Celý tenhle článek bude plný stěžování a fňukání. Jestli máte něco proti, tak to nečtěte. Nestojím o litování ani o ty kecy, že to bude dobrý. Protože nebude. Protože já mám vždycky pravdu. Skoro. Ale tentokrát to je vážné a doopravdy. Ano, taky si myslím, že na adresu mé drahé třídní profesorky toho bylo napsáno až moc, ale ona mi prostě ničí život. Už dlouho, ale vždycky se to dalo zvládnout. V poslední době už prostě nemůžu. Mám za sebou další písemku z biologického semináře, napsanou v pondělí. Učila jsem se jak kráva, jak nikdy před tím, s pocitem a jasným cílem, že musím mít HODNĚ DOBROU známku. Měla jsem (no, zatím stále ještě mám, dobu opravování odhaduju tak na 4-5 týdnů, jak JI znám) tam jen jednu jedinou známku a to čtyřku, což je strašné a... Prostě strašné. Nejsem zvyklá mívat čtyřky, jsem sotva zvyklá na trojky. Takže víkend a hlavně víkendové noci byly zabité učením. v neděli jsem o půl dvanácté usínala s pocitem, že lepší už to nebude, že tomu rozumím a že na dvojku mám

Miluju, jak mě oslovoješ "kámo". A strašně mi chybíš.

"Až budu velká, nebudu ovocem do jogobelly, ale budu mít vlastní zverimex!" :D Asi se pohnuly litosferické desky, protože i naše třídní nám konečně dala seznam volitelných seminářů na příští rok. Písemky, které jsme psali pře 5 týdny jsme ale stále ještě neviděli. Nemá cenu se nad tím ani pozastavovat (nebo zmiňovat, že podle školního řádu máme právo vidět své písemky opravené do 14 dnů, že :P ... hlavně, že ona uděluje napomenutí třídního učitele za jízdy v době vyučování (omluvené)... nenávidím ji xD ). Hlavně, že pětkrát za hodinu si stihla postěžovat, že kvůli maturantům padá na ústa (doslova takto to bylo řečeno :P). Ha- ha- ha. Jenže chyba bude asi někde jinde než ve studentech, žádný jiný profesor s maturanty nedodělává učivo ve volném čase (nebo aspoň né 4x týdne od tří do šesti :D). Já už si ten seminář prostě nedám, ani za nic. ("Opakuju, že bez semináře nemáte šanci udělat přijímací zkoušky z biologie na vysoké školy...") Dost o naší třídní. Čtvrtek je dn

Sháním po spolužácích materiál, ze kterého bych se mohla naučit tu chemii (můj sešit je hajzl, co si asi zůstal ve škole a směje se mi, cítím to :D ). *Klaruschka* (18:27:46 20/04/2009) muj zivot je ve tvych rukou :D Miřek (18:28:06 20/04/2009) tak to bude sakra kratky :D Navzdory tomu, jak jsem strašně smutná, jsem chytla docela ucházející záchvat smíchu :D. Killi

Nemůžu najít sešit do chemie... :D :D :D Sice mi to příjde děsně vtipné, ale fakt nevím, z čeho se budu učit na ten zítřejší test. No... vypadá to, že mám problém. P-R-O-B-L-É-M. Ne, nevím, co budu dělat. Výborná situace. Přesně tohle mi chybělo ke štěstí. Jdu do obchodu. Zahrabu se a už nikdy nevylezu na svět. Ale jako... co mám teď dělat? No, tak fajn. Stane se i někomu tak dokonalému jako já. Ha-ha-ha. Už to ale přestává být vtipné xP.

Zdechlost se věkem a blížícími se prázdninami stupňuje, už je to jisté. Měla bych se učit chemii a literaturu a nic. Prostě to nejde. Mám pocit, že na místě umřu, pokud vstanu a půjdu se učit. Strašné. A přitom bych se fakt chtěla učit- no vážně! xD Všechno je špatně a nic mě nebaví, nemám na nic náladu a nikdo mi ji nechce zvednout. Smutné! :D Za týden mě čeká hypermegadůležitá písemka z biologickýho semináře. Potřebuju to napsat aspoň na dva, takže to bude sakra těžké. Beztak se mi nepodaří nakreslit dva stejné chromozómy. Už jsem vám někdy říkala, že nesnáším naši třídní? :P Písemka z fyziky byla tak strašně trapná! :D Nejlepší bylo, jak jsem uvažovala, co dál, jak mám graficky vypočítat nějaký příklad s čočkama a kde mám aspoň nějaké pravítko a fyzikář se zeptal, jestli už jsem hotová :D. A pak že já jsem naivní :D. Cha. Chtěla jsem si po škole koupit žiletky, deodorant a sprchový gel. A zmrzku a propisky. Koupila jsem si gyros a poznámkový blok. Zapomněla jsem na všechno, divné. S

"Hořím v bouři a srdce se bouří, nebe mi voní jako ty a tvůj smích." Strašně nemám náladu,nastává moje divné období. No... to tu dlouho nebylo. Mám chuť si lehnout na zahradu jen tak, se sluchátkama. Ale navzdory sluníčku tam moc teplo není. Nechce se mi být sama, protože s myšlenkami je to k nevydržení. Na druhou stranu jsem teď extrémě nekomunkativní, takže nevím, co bych chtěla. Aby vedl mě někdo seděl, díval se na mě, neptal se a čekal, až začnu mluvit sama? Nemám se v takových náladách ráda. Jsem protivná a koukám skrz věci. Zásoby pozitivní energie byly vyčerpány bez varování. Šla bych na zmrzku, ale... Ne, nemůžu kazit lidem kolem mě náladu, protože jedině, když jsou šťastní lidé kolem mě, je mi krásně. A sama na náměstí, když je krásně, ptáčci zpívají, vlaštovky lítají vysoko a milenci se milujóu? Sebevražda, smích. Ale nee =). Nic se neděje. Zmrzku vytáhnu z mražáku, budu koukat na hokej a třeba i ten úkol do frániny udělám. Ovládám se! :D "Neptej se, co se děje

Tak teda jo. Oficiálně proběhla oslava mých 18. narozenin. A protože slavily ještě další 3 slečny ze třídy, byla z toho normálně školní akce :D. Mimochodem, jedna nepřekvapující věc na začátek. Potkala jsem Jenny. To není neobvyklé, ve škole ji potkávám pětkrát denně, ale- na autobusovém nádraží je 100 zastávek a my dvě jedem z jedné zastávky, jedním autobusem a obě vystupujem v Zubří. To je prostě... moc :D. Absolutně iracionální a fascinující. Jsme napojené, psychicky, nějak, vím to :D. Původně nás mělo být moc a moc a ještě víc, ale nakonec jsme se setkali v menším počtu. Vůbec nám to nevadilo, protože jsme si to užili i tak, za všechny :D. Vím, že nic nevydržím a stále mi nikdo nevěří, že když řeknu, že mám dost, tak mám FAKT dost, a pak se všichni diví, že jsem opilá tak rychle :D :D. Včera jsem měla dost ještě před tím, než jsme ze Zubří odjeli o půl desáté pařit do Rožnova :D. Akorát jsem už velká a znám se, takže jsem si naordinovala na dvě hodiny pouze nealko a pak jsem mohla

Nejdřív největší dnešní zážitek :D. Získali jsme podivnou zálibu... vozíme se o volných hodinách na oběd autem xD. Stojí za tím nejen zdechlost, ale i styl, smích a adrenalin. Ach :D. Valmez nás omrzel, takže jsme dneska v silnější sestavě než včera- v pěti lidech=plně obsazené úžasné auto Mirkovy mamky- vyrazili na nudle do Rožnova. Jojojo :D. A stálo to za to? No jistě že! Předjíždění na plné čáře, stovkou přes obec, *chcíp* na semaforech, těsně kolem zábradlí v zatáčce a krásný blonďatý rožnovský policajt u číňanů, mmm :D. To nemělo chybu xD. *stojíme na červenou* K: "To by bylo luxusní, kdyby ti to teď chcíplo." *cuk- cuk- chcíp* M: "Dop*dele!" K (vykloní se z okna a řve): "Pardóóón!" *na přechodu stojí policajt* :D :D :D *pokus o předjíždění- půl minuty jedeme v protisměru vedle auta, které chceme předjet* M: "Jeď, jeď, jeď!" Všichni sborově: "Miro! Dělej! Jeď! Děleeej! To nestihneš!" *už nás vidím v protijedoucím kamionu* *stihnul

Aaa! Potřebuju okamžitě zastavit čas, abych stihla všechno, co chci, abych se pořádně vyspala a pak, jak bych se pěkně v klidu připravila na současnost, bych ten čas zas spustila a všechno by bylo nejvíc fajn. Zařídíte to? =) "Nazdaar, osmnáctko. Týjo... taky bych chtěl..." Nevíte, o čem mluvíte! Jaká škoda, že jsem neměla náladu se hádat! xD Velikonoční prázdniny v hypermegavelké zkratce: Valmez nás omrzel, tak jsme jely s mou nejdražší do Rožnova. Koupit sluneční brýle, vlézt o každého knizhkupectví, umírat horkem a kupovat si pití v Lidlu. Dobře, hlavním důvodem bylo vyzvednout NKSčiného milého (předstírejte, že to nezní hrozně (a) archaicky), jenže vy z toho budete mít (pravdivý) pocit, že jsem byla (opět) za křena! :D Jenže, víte, jsem zlá a zlá a zlá, protože když je NKS se mnou, on se s ní nemůže bavit a je to moje chyba a já si toho nejsem vědoma (opravdu xD), ale my pak můžem vést v autobuse debaty, že bychom potřebovaly sedm přítelů, abychom byly spokojené (na poví

Hey hey I saved the world today, everybody's happy now the bad things gone away...

Dneska jsem si užila celou škálu svých emocí. Jiných citů už nejsem schopná, dneska, během ubohých 12 hodin, jsem je prostřídala všechny. Nehledně na to, že jsem ani netušila, že některé z nich mohou existovat vedle sebe (ikdyž o nějaké harmonii by se mluvit nedalo). Zvláštní. Nic víc k tomu nejde říct. A všechno to příchazelo tak postupně... Večer už sice bylo všechno moc vyhrocené, přestala jsem mít chuť se ovládat a byla jsem uvnitř hodně hysterická, ale... neumím (díkybohu!) dávat průchod emocím, když mám publikum . Navzdory tomu jsem nebyla tak přehnaně tichá, jak bych přepokládala (po osmnácti letech soužití mého těla s mou osobností). Ano, vždycky, když bojuju sama se sebou a nemám možnost dát průchod slzám, uzavírám se do svého ticha. Lidé se mnou totiž nechtějí mluvit, když mlčím/ nereaguji/ nekomunikuji (ve skutečnosti se vlastně divím, že se mnou chce vůbec někdo mluvit i za obyčejných a "normálních" okolností, smích) a někdy toho umím využít. Ale umím být zamlklej

Dneska jsem tak strašně moc šťastná, že už to víc skoro nejde (skoro, protože jednou budu šťastnější, vím to :D ). Neskonale infantilní. Úterky jsou protivné, protože máme nejvíc hodin a to poslední zvonění v 15:45 nás vytrhne ze spánku a postaví do reality, že nejsme ještě ani v polovině týdne. Ráno jsem nezaspala a určitě to nebylo jen proto, že jsem si odhodlaně stokrát zopakovala "dneska naposled, dneska naposled, dneska naposled". A dokonce ani NKSka nemusela moc dlouho čekat. A šly jsme jen v mikině a nebylo nám zima. Incredible! Test z francouzštiny (profesorka mi říká Klárko... skoro bych si myslela, že mi čte smsky xD ), který byl vtipný a dlouhý a všichni z něj byli nadšení. Ooo, take it easy. Pak test z chemie. Ach. Trošku jsem se na to včera vybodla, protože se mi nechtělo, protože mám v chemii samé jedničky a protože motivace je nulová, pevnou vůli jsem vyčerpala už někdy v roce 1991/1992 (když jsem se naučila chodit) a protože to měla být lehká písemka. Bylo to

Občas mám nárok ignorovat a hledat v parku lítající slony. Teď nebuď uražený, stačí že já k tomu mám bezdůvodný sklony. Nechej mi slzy a zašeptej, že miluješ můj smích. Nenuť mě mluvit a začni se mnou snít. Třeba tě nekousnu. Třeba se nenecháš. A třeba dovolíš mi balancovat na chodníku. Stejně to pochopíš, až já nebudu chtít. A kdo ví jestli. Snad se v tom nevidíš. Miluju jaro. Obrovské množství pozitivní energie zdarma, cítím se šťastná, chvilkama. Euforicky, bez zábran. Zítra naposled do školy, těch 9 hodin zvládnu. Doma vytáhnu ven psiska, a pak si lehnu na zahradu a konečně začnu číst Zatmění. A k tomu colu s ledem a moře zmrzliny. Zítřek si chci užít. Než začne zas pršet :D. K bezstarostnému úsměvu mi stačí jedna mínus ze zkoušení z francouzštiny- téměř bez přípravy- a mám to za sebou- velká úleva. Už by mohl dorazit můj řidičský průkaz. Chci jezdit a toho by se mělo využít. To přejde, víte. Nejsem moc stálá, co se pocitů (i jiných věcí) týče. Slunce- žbluňce. Mám o tebe strach. Z

Miluju to, kdysi jsem uměla půlku Ameriky :D. *úplně- nejvíc- nejlepší* Luxusní, prostě, ach, žeru to :D. Chci to umět celé, prosím, naučte mě to! :D Ehm... dobrá nálada, víte :D. Mimochodem- ta "Czechoslovakia" mě vytáčí. Po včerejším fotbalu zvláště. Fuj :D. Ale stejně, na druhou, na třetí, na čtvrtou stranu... Slováci jsou hezčí. Tak celkově. Zkaženost :D. United States, Canada, Mexico, Panama Haiti, Jamaica, Peru, Republic Dominican, Cuba, Carribean Greenland, El Salvador too. Puerto Rico, Columbia, Venezuela Honduras, Guyana, and still, Guatemala, Bolivia, then Argentina And Ecuador, Chile, Brazil. Costa Rica, Belize, Nicaragua, Bermuda Bahamas, Tobago, San Juan, Paraguay, Uruguay, Surinam And French Guiana, Barbados, and Guam. Norway, and Sweden, and Iceland, and Finland And Germany now one piece, Switzerland, Austria, Czechoslovakia Italy, Turkey, and Greece. Poland, Romania, Scotland, Albania Ireland, Russia, Oman, Bulgaria, Saudi Arabia Hungary, Cyprus, Iraq, and Ira

"A tak se lev zamiloval do jehňátka..." zamumlal. Podívala jsem se stranou, aby mi neviděl do očí a nevšiml si, jak mě to slovo rozechvělo. "To je ale hloupé jehňátko," povzdechla jsem si. "To je ale šílený, masochistický lev."

Jsem prý víla Amálka. *snaha o odlehčení se ztrácí, čím dál rychleji* Chci s tebou být naživo. Nepochopíš. A nehledej se.

Jednou, až budu mít strašně moc času na věci, které mě baví (mezi ně dějepis tak trochu nezapadá, bohužel), vám sem napíšu. Třeba jak jsem udělala autoškolu (!!!), jak jsem dočetla Twilight, jak se těším na víkendovou Prahu, jak mám už od středy příštího týdne volno, jak nevím, co bude o Velikonocích, taky třeba napíšu povídku, jejíž námět mi leží v hlavě ro...ehm...dny, jak jsme s Pájou slavily autoškolu (alkoholem a jogurtem), jak jsme byli dneska v mlékárnách na exkurzi, jak mě vyčerpávají výkyvy nálad... Jo. Třeba se v následujících stopadesáti letech dozvíte alespoň něco z toho. Potřebuju někoho, kdo se mnou půjde hledat fialový krávy. =) Dneska jsem už byla: ... sťastná- když jsem šla ráno do školy, sluchátka na uších, svítilo sluníčko a bylo mi až euforicky krásně. ... vytočená- po výstupu češtinářky a písemce z angličtiny, na kterou už radši ani nemyslím. ... apatická- když jsem šla domů a rozhodla se, že bych se neměla nechat vytáčet školou. ... smutná- protože venku je přenád