Cíl

Je to rok, co jsem začala s Jednou větou (a tak půl roku, co jsem vzdala snažení se v každém zápisku jen o jednu větu :) ) a je nejlepší čas to ukončit. Bylo to náročné, bylo to sakra náročné a to jsem si na začátku neuměla představit. Jsem ráda, že jsem vydržela a že mám pohromadě celý jeden rok. A jsem ráda, že už je konec.

Je dost možné, že tu teď bude trochu mrtvo. Jestli chvilku nebo napořád nebo jestli vůbec, to nevím. Pravdou je, že se toho teď v mém životě děje tolik, že dost možná budu mít potřebu to tady vykecat. Důležitá rozhodnutí. Důležité kroky dopředu. Okamžitě si všichni přestaňte myslet, že jsme se zasnoubili. :D Ale důležité to není o nic míň.

Minimálně poslední týden mě denně napadá tolik věcí, které by si zasloužily, abych o nich psala, že kdyby mě stejně napadalo, jak komentovat výsledky do diplomky, měla bych už materiál i na disertačku. Nebo na tři. :) Ale už to není jako dřív, nejsem na gymplu, není rok 2010 (budu pro něj zřejmě mít nadosmrti slabost :) ). Už mi to psaní nejde samo a není pro mě tak důležité.

Někdy už si připadám docela velká. Děkuju.

Killi :)