Dokud nebe voní po korpetinách*

"Jednu krásnou zemi znám, v té zemi stále věříš pohádkám..."

Tak už ve čtvrtek...

---

Bude mi osmnáct. Budu moct pít a kouřit, budu velká a zodpovědná a dospělá. Už navždycky.

Možná jste si všimli, že jsme si v poslední době vybudovala docela slušný osmnáctkový komplex... Já totiž ty narozeniny strašně nechci. A nějak mi nejde se s tím srovnat. Nebojím se toho, že budu muset být jiná. Že se najednou probudím a budu velká. Myslím, jestli někdy přestanu být malá, naivní, dětinská a šílená, nebude to mít se skutečností, že UŽ je mi osmnáct, nic moc společného. Všechno půjde dál. Mám ale strach z něčeho jiného...

Pamatuju si, když se narodil brácha. Tátovi nešlo učesat mi culíky a za mamkou do nemocnice jsme jeli na kole.

Když jsem byla s tátou v kině na Lvího krále. Asi tehdy jsem se naučila bulet u smutných scén.

Když jsme s mamkou chodily s kočárkem do parku a jedly na lavičce větrník.

Když jsem chodila do školky... Od té doby nesnáším bílou kávu. A v této době první zamilovanost- Toník, měl skříňku vedle mě. Dělala jsem mu bábovky na písku.

Když táta koupil video přehrávač. Naši nám s bráchou nátačeli Toma a Jerryho z kabelovky, tu kazetu dodnes máme...

Když jsme s bráchou hráli *naše* hry na princezny, na psy, na školu...

Když mě máme učila jezdit na kole. Moje kolo s červeným klaksonem...

Když jsem si zlomila ruku...

Když jsem začala mít panickou hrůzu z kopřiv, což mi zůstalo...

Když jsme byli poprvé u moře. Itálie...

Když mě táta učil lyžovat a za odmnu jsem si vydupala plyšového psa se srdíčkem na krku...

Když mě poprvé píchla vosa. Na koupališti...

Když jsem začala milovat zmrzlinu. Kopeček za 4,-...

Když jsme si pořídili první auto...

Když jsme se stěhovali. Na nejlepší místo na světě...

Když jsem poprvé potkala NKSku...

Když byly povodně a já pořád tvrdila, že už přestává pršet...

Když jsem šla poprvé do školy. V námořnických šatech...

Když jsem si nechala ostříhat svoje megadlouhé vlasy...

Když jsem začala milovat čtení a nenávidět psaní...

Když jsem dostala první pětku...

Když jsem definitivně zjistila, že neumím kreslit... (smích)

Když jsme se spolužákem Kubou ve druhé třídě plánovali, že budeme bydlet v Americe v mrakodrapu a budeme mít harleye a byli jsme děěěsně zamilovaní... (smích)

Když jsem se naučila plavat...

Když jsem dostala první zvonové kalhoty... byly černé a měly jsme je skoro všechny holky ze třídy...

Když se narodila ségra...

Když jsem se dočkala prvního psa...

Když jsem poprvé neměla na vysvědčení samé jedničky a začala jsem nesnášet třídní učitelku (dnes ji demonstrativně nezdravím :D nikdy jí neodpustím dvojku z vlastivědy! :D )...

Když jsem poprvé spala u NKSky...

KDyž jsem začala zastávat názor, že kluci jsou kreténi... (nedá se říct, že by mě to nějak přešlo... smích)

Když jsem měla zápal plic...

Když jsem poprvé ucítila tu důvěrně známou nenávist k fyzice... (smích)

KDyž jsem si koupila svůj první mobil...

Když jsme na školní akademii museli zpívat dvě sloky Kaťuši v ruštině a mělo to být vtipné...

Když jsme poprvé stanovali a spali pod přístřeškem...

Když jsem doopravdy poznala Lenku...

Když jsem se nedostala na gympl ze sedmičky...

Když jsem propadla agility...

Když v naší večerce začali prodávat kopečkovou zmrzlinu...

Když jsem se drtila na přijímačky na gympl...

Když jsem se dozvěděla, že jsem přijatá...

Když jsem si vychutnávala ty nejkrásnější poslední dny na základce...

Když jsem byla poprvé na brigádě...

Když jsem se poprvé opila...

Když jsem poprvé myslela, že jsem zamilovaná a když jsem někomu ublížila... (mě to tenkrát přešlo po několika dnech, ale on...je to pořád otevřený, ikdyž já už jsem to všechno uzavřela asi tříkrát)

Když se pro mě stal Šenov absolutně srdcovou záležitostí...

Když zrušili večerku...

Když jsem začala milovat baník...

Když jsem začala chodit na gympl...

Když jsem začala mít gympl radši než základku...

Když jsem měla prvná vyznamenání na gymplu...

Když jsem se poprvé líbala...

Když jsem...

Když jsem začala nenávidět jízdu na kole...

Když jsem si vydupala druhého psa...

Když jsem měla první trojku na vysvědčení...

Když jsem byla na Cizkrajově v Lulči a poznala dokonalé lidi...

Když jsem poprvé řídila auto...

Vidíte, kolik toho je? Tolik vzpomínek... Tolik toho už uběhlo a já mám pořád ten strašně užírající pozit, že mi něco utíká, že to beží kolem mě a já to nemůžu chytit, zastavit, zpomalit... A pocit, že tyhle všechny vzpomínky si nemůžu nechat, schovat, že ty vzpomínky taky mizí a že za pár let budu přemýšlet, kde že jsem přišla k té jizvě na kolenu, od koho jsem dostala ten přívěšek na klíčích, kdy jsem byla poprvé v Praze...

Bojím se, že mi něco uteklo a nechalo mě to tady, protože jsem nechtěla odejít, ale musím.

A asi se opravdu bojím, že vyrostu ze svého dokonalého světa...

"V písku hrát si a být veselí, nemůžem víc, vždyť už jsme dospělí..."

Vím, že se nic nestane, že čtvrtek bude vlastně normální den, stejný jako všechny ostatní čtvrtky.

Ale taky vím, že noc se středy na čtvrtek z větší části probrečím. Budu totiž naposled usínat jako malá holka. Jako dítě.

A já nechci!

Killi/