Další rok v tahu :o)

Je to už rok, co jsem napsala TENHLE článek. Je strašně napsaný, ale vyjádřil to, co jsem tenkrát cítila. A je to tady zase :).
- z deviantart.com-

Tenhle rok byl drsnější. Věci dostaly strašně rychlý spád a na mne to bylo příliš mnoho emocí najednou.
Taneční. Kapitola, kterou jsem snad definitivně uzavřela. Nechci na to myslet. Na ty zasněné pohledy z okna, na neovladatelné úsměvy, na to, jak mi říkal Klárko. Ani na ty probrečené noci, hádky, rychlý obrat v ději a konec. Nezapomenu na to, co mi tenkrát napsal. A nezapomenu ani na ty nadávky. On mi za ty slzy nestál, teď už to vím. Tomáš.
(Hrozně se to vleklo. Od září až do Vánoc, to je spousta času, který mohl být využitý jinak, hlavně lépe.)
Dostala jsem rovnátka. Ten den, kdy mi je nasadili, se mi bohužel až příliš úzce pojí s ním. Tenkrát-ještě-přišel. No což. Na drátky jsem si zvykla. Nenávidím je, ale někdy je to s nimi i fajn. A některé rovnátkové fotky... :D (konečně smajlík!!!)
A na jaře jsem potkala Kluka od setra. Nápad, co nebyl můj. Lehká krize. A efekt. Nečekaný. Jsem realista.
Ale bylo to fajn. A klidně to popři. Mě to totiž bavilo. A bavilo mě to i v době, kdy jsem věděla, že... Kdy jsem prostě přehodnotila situaci a rozhodla se pro stav "kamarád", protože jsem si naivně myslela, že to bude ideální pro nás oba. A houby. Ty nestojíš ani o to. Pořád nevím proč, nevím, co se stalo, co jsem udělala nebo řekla. Asi se to už nedozvím, když ti nestojím ani za jednu pitomou zprávu. Víš, kdybys napsal, ať tě nechám být, že mě nechceš znát... Nevíš. A jestli jsi řekl "ta ze žlutého baráku" nebo neřekl, to už je to nejmenší. Já jsem jen chtěla říct, že mě to mrzí, ale zvládnu to a zapomenu. Věci totiž nemusí být vždy podle mne. Beru to :). Měj se fajn.
A ty slzy za to opět nestály.
Nikdy si nepřestanu vyčítat, že jsme s tebou nebyla, když jsi mne nejvíc potřebovala, Lenko. Já jsem neměla tušení, co všechno se děje. Nedošlo mi to. A mělo. Znám tě dost dobře na to, abych věděla, že ty svými problémy nikdy nikomu nezatěžuješ hlavu. Ale měla jsem spoustu jiných starostí, tvoje odpověď "mám se fajn, jsem nemocná" mi stačila. A teď už to nevrátím. Zvládla jsi to i beze mne, nikdy tě nepřestanu obdivovat. Vím jaká jsi. A i kdybych ti neuměla pomoct, tobě by stačilo, kdybych tě objala, kdybych byla s tebou a ujistila tě, že nejsi sama. Jsem sobecká, egoistická, blbá kráva. Když jsem se dozvěděla, už jsi to zvládla sama. Alespoň částečně, ale už to nevynahradím. Nikdy. Je mi ze mne nanic. A ty se dál usmíváš, nic mi nevyčítáš a dál mě nazýváš kamarádkou. A já si to nezasloužím.
Prosím, promiň mi to. Promiň.
Ve škole to bylo letos šílené. Jestli jsem si v prváku na něco stěžovala, ve druháku jsem už neměla co říct :D. Nikdo nás totiž nepřipravil na to, že druhák bude tak těžký! :D
Za to třeťákem nás straší celých 10 měsíců, pro jistotu :D.
Proběhlo spoustu profesorských změn. Hlavně v angličtině se nám to střídalo. Naše nejmilejší třídní nás zradila a pořídila si další mimčo, jako by nechumelilo :D. Takže v září budeme střídat. K mé velké radosti bude naší novou třídní moje neoblíbená biologikářka... A taky mě příští rok čekají semináře. Z chemie a biologie. A hádejte koho mám z biologie? Ano, přesně tu moji neoblíbenou paní profesorku. Bude to těžké...
O známkách bych se nezmiňovala, ale... Dobře, pro pořádek. Kdybych tenkrát v květnu věděla, že mi ta jedna dvojka zkazí vyznamenání, na tu jednu pitomou písemku bych se naučila. Ale ne. Sice jsem zapracovala a žádná trojka nebude, ale za to sedm dvojek. Vyznamenání je maximálně za šest chvalitebných. Dobře mi tak.
Už jsem se tím trápila dost dlouho, tohle je poslední místo, kde se o tom zmiňuju. Mrzí mě to, ale je to moje blbost.
Od loňska vím, že se bez vyznamenání dýchat dá (tenkrát to byla trojka z fyziky). V pololetí jsem to na vyznamenání zase uhrála, ale teď mi to tak protivně uteklo. Hlavně mi neříkejte, že je to pěkné vysvědčení. Koušu.
Ale na druhou stranu ten školní rok byl parádní. S holkama jsme se ještě víc sblížily. Byla období, kdy škola bylo jediné místo, kde jsem se zasmála. To jo, my se smějeme pořád. I když je nám mizerně, i když jsme naštvané, smutné, když nás něco trápí... Ono by to jinak zvládnout ani nešlo. Jsem strašně ráda, holky, že vás mám. Jste nejlepší a čekají nás ještě dva roky. A byla by škoda s tím teď seknout, když už jsme v půlce, no ne? Navíc na pracáku jsou děsně dlouhé fronty... :D. A teď vážně... :D. Smích, když to nejde :D. S vámi člověk nemůže nic brát vážně :D. A neříkej mi pi*o! :D Prostě DĚKUJU. Nelituju jediného dne.
Prázdný automat, zmatené hledání třídy, záchvaty smíchu uprostřed hodiny, psaníčka "Půjčíš mi sešit domů, že?", obchůdek od naproti, nervy před písemkama, zhroucení po písemkách, radost a vztek ze známek, vytváření protokolů, usínání v labinách, výlet-výlet-výlet!, každé setkání s Jeldou, volení obědů, důchodci v jídelně, srdíčkový den, bord*l v hodinách, tabla na náměstí a zmrzlina, návštěva zverimexu, jahody ve fyzice, zewling v hudebce, neuzamykatelné skříňky, hromadný tisk taháků, kopírování sešitů-klikyhák-sprostý znak,...
Je toho tolik a já to neumím dost dobře vyjádřit... Mám vás ráda*.
Mishenka. Sluníčko nejsluníčkovatější. Jsme si bližší než kdy dřív. Máme spoustu zážitků. All ypsilon, Samara, 6 lidí a jedny sáňky, kočka, fotbal, hokej... Jsme úžasná parta a nikdo to nepokazí. Bydlíš tak daleko, ale řešíme to smska jak jen to jde. A zvlášť v poslední době se vídáme mnohem častěji. Zvykla jsem si na tebe a je mi smutno, když tě dlouho nevidím. A spoustu nás toho čeká. Bahamy 2008 budou bezkonkurenční, pátku se nemůžu dočkat.
Nedám tě nikomu*.
NKSka moje. To nejlepší jsem si nechala na závěr. Nikdo si nedovede představit, jak moc pro mne znamená. Za ten rok jsme spolu strávily mnohem více času, než před tím. Jsme si ještě bližší a pořád jsem si jistá, že už chápu význam slova FOREVER. Ona je tu vždycky pro mě. Vždycky mě poslouchá, podrží, rozesměje, chápe, uklidňuje, opravuje, směje se mi, nesnaží se vymlouvat mi názory tyhle zkušenosti s beranem se jí ale jednou určitě budou hodit!, nenechá mě samotnou, nenutí mě jíst gumové medvídky, schválně si kupuje zmrzlinu s příchutí granátové jablko, dluží mi už milionstopadesát piv které bohužel nepiju xD, je úchylná na rum s colou jako já, je schopná tančit se mnou na prázdném parketu a řvát Míšu Davida, je ochotná vzít si síťované punčochy a vysoké kozačky do naší komunistické hospody jako já, je ochotná jít se mnou na brigádu kterou ještě nemáme xD.
Jsme stejné, ale přesto úplně jiné. Prostě do sebe skvěle zapadáme. Tak. Jako puzzle, viď? xD
Všechny ty letošní akce byly úžasné. Ať už to byla Ostrava nebo firemní oslava, Filda akce nebo Rum akce s pomerančkou, chata nebo Vltava, koupák nebo bazén, atakdále. Všechny ty akce, které jsme od minulých prázdnin doposud provedly, byly úžasné-dokonalé-fenomenální-podařené-fascinující-neskutečné-NAŠE. Mám tě nejradši. Ty to víš. Jsi moje Světluška, co mi svítí na cestu. NKS navždy a ještě dýl.
Tohle je celý rok zkrácený v několika krátkých větách :D.
V pátek naposledy sejdu ze schodů, naposledy otevřu skříňku, naposledy si sednu na své místo jako druhačka. Ale třeťák už na nás netrpělivě čeká. Pomoc!
Těším se na prázdniny. Už byl nejvyšší čas.
Ať žijou letní prázdniny 2008! Studentům zdar!
Killinka :)

Komentáře