Přes 4 hodiny dlouhá cesta rychlíkem z Prahy do Valmezu s krosnou, T-campem, taškou s noťasem a psem, který neumí používat jezdící schody a musíte ho mít v náručí. Stačilo. :D Vzhledem k tomu, že jako jediná v kupéčku jsem po něm chtěla, aby ležel a byl hodný, zatímco všichni ostatní se sním (díky Bohu :D) chtěli mazlit, urazil se, nekomunikoval se mnou a věnoval svou pozornost všem kromě mě. Když ale v Pardubicích všichni vystoupili a jeli jsme až do Valmezu sami, měl smůlu a přestal pohrdat mou společností. :D Jedinou výhodou rychlíku je jeho hlučnost, když jsem byla v kupéčku sama, mohla jsem si klidně zpívat i anglicky a nikdo mě neslyšel.. doufám.. :D Sobota s NKS, která se mi v pořádku vrátila z Ruska a přivezla náušnice s matrioškama a cigarety s ruským nápisem. :D Válely jsme se na koupáku, měly cukrovou vatu, barevný popcorn, hnusné hranolky a voda byla strašně studená. :D Večer jsme jely na hrad Hukvaldy, kde se konal strašidelný večer. Vtipná cesta se zastávkou v zavřeném Li

Výjimečně a po hodně dlouhé době má titulek smysl alespoň pro dva lidi. :D Vlastně se mi ani nechce psát, když vím, kdo všechno mě zase čte, ale co. Pamatovat si to všechno nebudu a až se jednou v devadesáti (až tak si fandím, ale tak dlouhověkost máme v rodině a na základě množství neumytého ovoce, které jsem snědla, jsem si odečetla už deset let :D) probudím a nebudu si nic pamatovat a budu chtít vědět, kdo jsem, někdo hodný mi poradí, ať si přečtu svůj blog. A já si tady přečtu, jak jsem byla ve dvaceti šťastná, spokojená, zamilovaná a mladá. :D Tak mám tedy za sebou už první týden prádznin a začaly víc než skvěle. V neděli jsem odjela vlakem zdarma do Prahy (velmi luxusní pocit, tohle budu NKS navždycky závidět :D) se stokilovou krosnou, taškou s notebookem, T-campem a psem. Jak jsem doufala, že na konci června už vlaky budou prádzné, tak jsem si skoro nesedla. Nakonec jsme ale s obludou místo našli a v pořádku dojeli do Prahy. Je hezké, že se oba moji muži bojí protijedoucího vlak