Žirafy jsou stejně hrozně zelené...*

Posledních pár dnů jsem hrozně aktivní, viďte? 

Faktorů je hodně, ale jedním z nich je i ta blížící se maturitní slohovka. Už jen necelý týden. Znáte mě, jak všechno prožívám a hrotím, takže si umíte docela slušně představit, jak moc jsem vystresovaná. Dneska, když jsme dostávali organizační pokyny, se mi udělalo docela špatně. Bude to drsné. 4 hodiny čistého času na psaní jsou vyhovující. Můžeme mít vlastní pravidla, což je taky skvělé (mám k těm svým citový vztah). Třída je rozdělená na poloviny podle abecedy, sedíme po jednom. Nejsem ve třídě s Terez- nevím, kdo mě tam bude uklidňovat. Třídu můžeme opouštět  jen po jednom a přesně se zapisuje odchod a příchod každého studenta. Pokud vám zazvoní mobil, nebo se ho dotknete, máte problém a narušujete průběh maturitní zkoušky, takže vám hrozí vyloučení. Na začátku vyučujícímu sdělíte, které téma si vybíráte, a už ho NESMÍTE změnit. Známku se dozvím až poslední den školy, před svaťákem. U maturitní zkoušky se k ní přihlíží asi z jedné třetiny. Práce si čte- kromě češtináře-  předseda a místopředseda maturitní komise.

A to nejhorší? Dozor ve třídě se asi každou hodinu mění. A kdo má u nás dozor jako první? Kdo nám bude sdělovat všechny ty organizační kecy a kdo nás bude navádět, jak vyplnit hlavičku formuláře? No kdo jiný, než naše třídní! Prý se tomu říká štěstí. No, vidím to ta, že všichni už budou mít dopsáno a my teprv budeme u podepisování papírů.

Nááánanááá.

Takže, musím článkovat, abych probrala celou svou slovní zásobu. 

---

Dneska to bude krátké, nemám moc času. Před týdnem jsem si stáhla poslední díl Greys Anatomy a právě jsem si vzpomněla, že jsem ho ještě neviděla. Oficiálně ale pracuju na maturitních otázkách, že.

Dnešní den byl divně nepříjemný. Už od rána, to počasí, chladno a kos se zlomenou nohou a vražednými sklony, které vůči mě uplatňoval. Viděli jste Hitchcockův horor Ptáci? Právě ten totiž může za můj přehnaný strach z nich. Stačí, že nějaký uletí později, než bych si představovala, a už mám husí kůži. Mimochodem, nesnáším všechny horory, ve kterých umře pes.

Na začátku angličtiny oznámení, že se budeme dívat na Janu Eyer, ale stejně k tomu nedošlo, místo toho celou hodinu Easter, už asi tak po sté. Stejně nemám ráda historické filmy. Ale zas tenhle je v doporučené četbě. Hm. Odpoutat se na chvilku od té maturity, prosím!

V ZSV pokus o zkoušení a dvě pětky. Né moje. A snaha vypočítat nějaký příklad z Petákové (autorka naší učebnice matematiky- nevěřím, že je žena, musí být robot!), střídavě moje a Terčiny hysterické záchvaty a zlostné třískání do kalkulaček. K čemu? Abychom pak zjistily, že tenhle typ příkladů ještě neumíme počítat. No, písemka z matiky zvláštně snadná, dokonce i na můj vkus. za to ty limity (j. č.: ta limita) vůbec nechápu a neuvěřitelným způsobem plavu. A nestačím zírat na tabuli (s otevřenou pusou). No, dělit dvě nekonečna třemi nekonečny, kdo by nechtěl. 

V češtině teda celohodinové téma- písemná maturitní zkouška (užívám si, jak to zní). Zoufalství.

Prof.: "Představte si, že to píšte pro někoho! Pro lidi! Jako byste to chtěli pak zveřejnit na blogu!"

Třída ožila, já začínala kolabovat. Však pojďme všichni tvrdit, že já to mám de facto v kapse, protože mám blog. 

V biologii nuda, žádný respekt. Vlastně na začátku byla dobrá akce. Všichni maturanti na škole dostali takzvaný "maturantský balíček" od nějakých sponzorů nebo cože. Byly v něm dvě instantní polívky, holítko a kondom. Protože jsme všichni ještě hluboko uvnitř v pubertě a protože to složená prostě bylo hrozně vtipné, měli jsme celkem luxusní záchvaty. Třídy byla trochu v rozpacích... Fajn zpestření dne.

Pokračuju v lehkém bojkotu její osoby.

Třídní: -hluboký nádech, dramatická pauza, pohled z okna- "Musíte pořád kecat?"

Já: -suše- "Jo."

Naše řáda opět smích.

A pak dlouho očekávaná francouzština. Psali jsme test z celé gramatiky a bylo to výborné. Asi tak dvacet minut jsem přemýšlela, jak se vůbec tvoří minulý čas a celou dobu jsem se snažila zakrývat si tu písemku, ať se mi profesorka nemůže dívat přes rameno. Docela sranda. Tedy legrace.Vytoužené zvonění a začátek velikonočních prázdnin, protože mi odpadá odpolední seminář. Kdo by nechtěl.

S Baruš na kofolu a džus, musely jsme pořešit finance a rozpočet psího tábora pro děti, který v létě pořádáme. Né že bychom se nesmály. 

Naprosto šíleným způsobem jsem zmokla. Tak, že mi z vlasů kapala voda, rifle se mi ještě víc nalepily na nohy (poprvé jsem provětrala ty nové, super upnuté) a bunda mi promohla skrz. Doufám, že ta voda nebude mít zas tak rapidní dotaz na moje conversky. A doufám, že už nikdy nebude pršet, protože jsem zjistila, že nemám jiné boty než conversky. Jedny doma, druhé někde na cestě. Takže až bude příště pršet, jdu v sandálech. Ještě jsou na výběr žabky, ale ty mě vždycky akorát tak odřou. No a zapomněla bych na baleríny, ale ty se musí- samy- umýt, nejdřív.Hmmm, nějak teď nevím, proč mluvím o botách. Popojedem?

Kvůli toho mokra a vlhka se mi klasicky vlasy zvlnily na maximum. Ale výjimečně si ty vlnky a ovčí kudrlinky užívám a přemýšlím, jaké to bude zítra, kdy už je asi mít nebudu... Asi mi budou chybět, věřili byste tomu? Moje proklínané kudrlinky? Ale na ty barbínovsky rovné už se samozřejmě těším. Jestli to na mě tedy bude fungovat...

Teď se nějak nemůžu zahřát a třepu se zimou. Vidím to na horkou vanu a postel a film a zelený čaj. Učit se můžu od zítřka. (!!!)

Všimli jste si, že dneska skoro vůbec nefňukám, jo? 

Už asi měsíc mám v hlavě článek o olympiádě ve Vancouveru.

Killinka*

_{Občas mám nárok ignorovat}

_{a hledat v parku létající slony.}

_{Teď nebuď uražený,}

_{stačí že já}

_{k tomu mám bezdůvodné sklony.}

_{Nechej mi slzy a zašeptej, že miluješ můj smích.}

_{Nenuť mě mluvit a začni se mnou snít.}

_{Třeba tě nekousnu.}

_{Třeba se nenecháš.}

_{A třeba dovolíš mi balancovat na chodníku.}

_{Stejně to pochopíš, až já nebudu chtít.}

_{A kdo ví jestli.}

_{Snad se v tom nevidíš.}