Poslední školní den vzduch vždycky neuvěřitelně voní. Zmrzlinou, očekáváním a kytkami pro paní učitelku. Třešněmi a grilovaným masem. Svobodou, ohněm, vodní dýmkou s melounovou příchutí a chlorem z bazénu. Modrým pendrekem a bezovou šťávou, tvarohovými knedlíky s jahodami, penězi od babičky za vysvědčení, ať už bylo jakékoliv. Voní jako knížky, které jste si v knihovně napůjčovali na celé léto a nemůžete si vybrat, kterou začnete. Poslední školní den voní taky těšením se na moře a na týden totální volnosti u babičky v Šenově. Poslední školní den voní jako odpočívadlo u Vídně, ve tři ráno, cestou na dovolenou do Chorvatska. Voní jako nové plavky, kvůli kterým s vámi máma prošla předevčírem celé město, než jste našli ty pravé. Krásně modré a hlavně dvoudílné s opravdickým trojúhelníčkovým vrškem pro velké holky. Co na tom, že bude trvat ještě asi dva roky, než vám začnou růst prsa. Poslední školní den voní hrozně, hrozně moc. Každému něčím a někým jiným, ale rozhodně voní. A trošku taky