Už mám všechno, co budu dalších 10 měsíců otráveně potřebovat a kouzelně ztrácet. Propisky (stejnak je zas popujčuju a nevrátí se mi ani jedna), tužky (taktéž, pro jistotu jsem do pouzdra přihodila ještě pár těch ikeáckých) , fixy (kde jsou ty časy, co jsem měla v pouzdře pastelky seřazené podle barev?) , gumu ( nevim, jestli to víte, ale neumim kreslit...), zvýrazňovače (stejně si nadpisy budu podtrhávat jenom první měsíc, ne-li týden), šestsetosmdesátdevětapůl sešitů (a jak mám pak chránit naše lesy?) a papučky ( teším se, vážený pane bystrozraký školníku) . Můžu tedy prohlásit, že po fyzické stránce jsem naprosto připravena jít do školy. Což se ovšem o psychické stránce říct nedá . Při slově pondělí se hroutím, při pohledu na hromadu sešitů na stole utíkám, při pomyšlení na Honzův pondělní projev mi naskakuje husí kůže, při vzpomínce na schody přemýšlím o emigraci. A to nemluvim o tom, když mi na mysl přijde školní jídelna. Když to shrnu, těším se jen na spolužáky (hlavně na ty

Jen tak v rychlosti (což neznamená, že to neni důležitý): dostala jsem pohled až z dalekýho Egypta (nechlubím se, ale... HEČ!!! :D)-děkuju pěkně Kacziku (a za tu fotku s věnovánim taky... jsem dojatá :D) mám tě ráda a vždycky budu... a nechápu, za co ses pořád omlouvala, když se nic nestalo :) našla jsem klíče (ano, i s čipem od školy a klíčem od skříňky), takže pondělní cestě do ústavu nic nebrání (když nepočítám obrovský vnitřní odpor, citový kolaps a mozkovou stávku) snažim se stáhnou CD Jaksi Taksi, a když už ho najdu někde, kde opravdu je a vážně není smazané, tak mi laskavý rapidshare napíše, ať počkám 41 minut (ale nestěžuju si, kdybych si to cd koupila, tak se mi teď nemusí zvedat tlak... a zvedl by se mi až při pohledu do peněženky :D) A to je k momentálním pocitům asi vše. Asi jsem vám neposkytla nějaké nové vědomosti, ale to jste neměli chodit na můj blog a radši zabruslit na nějakou encyklopedii (opovažte se teď hromadně utéct na wikipedii! :D) Asi půjdu spát (na tohle jste

Na vrzající houpačce za úplný tmy koukám na nebe. Škoda, že dneska nejsou vidět hvězdy. Vyměněno za stan s mátovým čajem. A láskou. Vyměněno za stan s mátovým čajem. A láskou. Vyměněno za stan s mátovým čajem. A láskou. Killi

Když jsem tuhle řadu otázek (záměrně nepíšu řetězák) viděla na blogu popré. nijak mě nezaujala. Ale množila se rychle a rychle. A najednou jsem viděla, že tohle je jiné, než ty ostatní. Že to má aspoň malinký smysl. A že je to veskrz i trochu zajímavé. Ano, ani já jsem neodolala :) Chtěla bys vrátit minulost? Ano, a někdy hrozně moc. Myslíš si, že umíš správně nakládat se svým časem? Hlavně o prázdninách ne. Věříš tvrzení, že "čas jsou peníze"? Ne. Myslíš, že je na světě spravedlnost? Možná... nejspíš někde zapomenutá. Jsi věřící? Jo. Máš nějaké životní sny? Jeden veliký... bílý plášť a před jménem MUDr. :)) Umíš si představit lásku bez sexu? Určitě. Dokázala bys podvést? Myslim, že jo. Ale bez výčitek nikdy. Ukradla jsi někdy něco? Spíš zapomněla vrátit :D (kolik propisek, tužek, gumiček...) Jaký je tvůj názor na celebrity jako takové? Myslim, že už jsem vyrostla z toho obdivovacího věku :) Je pro tebe důležitější přátelství než láska? Zatím vždycky bylo přátelstv

... ztratit klíče s klíčem ke skříňce a čipem 2 dny před začátkem školy. Přes to všechno se tomu prostě musim smát. To ale neznamená, že se mi můžete smát vy :D! Killi

Šla pomalým krokem, věděla, že není kam spěchat. Koukala do země a hrála si se srdíčkovým zipem od mikiny. Poslouchala šumění řeky a z tenisových kurtů k ní doléhaly tupé odrazy míčků. Občas potkala cyklistu, běžce nebo starší paní venčící psa. Obvykle by se na ně usmála, ale dneska ne. Byla smutná, ale sama nevěděla proč. Nálady se jí střídaly častěji, než by sama chtěla. "Prý z toho vyrostu." ušklíbla se. Blížila se ke konci cesty, kde musela zahnout za roh. Zvolnila krok ještě víc. Sváděla boj s pocity. Mohl tam být. Nevěděla, jestli ho potkat chce, nebo se toho bojí. Strašně si přála ho alespoň zahlédnout, ale nechtěla ho vidět. "Zase tyhle divné pocity."pomyslela si s kapkou ironie. Rozhodla se, že půjde dál. Zahla za roh. A nikde nikdo. Cítila, že je zklamaná. Překvapilo jí to. Prošla kolem stavby nového koupaliště a trošku se usmála při pohledu na červený tobogán. Sluníčko ji šimralo v tváři a zlaté vlnky jejích vlasů jí padaly do obličeje. I když se cítila p

Tak a je tu další DVD.V(ečer). Po krátkém (pro někoho to možná bylo až moc dlouho... :D) slovním (a chvílemi i fyzickém) souboji, jsme zůstaly s NKS samy a pustily se do akce. Velkej biják- Začátek skvělý, vtipné a trefné hlášky.Postupem času ale děj upadal, když byli hrdinové v Narnii, bylo to chvíleme až nudné. Ke konci už to zase dostalo trochu spád, ale celkový dojem... průměrný. Je těžké natočit dobrou parodii. A ještě težší je natočit parodii na skvělé filmové novinky, možná by se dalo říct i "trháky". Scary Movie 4- Viděla jsem všechny tři předchozí díly a vždycky jsem se dobře pobavila. Horroy miluju a tyhle jejich parodie byly většinou skvělé. Čtyřka se ovšem nějak nepovedla. Děj byl nudný od začátku do konce, víceméně nebylo na co koukat, když pomineme pár dobrých hlášek. Doufám, že už se další díl chystat nebude. Když jsme dokoukaly a zkritizovaly filmy, následoval slovní maraton... Jako vždycky jsme probraly všechno tam i zpátky, dobrou noc jsme ale řekly už jen

Já bych sama nešla, ale když to druhá polovička navrhla... Včera, když na teploměru bylo 15°C, my dvě, navlečené v mikinách a riflích... vyrazily na bazén. Smích. I když jsem neuplava 30 bazénů, neskočila šipku a nedotkla se dna, bylo to "moc dobré". Dala jsem si jen 2 bazény (po dlouhém sebepřesvědčování, že zima mi přece nemůže být) a pak se na břehu cpala a nechala se ohřívat příjemným sluníčkem... Už jste někdy byli na koupališti sami? Ten pocit je k nezaplacení :).

"Now I've had the time of my life No I never felt like this before Yes I swear it's the truth And I owe it all to you 'Cause I've had the time of my life And I owe it all to you…" Takhle mi v hlavě hraje hříšný tanec... A nemůžu se zbavit pocitu, že ta písnička je prostě dokonalá. A nesmrtelná. Killi

Tak tentokrát to bylo dlouhý :D. Už jsem se těšila domů. A teď bych zpátky... (to pokaždé stejný...). Nemůžu nicmoc napsat, protože byste to stejně nepochopili... Bylo to prostě zlatíčkových 10 dnů. Užívala jsem si nicnedělání, psiska a několik lidí, kteří mi tady doma často chybí. Jediný, co mi vadilo, byla skutečnost, že Mishulka se v době, kdy já tam byla, opalovala na pláži tisíce kilometrů daleko, takže mi neskutečně chyběla (už jsem jí totiž strašně dlouhou dobu neviděla, když nepočítám těch pár minut v nemocnici, a ona celý prázdniny mimo domov, tak kde já ji mám pak lovit, že :)). A teď jen pár charakteristických vět. Když to nepochopíte (jakože to většinou asi nepochopíte... ale nemůžete za to vy, ale chybějící souvislosti), omlouvám se. Ale jinak to nejde. "Klári, co tu děláš?" -"Já tady padám..." "Babi? A proč kukačka nekuká?" "Proč jste všichni přykrytí?" "A on začal pít, až se upil k smrti. A pak se oběsil." "V létě v

Umíte si to představit? Odjíždíte a víte, že za chvilku začne finále. V autě v rádiu jen zmínka, že Katka Baďurová je zatím mezi nejlepšími pěti a ta skutečnost, že je před vámi ještě 30 km cesty??? Co dodat? Snad jen tyčkám zdar a děkuju, Kačko, za stříbro :). To jsou ty okamžiky, kdy jsem hrdá na tu naši malinkou zemi:). Killi

... budeš mi zas chybět... Ale počkej za týden!!! Slibuju...! Killi Proč nikdy nemůže být nic 100%?

...se sbalit, sbalit hafany, nacpat hafany do auta, nasednout do auta a brrrm. K babi a dědovi. Ne, nemyslím si, že jsem na to už velká. Naopak se děsně moc těším. Budu si užívat psiska. Louky, pole, les a rybník... Ráj. A týden nicnedělání, válení. A moje sangvinistické zlato. A v sobotu oslava. A spousta jídla (kašlu na kašovitou stravu, kterou mám -podle doktora- jíst!). Já se těším. Jojojo. Jen bych potřebovala trochu pozastavit čas, protože teď ke konci to letí nějak rychleji. Asi jedem z kopce... Tak užívejte tu rychlou jízdu... Killi

Vstávám v 7 ráno, jedu 60 km (nevim prřesně kolik) do Ostravy, zjistím, že mám s sebou špatnou lékařskou zprávu, čekám 2h 15min v čekárně. Doktor: "Tak vypadá to hezky, pořád jen kašovitou stravu, nesmrkat a za týden na kontrolu." Zní vám to taky tak ironicky? Můj ironický život. Ha ha. Chtěla jsem mu říct, ať si zkusí jíst 3 týdny v kuse kašovitou stravu a taky jsme mu chtěla do krku nacpat všechny přesnidávky a joghurty, které jsem za poslední dny musela sníst, abych neumřela hladem. A bylo mi fuk, že je to zrovna ten mladej a sympatickej doktor. Stejně už kašlu na kaše a jím normálně, jen si to musim nakrájet na malinký kousky. A vůbec. Si myslí, že když mají diplom... Ha ha. Smích. Killi

Představuju Vám svou kompletní smečku... Ax Madape, flat coated retriever - toho už asi znáte. Coudy Gold Od Belinky, sheltie - nový přírustek :). Obrovské zlatíčka a můžu říct i část života. Nikdo neumí tak potěšit... Dvě bestye, potvory, miláčci, broučci... Prostě moji kluci. Více o nich na www.ax-coudy.wz.cz , webovky, které mi daly zabrat, ale snad ten výsledek za něco stojí ;). Killi

I am not OK. Trust me. Killi

Venčím psiska. Najednou začne pršet. Přišel XXL déšť. Tak běžím. Psi jsou nadšení. Nějaká nová hra? A lidi koukají. Střelená puberťačka běží městem a kolem ní se nadšeně motají 2 hafani. Zážitek :D. A proto tu teď sedim v pyžamu s ručníkem na hlavě a jím tuňákovej salát. A mám z toho všeho děsně dobrou náladu. Príma pocity. Killi

Moje druhá půlka si klidně odjede do Říma a mě tu nechá samotnou napospas prázdninám. To ti ještě vyčtu beruš :D. Pozdravuj Římany. Killi

A ještě někdo se mě zeptá, jak mi je, a dobrovolně odjíždím na Antarktidu. Tečka. Killi (Tak co, jak ti je?)

Proč jsem rychle uhla pohledem, když jsem ho zahlídla v davu? Proč jsem ho očima stále hledala? A proč jsem se nemohla zbavit toho podezřelého pocitu? Kdyby se aspoň neusmál... Myslela jsem, že tohle už mám za sebou. Možná jsem měla. Možná. Killi.

Mám ráda NKSku i koalu. Nekradši mám obojí naráz. A už jsme fakt potřebovaly otevřít pusy (a taky jsme je celou dobu nezavřely). Ale ty shaky, ty už si tam dávat nebudeme :). Kill

Je to snad reflex, že se mi u filmu začnou po tváři koulet slzy (Armagedon)? Citlivka, achjo. Já ani nechci . Ale najednou mám takový sevřený pocit a jde to nějak samo. Neumim to ovládat. Citlivka, achjo. A co může za ten holčičí reflex navlíkat si gumičky na ruku? Nejsou reflexy tak trochu nadpřirozené? :D

Pondělí, 6. 8. 2007. Budík 6:00. Odjíždim do nemocnice. S tátou. Nejhorší je, že dobrovolně. Sakra. Trochu depresivní, trochu pozitivní, zvláštní a divný. Sbalené všechno (i Lojza- pozn. red.). Asi mám moc věcí, protože všichni lidi na příjmu mají jen jednu tašku (budu to považovat za muj malý zlozvyk). Všude je děsně moc lidí a já se v FNsP Ostrava- Poruba stratila po pár metrech a pak jen slepě následovala tátu. Na příjmu ústní, čelistní a obličejové chirurgie: "A jsi zdravá jo? Tak mi nadiktuj rodné číslo a běžte na centrální příjem." Na centrálním příjmu: "Tak mi to tady podepíše zákonný zástupce, nadiktujte mi rodné číslo a běžte na příjem na oddělení, deváté patro." Na oddělení: "Tak já si vás zvážím, změřím teplotu a tlak a odvedu vás na pokoj. A tady mi napište rodné číslo." Nechápu, proč se to rodné číslo nenapíše někam, kde si to všichni ostatní přečtou. Proč to musim každýmu tupě diktovat z kartičky pojišťovny. Kocourkov. Pak mě prohlížel takový

Tak jsem byla na fesťáku. V Hlučíně (jo, Maru, neboj, vzpomněla jsem si na tebe). U velikýho jezera. Jelikož jsem nesplašila nikoho, jela jsem sama. S našima. A ono to bylo fajn. Děsně fajn. Ono to vlasně bylo úplně SUPER. Jeli jsme až v sobotu. Dostali krásný růžový náramky (jediná chybička-připomnělo mi to Honzovo vězení-gympl) :). Všude bylo plno stánků s jídlem a s tetováním a s korálkama :). O alkoholu ani nemluvim :). Kdyz jsme prisli, tak zrovna hrála Peha. Vůbec jsme nevěděla, že Kačka (zpěvačka Pehy) je tak hezká a mladá holka. To bylo fajn, ale nějak mi příjde, že v noci mají ty koncerty jinou atmosféru. Že jsou ti lidi víc odvázaní. Ale možná je to jen alkoholem v krvi. A občerstvení a něco "na pití". Pivo je fajn. I když bych ho za kofolku asi nevyměnila. Jsem divná? Asi jo. Ale aspoň se za to nestydím. Ta pohoda. "Pivo, kofola a pštrosí steaky na dece". Pak Janet Robin a November2nd. Ta američanka hrála děsně dobře na kytaru (a benjo).Fakt bomba. A obče

První část prázdnin u babi a dědy. Druhá část bude ke konci srpna. Byl to zewl, zewl, zewl, tak jak jsem čekala. Co víc si člověk může přát? mít čtyři psy, to je jako ve snu (alespoň v mojem určitě) mít z těch 4 psů dvě štěnda, to je jako z dost dobrého snu nemusela jsem dělat absolutně nic, ach polehávání v trávě, na houpačce, na vodě babi je ta nejlepší kuchařka (zelí a sladký knedlíky!) sangvinistické zlato s neuvěřitelnou schopností mě rozesmát maličkostmi (kdopak to je?Sprinter nového tisiciletí) A vůbec. Tohleto nemůžete pochopit :) JÁ PROSTĚ MILUJU TAKOVÝHLE PRÁZDNINY! :D Killi

... z té šeredné budovy na M (čti N). Živá. A zdravá? 100% nikoli, pouze částečně. Což je trochu paradox, odjíždím zdravá (alespoň fyzicky), přijíždím sešitá. Trochu se děsím toho, jak budu psát ty články za posledních x (nechci to počítat) dní. A že se toho stalo. Ale teď... si jdu dát horkou vanu. To je věc, kterou teď potřebuju opravdu, opravdu moc. Kill