Z bláta do louže

V pátek jsem ho viděla. A nic. Žádné závratě, uhýbání pohledem, samovolný úsměv. Nic. Už se mnou nic nedělá. Trvalo mi 2 roky, než jsem se z toho dostala. Ale mám to.

Teď řeším problém druhý. Ten blok, zkrat, bariéru. Ten hrozný strach z čehokoliv, co se ho týká. Třeba to tentokrát nebude trvat tak dlouho.

Třeba jsem jen prostě… pořád pitomá.

Killi