Když něco rozeberem, tak leda buldozerem*

Jednou, až budu mít strašně moc času na věci, které mě baví (mezi ně dějepis tak trochu nezapadá, bohužel), vám sem napíšu. Třeba jak jsem udělala autoškolu (!!!), jak jsem dočetla Twilight, jak se těším na víkendovou Prahu, jak mám už od středy příštího týdne volno, jak nevím, co bude o Velikonocích, taky třeba napíšu povídku, jejíž námět mi leží v hlavě ro...ehm...dny, jak jsme s Pájou slavily autoškolu (alkoholem a jogurtem), jak jsme byli dneska v mlékárnách na exkurzi, jak mě vyčerpávají výkyvy nálad... Jo. Třeba se v následujících stopadesáti letech dozvíte alespoň něco z toho.

Potřebuju někoho, kdo se mnou půjde hledat fialový krávy. =)

Dneska jsem už byla:
... sťastná- když jsem šla ráno do školy, sluchátka na uších, svítilo sluníčko a bylo mi až euforicky krásně.
... vytočená- po výstupu češtinářky a písemce z angličtiny, na kterou už radši ani nemyslím.
... apatická- když jsem šla domů a rozhodla se, že bych se neměla nechat vytáčet školou.
... smutná- protože venku je přenádherně jarně a já se učím dějepis, abych se mohla zítra nechat vyzkoušet a aby mi dějepisář oznámil, že mě nevyzkouší.

Chci vzít psiska někam daleko, chci si lehnout do trávy a zavřenýma očima pozorovat nebe. Ne sama.

A dost, dneska se nebudu litovat. Smích. Povzdech. Otazníky v očích.

Jsem tak trochu úplně moc pitomá, víte.

Mějte se*.
Nejkillinkovatější

---
Aktualizejšn!!! Včera byl apríl... Ach, to mě mrzí, nikdo mi nic neproved a včera bych se nemohla vztekat! A možná taky právě proto, začínám mít totiž trochu pocit, že někteří lidi mají radost, když zuřím.

"Doktore, jen jí to klidně řekněte, kdo tu byl u vás včera pro berle? Tomáš Dvořák a Roman Šebrle."

Jedeš ve vlaku?

Komentáře