Go,go,go (ga, ga, ga ty idiote)
Už mám všechno, co budu dalších 10 měsíců otráveně potřebovat a kouzelně ztrácet.
Propisky (stejnak je zas popujčuju a nevrátí se mi ani jedna), tužky (taktéž, pro jistotu jsem do pouzdra přihodila ještě pár těch ikeáckých), fixy (kde jsou ty časy, co jsem měla v pouzdře pastelky seřazené podle barev?), gumu (nevim, jestli to víte, ale neumim kreslit...), zvýrazňovače (stejně si nadpisy budu podtrhávat jenom první měsíc, ne-li týden), šestsetosmdesátdevětapůl sešitů (a jak mám pak chránit naše lesy?) a papučky (teším se, vážený pane bystrozraký školníku).
Můžu tedy prohlásit, že po fyzické stránce jsem naprosto připravena jít do školy.
Což se ovšem o psychické stránce říct nedá. Při slově pondělí se hroutím, při pohledu na hromadu sešitů na stole utíkám, při pomyšlení na Honzův pondělní projev mi naskakuje husí kůže, při vzpomínce na schody přemýšlím o emigraci. A to nemluvim o tom, když mi na mysl přijde školní jídelna.
Když to shrnu, těším se jen na spolužáky (hlavně na ty dvě dyliny co sem o prázdninách neviděla a co je mi po nich už smutno a co mi pomáhaj přežít ty měsíce tyranidy), automat (vim, že bude pořád prázdný, ale chybí mi ten zvuk, když ho otáčíme a doufáme, že objevíme poslední musli tyčinku), nálety do obchodu, co ho otevřeli před školou a co má supr loupáčky a chlazený pití (hlásím, že přes prázdniny nezkrachoval) a předbíhání bažantů na obědě (ach ta slast!).
Ale je tu přece ještě celý víkend. Třeba se nějaký dobrák najde... (myslim tim dobrák, který by dokázal v lepšim případě školu zneškodnit, v horšim případě do něj alespoň zabudovat výtah...).
Killi
Komentáře
Okomentovat