ještě ty druhé nesquiky..." Já: "OK, tak já tady tuhle čokoládu..." Ségra: "Ty gumové medvídky chci jááá!" A pak máme všichni plno sladkostí... Já: "Ježíš...ta čokoláda je tak dobrá..." Bratr: "ukaž, jakou máš? hmm, dej mi zkusit, na tady máš tu moji..." Já: "Hmm, taky dobrý..

Včera jsem si doma na oběd dala jednu instantní polívku, oříškové sušenky a všechno zapila kofolou. Máma: "Umřeš..." Následujících 15 minut se mnou pro smích nebyla řeč :D.