Takový normální zkouškový den na VŠCHT - ráno si napíšete písemku, po odevzdání to rovnou vzdáváte a ani jedna buňka uvnitř vás nepřipouští úspěch, kašlete na to, čekáte 3 hodiny na výsledky jen z povinnosti, zjistíte, že jste se těsně propsali, takže opět propadáte panice a snažíte se aspoň něco dostat do hlavy, zatímco další tři hodiny čekáte, než na vás přijde řada a dostanete se na ústní zkoušení, na chodbě kolem vás prochází samí neznámí lidé se soucitným pohledem, pak jdete konečně dovnitř a i když máte pocit, že předvádíte zoufalý výkon, hyper super vznešený pan docent si to nemyslí, asi, a ještě vám zlepší známku; a tak poděkujete, vyjdete z těch dveří, nadechnete se... a máte to: nejtěžší zkouška semestru v indexu! V uších vám pak zní tohle: A cítíte se takhle: A konečně můžete zase žít, dýchat bez výčitek a být plnohodnotnou přítelkyní - takže uklízet, vařit a nakupovat. :D Protože bez něj bych to nezvládla. :) Killi