Víkend, 22. - 24. 2. 2008

Začalo to v pátek. V pátek odpoledne. Užila jsem si trénink a pak... Hehe.

---

Takže večer slíbená a dlouho očekávaná akce D1. Vyrazily jsme s NKS tančit. Vybavené našima síťovanýma samodržícíma punčochama, vysokýma kozačkama, miniskuní a každá jednou síťovou "rukavicí". Vypadaly jsme jak z D1, ale vůbec jsme se tak necítily. Jako morální a taneční podporu jsme s sebou vzaly mého bratra... A šlo se. Tančit. Do "naší" hospody, kterou máme 100m za domem, kde hraje každý pátek živá hudba... naše hity.

Daly jsme si kofolu (opravdu) a po několika minutách poprvé vyrazily na parket. Nikomu se tančit nechtělo, ale my si "sex bomb" užily :D. Když jsme vstopily na parket, pánové u okolních stolů vrhli nevěřícné pohledy a dámy pohledy pohrdavé. A ten chlap, co dobře zpíval, byl stoprocentně metro (aneb jak říká můj táta: "Ten, co to rád dělá v metru.").

"Děkujeme slečnám, že vytvářejí skvělou atmosféru!"

Pak se přidali další a další a za chvíli na parketě nebylo k hnutí. Ale nehráli Míšu Davida, což nás dost zklamalo. Ale takové sladké mámení, kabáti, mamma mia... Nojo, naše srdeční záležitosti.

Domů jsme dorazili po půlnoci. K nám, do našeho zcela prázdného domu. Prostě akce :D. Byli jsme šíleně hladoví, takže volba padla na kolínka a la špagety. Se spoustou sýra a ostrým kečupem. Výborné.

"No, ale nemáme olej."
-"Vy nemáte olej?"
"Ne."
-"Dej tam máslo..."

"A máme jen ostrý kečup."
-"Ostrý? No, to je fuk."
"Bratře, řekni tu tvou historku o tvém ostrém kečupu..."

Pak jsme zapálili Fildu, chechtali se a koukali na Noc filmových nadějí. Pak si dal každý (zvlášť!) sprchu, zalehli jsme do postele a pokračovali ve sledování NFN.

"Smrdí ti vlasy? Hmm... smrdí, ten kouř je všude."
-"Tak si je umyju."
-"Tak já taky."

Usli jsme kolem čtvrté, což je docela úspěch, protože ještě nesvítalo :D.
Mimochodem- Noc filmových nadějí doporučuju. Alespoň my jsme se u toho dost nasmáli, protože my dvě to většinou nepochopíme a brácha se nám to pak snaží vysvětlit. Zážitek, vážně super :D.

V sobotu jsme vstali kolem jedenácté. Koukali jsme na Jetix, protpože špionky jsou největší borky :D. Vliv tabáku, snád nás to dost omlouvá. K tetě jsme dorazili akorát na oběd a vychutnali jsme si famózní a světoznámé "tetiny tvarohové knedlíčky s jabkama". Něco tak úžasného jste ještě nejedli. Odpoledne jsme vyvenčily psiska, provětraly si hlavu, i když jsme se stejně vesměs pořád smály a večer následoval malý filmový maraton. Ten první film byl animovaný, sestře se to líbilo, ale my jsme to moc nepochopili. Asi už jsme na podobné filmy staří :D. A pak Hannibal-zrození. Tak o tom vám nic neřeknu, jelikož jsem usnula. Já nikdy nebyla na dlouhé tratě :D.

"Raduš! Rád bych použil Vaše splachovací zařízení."

Bylo to prostě "nejvíc v pohodě". Užila jsem si to... a na učení jsem sáhla až v neděli. Bylo to božské. Ono se to totiž takhle nedá popsat. To nepochopíte, já vím, to pochopit nejde.

Zapomněla jsem podotknout, že jsem asi po 3 týdnech dostala během tohoto víkendu ty nejšílnější záchvaty smíchu, které umím. Břicho mě bolelo až do středy, hehe.

Fotky nebudou, jelikož je nemám. Jsou uvězněny v počítači NKS.

Mějte se krásně, pište básně a kašlete na smysl tohoto článku. Smysl je totiž skrytý. Smysl je náš.

Killi