V posledních dnech se usmívám stále míň, než bych si přála. Pohybuju se na hranici snů a představ, které jsou pro mě příjemnější (a návrat zpátky na zem bolí pokaždé víc), často přemýšlím a už se téměř vůbec neumím bránit slzám. Mám problém vydržet sama se sebou, se svými myšlenkami. Je pro mě těžké o tom psát. Vyprávět o tom, jak se směju, jak jsem šťastná, co dělám, co zažívám... to jde samo, neuvažuju nad tím, je snadné o tom psát. Ale vyjadřovat pocity, které jsou o něco hlubší, zvláštní a... smutné (?), to je mnohem těžší. Citím, jak moc chci být šťastná a jak moc mě vyčerpává, že mám vždycky všechno jen na půl. Jak pořád chybí ten jeden díl skládačky. Ztracený? Spíš neexistující. Ráda bych svoustu věcí napsala konkrétněji, ale nejde to. A ani nepůjde. Možná tady teď pár dnů, týdnů (?) nebudu psát. Bude to tak asi lepší. Nechci totiž být naivní, ufňukaná holka, která si jen stěžuje, jak ji nikdo nemá rád a chce, aby ji všichni litovali. (I když třeba taková vážně jsem...) Zítřejší

V posledních dnech si vychutnávám ty kouzelné pocity, když vám příjde smska. Ta lehká netrpělivost a očekávání, když se koukáte, od koho je... A pak přichází ten nepřítomný úsměv, kdy už se i lidé kolem mne ptají, od koho to je. Jo. A nakonec? Buď se usmívám a přemýšlím, nebo se doopravdy směju a nebo hraju naštvanou (v případě nevhodného oslovení, víte xD). Po velkém, velikém a ještě větším úsilí se mi podařilo stáhnout sms grátis. dokázala jsem to! A sama! Mám z toho takovou radooost =). Radost některých lidí mého telefonního seznamu je asi o něco menší, protože teď... teď už se mě, mých nesmyslných otázek a postradatelných informací nezbaví. Ale víte co? Dobře jim tak! =) (narážka) V pátek jsme s NKSkou DECENTNĚ slavily moje narozeniny (bez číslovky xD). Naše hlavní oslava příjde... jakmile se objeví víkend, kdy budem obě dostupné a bude volná chata. Tzn. v dubnu. Ale k věci... O kombinaci vodárky se šampaňským (jahodovým) už nikdy nechci ani slyšet. Byly jsme veselé. NĚKDO odmítl n

Jsem nejšťastnější osmnáctiletá slečna na světě. A jestli si myslíte, že ne, tak se klidně pojďte hádat! :D Včerejší nálada zmizela téměř úderem půlnoci =). Když jsem dopsala ten článek, chtěla jsem se jít učit chemii. A to jsem jako fakt chtěla. Ale řekla jsem si, že ještě uklidím ty fotky... ale nešlo to. zas jsem u nich zůstala sedět a dostala jsem neovladatelný záchvat pláče a... nejde to popsat. Nebyla jsem schopná říct ani slovo, když za mnou přišla mamka. Prostě jsem tam seděla, držela v ruce jednu z fotek a všechno mi to najednou přišlo tak hrozně líto, že je to pryč... Mamča pak zmizela a vrátila se za několik sekund.Prý jeden předčasný dárek- a podala mi album. Moje, jenom moje speciální album. Je tam napsáno tolik nádherných slov... Maminka si dala záležet a dala mi něco, co je pro mě absolutně nevyčíslitelné a co je od teď mým největším pokladem. Nechám si to pro sebe, jsou to hodně soukromé věci a jsou jenom moje a nikomu je nedám a... to je jsem se dostala jinam =). Nebyl

Jeden z nejsmutnějších dnů... Ale nemůžu si za to úplně sama. Dneska jsem měla vstát až večer a bylo by to ideální. Měla jsem to ranní "zaspání" protáhnout. Jojo. Chtěla jsem totiž hned po zaklapnutí budíku napsat smsku, abych dneska byla první, ale u toho akčního psaní jsem usnula. Jsem strašně šikovná :D. Ach ano, dostala jsem dvě jedničky z angličtiny. To jsem se asi naposled usmívala. Ve škole to bylo akční. Už od včerejšího odpoledne nebyly v provozu dívčí WC ve všech patrech, takže jsme musely používat dva ubohé záchody v přístavbě. Dva záchody pro milion holek (kolik nás tak je asi na škole... 300?350? ). Ale nebylo pochyb o tom, že do následujícího dne budou naše milované záchodky opět v normálním stavu. Ale bohužel. Nejen, že v provozu stále nebyly, ale během druhé vyučovací hodiny se celou školou začal linout nepředstavitelný smrad. Bylo to strašně směšné, jak jsme ve třídách měli otevřená všechna okna a všichni se z nich vykláněli, abychom ucítili normální vzduch,

Poslední nedospělé úterý. Úterky nesnáším, ať už jsou dopělé nebo ne :D. Padla vláda. Když jsem to slyšela ve zprávách, dost jsem zuřila. Prostě nepochopím, jak někdo může nechat padnout vládu v době krize. A to jsou ti lidi v čele státu. Absurdní. No, alespoň, že se to nestalo v den mých narozenin. To by teda vůbec nebylo hezké :D. Sněží. Nesmějte se mi :D. Normálně sněží a venku je úplně bílo. Proč ne? Letos totiž nemáme na jaro nárok. Joo a chci, aby mi na naší svatbě někdo hrál na kytaru. To je totiž úplně luxusní, kam se hrabou klasické varhany. Ano, koukala jsem na ordinaci :D :D. Joo a speciální vzkaz pro mou nejdražší: Zamlouvám si tě i na příští pátek večer. Chci se s tebou opít jahodovým šampaňským. Tak jo. Úroveň žádná, ale chci aspoň nějak zachyti své poslední dny :D. Už jsem s tím trapná. Ale to vám může být fuk. A víte, těžko se zachycuje nic :D. Váš test trval 04 minut a 17 sekund. Dosáhl jste 47 bodů z 50 možných, Vaše úspěšnost je tedy 94%. Pro splnění testu, je třeba

Mé poslední nedospělé pondělí. Nezní to tak hrozně... Prší, ale nevadí mi to. Mám hlad. A to mi teda vadí :D. Moc a moc učení. Za sebou atoškolový test. 98%. Jen tak dále... Dobrý pocit. Některé věci mě začínají unavovat. Jsem ta uprostřed.Nevyhovuje mi to... Ale teď není situace vhodná k hádkám. Které by samozřejmě vedly nikam. Nemám náladu odepisovat na smsky. Tak sorry no. Mě je dneska všechno taaak jedno. Jdu spát xD. Chcu chodit s NKSkou ze školy každý den. Tak! Hej. Jela bych si zařvat na Bazaly. Ach* Smějte se. A mějte se. Killi

"Jednu krásnou zemi znám, v té zemi stále věříš pohádkám... " Tak už ve čtvrtek... Bude mi osmnáct. Budu moct pít a kouřit, budu velká a zodpovědná a dospělá. Už navždycky. Možná jste si všimli, že jsme si v poslední době vybudovala docela slušný osmnáctkový komplex... Já totiž ty narozeniny strašně nechci. A nějak mi nejde se s tím srovnat. Nebojím se toho, že budu muset být jiná. Že se najednou probudím a budu velká. Myslím, jestli někdy přestanu být malá, naivní, dětinská a šílená, nebude to mít se skutečností, že UŽ je mi osmnáct, nic moc společného. Všechno půjde dál. Mám ale strach z něčeho jiného... Pamatuju si, když se narodil brácha. Tátovi nešlo učesat mi culíky a za mamkou do nemocnice jsme jeli na kole. Když jsem byla s tátou v kině na Lvího krále. Asi tehdy jsem se naučila bulet u smutných scén. Když jsme s mamkou chodily s kočárkem do parku a jedly na lavičce větrník. Když jsem chodila do školky... Od té doby nesnáším bílou kávu. A v této době první zamilovanos

Dobré ráno. Právě jsem zjistila, že už je neděle. Depresivní... :D. Dodělávám tak miliontý autoškolácký test, doposlouchávám písničku, užuž chci vypnout počítač a najednou mě to napadne. Napíšu článek! :D (Dobře, jen jsem si vzpomněla, že chci ještě stáhnout Nestydu /pirátství je zločin!/ a při té příležitosti se tady můžu trochu vykecat, protože jsem dneska měla nějakou podrážděnou náladu, takže se se mnou doma nikdo nechtěl bavit :D :D.) Tento víkend prožívám čistě ve znamení kvalitní kulturní zábavy. To znamená, že jsem včera viděla asi 6 krátkých filmů z Noci filmových nadějí (miluju to... dokonalý nápad a ty filmy těch studentů jsou fakt luxusní... i když je někdy nepochopim, ale možná i to mě na nich tak fascinuje /akorát se mi pak chtělo hrozně spát a v obýváku byla zima :D/) a že jsem dneska koukala na předávání Andělů (dobře, koukala jsem hlavně /jenom/ proto, že jsem chtěla vidět Kryštofy a Krajča :D). Mám ze sebe děsně intelektuální pocit xD. Jo, tahle písnička je už trochu

(A sluníčko z Brna nám bude opět posláno (TELEpaticky) až zítra, dneska už asi byly překročeny naše (moje :)) limity... :D :D :D ) Co bys teď nejradší dělala? Válela bych se v trávě a házela po ostatních kamenama... xD. Ale jinak se, jakože, učím biologii... :D. (s)mějte se Killi*

Ale jsem tak nějak šťastnější než předtím. Chvilkama :D. Jarní prázdniny byly jedna velká dokonalost. Nelituju jediné vteřiny akorát mi chyběla NKSka, což je podstatný detail, ale vědomí, že se má krásně, bylo uklidňující :). Není co rozepisovat, protože to byly nepopsatelné dny. Plné záchvatů smíchu, kouzelných okamžiků, cestování všemožnými dopravními prostředky po celé Moravě... a samozřejmě všude plno dobrot :D. Aby ses neztratila!*pomník Hooligans*pan s notebookem*hustí v Hustých*konec kolejí v Hustopečích*Maryándž tuberák*polštářové bitky*Penny ve všem dokonalá*hromadné dlabání zmrzliny*pakl kulatých žvýkaček v puse*ukradli nám vlajku*sexistické písničky*oběd v pět odpoledne*Pepa SI přidal a nedojedl :D*to je dobrý, jen si je vyříznu*Tropická bouře hadra*úžasná hra kenta (ale JÁ jsem se snažila! :D)*koukání na Ordinaci*Nesquik je sekaná*čekání v Šakvicích s řidičem vlaku za trest a nerozhodným pánem*menu z Mekáče ve vlaku aneb obědváme ve velkém stylu*zatahování oken ve vlaku*zpí

... ale mám- li tě vzít do nebe, chci z toho něco pro sebe.* Broskvové jogurty jsou fajn. Žiju... A stále stejně.

Dneska zuřím. Nesnáším auta. A řidičák nechci. Do prázdnin zbývají pouhé 3 dny a jedny jízdy. Wuhuahaa. Jdu se učit chemii. Achjo! K.

Nechápu... Proč já jsem dneska tak nehorázně šťastná a někdo mě neuvěřitelně blízký opět padá ke dnu. Svět není fér. A nikdy nebyl. Jednou bude, vím to. *Pájuš, budeme muset odložit náš rumový pátek na jindy... Hrozně mě to mrzí, ale nejde to jinak. Vysvětlím ti to zítra. Pochopíš to. Je mi to líto. Nezlob se, prosím.* Chci pomoct, ale mám hrozný strach, že to nebudu umět. Že budu její vyprávění poslouchat s otevřenou pusou a nezmůžu se na víc než na slzy. Protože všechny moje ubohé pseudoproblémy a smutné nálady jsou absolutní nic, vedle jejích stavů a problémů. Neuvěřitelné. Přitom nikdo jiný si lépe nepamatuje ty roky, kdy ona byla šťastná a usměvavá, než já... A proto citím, že jsem to taky já, kdo jí může pomoct. A kdo jí dostane zpět. Dokážu to. I když budu plakat... Všichni jsme šťastní, i když si to neuvědomujeme. Existuje totiž svět, kde smutek a bolest má úplně jiný rozměr. Jednu věc nikdy nepochopím. Proč ona? Killi*