Vím, že vím, že se nikdy nedovím...*

Takže. Potřeba mluvit, mluvit a mluvit -bohužel s kýmkoliv než s bratrem/ sestrou/ babičkou/taťkou (seznam osob právě se nacházejících v domě)- přesahuje všechny mé vnitřní meze. Normálně bych si otevřela fejsbůk a napsala si tak čtyři supr dlouhé zašifrované stavy, ale ten nemám. Takže se buď můžu užírat a učit nebo napsat na blog. 

A vy už víte, co jsem si vybrala.

---

Nemám moc času. Vlastně nemám žádný čas, ale kdy jsem ho naposled měla? 

Dneska jsem se zase jednou ulila ze školy. Byla jsem na 8:45 objednaná na rovnátka do Ovy. protože bych ráno musela vyjíždět asi tak v pět ráno, abych tam busem dojela, tak jsem si to vymyslela jinak. Včera odpoledne jsem odjela do Šenova, tam přespala a dneska ráno jela i s babi do nemocnice. Krásné. Kdybych jela sama, přišla bych o všechny ty bonusy. Teď vím všechny nejnovější drby o všech. Dostala jsem snídani, svačinu a peníze na oběd (asi tak na 10 mých obědů). A taky nové fialové (!!!) tričko, hipísácké tričko a supr úzké šedé rifle. U těch se chci zastavit. Jejich velikost S mě totiž znepokojuje. Protože jsem teda zhubla, tak je obleču. Mám je obtáhlé a jsou skvělé a mám v nich trochu zadek. (Milion šťastných výkřiků a dvacet minut otáčení se před zrcadlem.) Jenže jestli přiberu jenom půl kila, tak už je nezapnu. Tak teď nevím... jsem lehce retardovaná. Ale ony byly v tak krásné slevě!!! Takže i kdybych je měla nosit jenom týden. A stejně, na mou váhu není žádné spolehnutí. Takže se nestresuju a mám radost. 

Normálně bych dojela domů tak nějak odpoledne a škola by se nekonala, ale kvůli písemce ze semináře ZSV jsem jela dřívějším autobusem a šla tam. Napsat si ji. Nejen, že jsme ji nepsali, ale dokonce jsme hodinu vybarvovali vybarvovali mandaly a pak šli na exkurzi. Báječné.

Jen tak pro zajímavost- co v mém případě znamená vybarvovat mandalu? Velmi úzce to souvisí s tím, že od té doby, co udržím tužku v ruce, nesnáším vybarvování. Nějaké omalovánky u mě nikdy neletěly, pastelky jsem měla věčně zlomené, přetahovala jsem, zásadně jsem vybarvovala všemi směry a výsledek byl vždycky tak škaredý, že mě to akorát naštvalo. Neumím nejen kreslit, ale i vybarvovat obyčejný obrázek, přivádí mě to k šílenství a jsem ráda, že jsem výtvarku měla naposled v devítce. Mandaly by měly mít uklidňující efekt a měly by sloužit jako relaxace. Má to kořeny v budhismu. A je to očividně jeden z důvodů, proč nevěřím v Budhu (ale v Boha). Podnikla jsem několik chabých pokusů vybarvit některá okýnka. Kombinace barev (modrá, zelená, růžová, fialová) se ukázala nechutnou. Doprostřed sluníčka jsem nakreslila hippies znak. A zlomila jsem tři pastelky. Pak mě to přemáhání přestalo bavit. Rozdělila jsem kruh na tři části, každou přejela několikrát jinou pastelkou a vybarvování bylo hotovo. Zbytek papíru jsem popsala svými právěteďoblíbenými citáty a konečně jsem zas byla sama sebou. Když profesorka pronesla větu: "Tak já se jdu podívat, co jste vytvořili..." chtěla jsem skočit z okna. 

Za hodinu mi začíná trénink (tedy ne můj trénink... ten jsem neměla už ani nepamatuju, ale trénink naší nejlepší pokročilé agility skupinky, díky které mám pocit, že ta práce má smysl). Zítra píšu test z francouzštiny, ve kterém bude souhrn gramatiky za celé čtyři roky studia. Jsem fakt v klidu, sto časů, tisíc nepravidelných sloves, nulová slovní zásoba... To dám, nevidím důvod, proč bych neměla. A opět píšeme z matiky, což mě taky nevzrušuje, nějaké výpočty úroků a tak, krása. Taky zkouší z angličtiny z nějakých maturitních témat... Měla bych si dopsat zápis do ZSV, když jsem maturant... Je to všechno parádní.

Přesně za týden, v úterý, píšu písemnou maturitu z češtiny. Strach je slabé slovo.

V pátek focení na tablo. Opět strach. Nejsem modelka.

Ve čtvrtek rovné vlasy. Taky trochu strach. Ale mnohem více nadšení.

Chci dostat kopretinu s úsměvem a zastrčit si ji do vlasů. Rozebírat, co tím chtěl básník říci. Strávit jeden celý den na lavičce na náměstí a vyzkoušet tisíce zmrzlinových kombinací. Dát butterflies vhodný důvod k poletovájí. Milión a třeba nekonečno, když bude třeba.

Chci TO cítit. Chci vidět, že jaro má i jiný smysl než teplo a narozeniny. Chci ten zasněný optimismus. -přestat chtít, snít, dýchat-

Zdražili kopeček na deset korun. 

(!!!) Líbatlíbatlíbatlíbatlíbatlíbatlíbatlíbatlíbatlíbatlíbatlíbatlíbatlíbatlíbatlíbatlíbatlíbatlíbatlíbat (???).

Killinková

"Nedostatek času znamená, že nemáte čas na to, co doopravdy dělat chcete, protože jste příliš vytíženi tím, o čem si myslíte, že dělat musíte."

Bill Quain

P.S.: Píšu bez smajlíků, jak jste si možná všimli. Nechci vás totiž svými smajlíky nutit k smíchu, přesvědčovat vás, že teď to mělo být směšné, ukazovat ironii. Prostě se sami zasmějte, když vám to vtipné přijde. A ironii snad za ty roky taky poznáte. Víte, že já ani jinak než ironicky nepíšu. That's all.