"Klárčo, sakra co je to V.m za vzoreček?" -"Voltampér ty vole..." "A co je vůbec se Stejsy?" -"Jestli ještě je..." (černý humor se tomu říká?) A poznatek na konec: Abychom školu zvládaly, smějeme se. Smějeme se všemu. A když přijde něco opravdu vtipného, trpíme chronickými záchvaty smíchu. Prý je to ale zdravé... Tak nevím. Killi P.S.: "Pááátek, prááázdniny!" -"Drž hubu!" :D :D :D

Začalo to v pátek. V pátek odpoledne. Užila jsem si trénink a pak... Hehe. Takže večer slíbená a dlouho očekávaná akce D1. Vyrazily jsme s NKS tančit. Vybavené našima síťovanýma samodržícíma punčochama, vysokýma kozačkama, miniskuní a každá jednou síťovou "rukavicí". Vypadaly jsme jak z D1, ale vůbec jsme se tak necítily. Jako morální a taneční podporu jsme s sebou vzaly mého bratra... A šlo se. Tančit. Do "naší" hospody, kterou máme 100m za domem, kde hraje každý pátek živá hudba... naše hity. Daly jsme si kofolu (opravdu) a po několika minutách poprvé vyrazily na parket. Nikomu se tančit nechtělo, ale my si "sex bomb" užily :D. Když jsme vstopily na parket, pánové u okolních stolů vrhli nevěřícné pohledy a dámy pohledy pohrdavé. A ten chlap, co dobře zpíval, byl stoprocentně metro (aneb jak říká můj táta: "Ten, co to rád dělá v metru."). "Děkujeme slečnám, že vytvářejí skvělou atmosféru!" Pak se přidali další a další a za chvíli na pa

Tohle jsem našla u mé drahé veek :) * ... Sangvinik 7.5 % Cholerik 22.5 % Melancholik 35 % Flegmatik 20 % Já přece nejsem CHOLERIK! S melancholikem musím souhlasit, ale ten cholerik mě dorazil... Měla bych se smířit sama se sebou :D. Ale každopádně veečku děkuju, skvěle jsem se bavila :D. Killi

Doháním články, které jsem nestihla a které jsem slíbila. Takže to vezmeme logicky (rádoby) a postupně (časově). V pondělí jsem do školy přišla po mé týdenní nemocní pauze. Zjistila jsem, kolik testů během týdne píšeme, kolik zápisů mi chybí v sešitě, kolik věcí musím dodělat. Hned jsem si napsala test z fyziky, ze kterého jsem měla nejhorší pocit, jaký jsem kdy z písemky měla. Ten večer jsem brečela nad dějepisem, ze kterého jsem druhý den psala písemku a nad literaturou, ze které se zkoušelo. Kdybych ještě měla co brečet, rozmazávala bych si i ty podělané grafy v matice... Prostě jsem to nezvládla. Nikdy nepoužívám slovo deprese, protože vím, že nějaké mé smutnící stavy se depresí nemohou nazývat ani v nejmenším. Ale vím, že nikdy jsem nebyla depresi blíž, než tenhle večer. Nemohla jsem usnout, věděla jsem, že ještě neumím to, co bych umět měla, ale už jsem neměla sílu. Nebývám prostě nepřipravená. Neumím se vykašlat na písemku. V úterý... no, vyspala jsem se a ráno jsem věci neviděl

Tenhle design je na počest Soophie . Protože se jí líbil a protože se 1. března vrací mezi nás :). Nevím, jak dlouho tady pes vydrží. Spíš teď přemýšlím nad něčím sluníčkovým... Mě se tolik nelíbí, ale to je tou náladou. Je takový obyčejný a já teď vidím všechno barevně. Ale je to psiskové :). A teď už vážně utíkám za těma mýma obludama. Mějte se :). Killi

a přepychová věc. Ano, zase jsem šťastná. Proč? Protože zítra jdu o školy naposled a pak mě čekají prázdniny. Úžasné prázdniny. Mám plno abstraktních plánů a snad něco zrealizujeme. Ano, my. My dvě, zase. Dohromady, spolu, tohle jsou totiž NAŠE prázdniny. A od čtvrtka mě zase čekají v Šenově... Prázdniny. A ještě sluníčko. Jaro je tady, hurá! Když jsem šla ze školy, sluníčko svítilo do očí a ve sluchátkách hrála ABBA, usmívala jsem se. Po delší době jsem se jen tak šťastně usmála. A když jsem přišla domů. otebřela jsem okno, pustila hudbu (ABBU) lehla si na postel a koukala ven, usmívala jsem se zase. Teď jsem na sebe natáhla staré rifle. Jdu za sluníčkem- s psiskama. Už se těším, až vyjdeme z města a půjdeme jen tak, po louce, šťastní všichni tři. Omluvám se, že pořád píšu o sluníčku. Ale já z toho všeho mám takovou radost. A ABBA, jak jste si asi všimli, je teď moje oblíbená. Ty písničky v sobě mají něco zvláštního. Jako by v sobě měly něco z té doby, kdy byla ABBA na vrcholu. Nějaké

Kukuku. Věřte mi, já chci. Chci Vám napsat, jak příšerný byl minulý týden, jak jsem byla zase jednou na dně a jak jsem málem něco nezvládla. Chci Vám napsat, jak mě NKSka zachraňuje, jak si umí udělat čas, když ji potřebuju... Chci Vám napsat, jak byl tenhle víkend báječný, jak se mám a co si myslím. Věřte mi, chci. Ale škola se probudila a já prostě nemůžu. Když zrovna neležím/nesedím/nespím v sešitech, jsem s psiskama nebo hledám volnou chvilku na NKSku. Není toho moc, ale je to pořád něco a všechno dohromady mi prostě zabírá všechen čas. Takže chtění je relativní. Já to doženu, snad v pátek. Mějte se krásně, já na Vás nezapomněla. Vaše Killi v silném časovém pressu (:D). P.S.: Raduš (:D chci použít Vaše splachovací zařízení :D) děkuju, miluju, malovat neumím... Vždyť ty víš :).

Jak jste si možná všimli, před chvilkou to skončilo. Ta nekonečná komediální ironická fraška. Volba prezidenta. Sledovala jsem jen několik úseků obou voleb. Vím, že jsem naivní, ale první dojem mi vyrazil dech. Čekala jsem slavnostní a diplomatickou volbu, čekala jsem nějakou úroveň. Volí se přece hlava státu, byť jde o stát maličký. Vidím, že jsem větší idealista než si připuštím. Nekonečně dlouhé dohadování. Vůbec mi mě nenapadlo, co všechno se musí odhlasovat, než se začne hlasovat ohledně prezidenta. Volba veřejná nebo tajná? Přestávka na svačinu nebo na oběd? Připijeme si šampaňským s jahodama nebo bez? A když konečně došlo k "opravdové" volbě prezidenta , musela jsem se smát. Něco se ozvalo, lidé se po sobě podívali, někteří zvedli ruku, jiní ruky zase položili, někteří opatrně počkali, jak hlasují jiní... Následně naběhlo několik fádních dam v usedlém kostýmku a začaly se sčítat zvednuté ruce. Dámy se usmívaly a něco chaoticky zapisovaly a mezitím využili politici vol

Jistě, americký kýčovitý nechutný a umělý svátek... Ale proč si neudělat radost? Proč si to neužít? Proč nesundat ty černé brýle? :) Protože nejlepší je, když máte někoho, kdo věci bere stejně jako vy. Někoho, kdo Vám rozumí a kdo s Váma v tomhle potáhne za jeden provaz. Kdo nepokazí tradici, která vznikla loni :). Děkuju, Beruško moje* A pak, že Valentýn není romantický svátek :D :D :D. Killi

Tohle jsem minulý týden dostala... Protože mám toho nejlepšího tátu na světě :). Killi

Tak jsem zase doma. Možná by vás zajímalo, co se tady celý týden dělo. Bylo to vskutku nezajímavé. V neděli jsem byla na treninku, což se asi stalo osudovým. Ovšem stálo mi to za to. To si vymluvit nenechám. Když jsem se zmrzlá vrátila, uvařila jsem si čaj a lehla do postele. Cítila jsem, jak mi v hlavě všechno bublá. V pondělí jsem do školy nedorazila. Ulila jsem se z tělocviku na sedm, z laboratoří biolohie, z celých 9 hodin. Proležela jsem to v posteli, pila čaj, četla Harryho Pottera 7, učila se biologii a 3 lekce slovíček. A sem tam jsem koukla se setrou na Jetix, smích. V úterý jsem do školy nedorazila. Máma říkala: "Ráno vyhodnoť situaci,". Asi Vám nemusím říkat, jak jsem situaci vyhodnotila, když v 6 ráno zazvonil budík. Dělala jsem to co v pondělí, kromě biologie, která byla odložena na příští týden. Ve středu jsem dorazila. Ale nejspíš jsem neměla. Napsala jsem si test ze slovíček, stresovala jsem, že mě vyzkouší v zemáku. Zjistila jsem, že mám totální chaos v z

Včera jsme dokončili povrch v naší "nové" kryté hale... Ještě teď se mi z vlasů sypou piliny. Ale... V neděli je první trénink!!! Takže po x měsících se budu zase snažit dohnat psy na parkuru... Letos už dva :). Kdybyste věděli, jak já se na tu neděli těším... Killinka

Konečně jsem se k tomu dostala… prohlédla si všech 384 fotek, vrátila ty vzpomínky, co byly ještě tak čerstvé… To byly snad ty nejnádhernější poletní prázdniny. Ve čtvrtek to všechno začalo. Hned po tom, co jsme ve škole dostali vysvědčení, jsem spěchala domů, koukla jsem se na Pohotovost a mezitím jsem balila/ uklízela/ balila. Kolem čtvrté hodiny dorazil táta a já s bratrem a sestrou jsme se nacpali do auta. Dorazili jsme za necelou hodinu-jako obvykle. Za těch 16 let znám už tu cestu skoro nazpaměť. Vím, kde je jaký pes za plotem, kde mají na zahradě velký bazén, kde je ten hezký nový dům… Táta nás vyložil, dal si kafe a jel domů. A nás? Nás tam přece nechal… A tohle byl ten úplně opravdový začátek všeho… I kdybych chtěla, nemůžu vypisovat všechno, co jsme dělali. Některé věci jsou nepřístupné, jiné nepopsatelné a hlavně tady nemám dost znaků… dost prostředků, dost možností. Tohle jsou prostě věci, které se jen tak popsat nedají. Tak ve veliké zkratce, takový bodový přehled, pár hlá