Středa, 12. 12. 2007

Já zaspala... Zaspala, zaspala, zaspala. Proč dneska? :DTo, že jsem zaspala, jsem zjistila, když bylo 7:44 a já byla asi v polovině cesty do školy. Začínáme 7:45. Nejdřív mě to nějak nebralo, ale když mi došlo, že asi vážně příjdu pozdě, tak jsem zrychlila. A já prostě nesnáším po ránu pohyb.

---

Do školy jsem přišla 7:50, což bylo v pohodě. Míň v pohodě ale bylo, že jsem byla naprosto vyřízená, skoro mrtvá a to už první hodinu.

A to hned Kuba vytasil nějaká slovíčka. Nevěděla jsem nic, ímrgensy (místo ímržensy) mi byla uznána a já se složila na židli. V-y-ř-í-z-e-n-á. A když jsme překládali ten článek a Kuba mě vyvolal a já řekla, že potatoes jsou rajčata, už jsem vážně měla dost. Zbytek hodiny jsem nezvedla hlavu z lavice. A to tam ani nebyla Kačka, která trčela v koloně. A seděla vedle Vendi... :D. Opravdu nejlepší :D. Bez ní bych vážne usnula.
Raní ptáče, dál doskáče.

V zeměpise jsme vyplňovali nějakou "soutěž". Měla to být soutěž, my to v těch atlasech hledali jak paka a nakonec z toho nebylo nic. Příště se na to taky můžu vybodnout a jít skočit z okna.
Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.

V biologii jsem se bavila čmáráním na papír. Biologie s tou mrchou je nesnesitelná. A to na nás zas vyrukovala s termínem další pošahané písemky. Čím dál víc jsem měla pocit, že dneska jsem měla zůstat v posteli.
Kdo chce kam, pomozme mu tam.

V češtině jsme psali sloh, ach bože. Já slohy ráda. Ale dneska... já dneska prostě nemám svůj den. Nestihla jsem napsat, co jsem chtěla, měla jsem křeč v ruce a je to o ničem. Už slohy nerada.
Mít neznamená vědět.

Ve fyzice jsem luštila osmisměrku, spala a koukala do matiky.
Fyzika je totiž absolutně postradatelný, nesmyslný a zbytečný předmět, který mi loni zkazil vyznamenání, a proto fyziku ignoruju.
Co oči nevidí, to srdce nebolí.

V matice jsme psali naprosto nejhorší písemku. Ta profesorka je prostě... neidentifikovatelná. Buď vám dá tak lehkou písemku, že jste do toho doma nemuseli hodinu čučet, nebo písemku tak těžkou, že je to jedno, jestli se učíte, nebo ne, stejně je to na nic. Z extrému do extrému. Dneska se konal extrém typu 2. Extrémní profesorka. Jediné, co na těch 4 papírech mám dobře, je podpis. Co už :d.
Těžko plakat nad rozlitým mlékem.

Na oběd byla rajská
Pája: "Ona byla dobrá, ale udělali jí málo a museli to zředit vodou, a tak se to teď už nedá jíst."
Taky jsem naprosto geniálním způsobem a díky naprosto geniální Páji měla dvě arašídové horalky. Arašídové. Okrádám školu. Heč.
Lepší vrabec v hrsti, než-li holub na střeše.

A vrchol všeho? Venku prší.
"Tam proší? Prší..."
-"Prší? Za co?"

Kdybych pak nešla s mou naprosto bezkonkurenční a úžasnou NKSkou do města, tak teď buď spim, nebo nežiju :D.

Prostě takový pěkný den.
Killi