Z barevných oblázků namaluju tebe, z mozaiky pocitů vyroste strach.

"Hořím v bouři a srdce se bouří, nebe mi voní jako ty a tvůj smích."

Strašně nemám náladu,nastává moje divné období. No... to tu dlouho nebylo.

Mám chuť si lehnout na zahradu jen tak, se sluchátkama. Ale navzdory sluníčku tam moc teplo není.

Nechce se mi být sama, protože s myšlenkami je to k nevydržení. Na druhou stranu jsem teď extrémě nekomunkativní, takže nevím, co bych chtěla. Aby vedl mě někdo seděl, díval se na mě, neptal se a čekal, až začnu mluvit sama? Nemám se v takových náladách ráda. Jsem protivná a koukám skrz věci.

Zásoby pozitivní energie byly vyčerpány bez varování.

Šla bych na zmrzku, ale... Ne, nemůžu kazit lidem kolem mě náladu, protože jedině, když jsou šťastní lidé kolem mě, je mi krásně. A sama na náměstí, když je krásně, ptáčci zpívají, vlaštovky lítají vysoko a milenci se milujóu? Sebevražda, smích.

Ale nee =). Nic se neděje. Zmrzku vytáhnu z mražáku, budu koukat na hokej a třeba i ten úkol do frániny udělám. Ovládám se! :D

"Neptej se, co se děje. Zeptej se, na co myslím. Nechtěj po mě vysvětlení. Přinuť mě dýchat a zavřít oči."

Usmívejte se! =)

Killi