25. října 2014

Ráno se pomalu probouzíte a čekáte, že se budete celé dpoledne válat, balit, snídat a kolemě oběda vyrazíte směr Znojmo na prodloužený víkend. Místo toho vám ale začne romanticky šeptat, ať vstáváte, že musíte ještě před odjezde na Moravu stihnout zajet do Boleslavi a zpět. Dobré ránoo. :D No, tak jsem se sbalila, uklidila, zkulturnila, Tom přinesl z farmářských trhů zásobu těch nejlepších sýrů a vyrazili jsme. Tom už chvilku plánuje, že mi koupí auto, abych se naučila řídit a měla tak ten řidičák konečně opravdu k něčemu. Nejdřív jsem to nebrala vážně, pak mi došlo, že on to ale asi vážně myslí, ale pořád mi to přišlo spíš vtipné. Pak začal opravdu objíždět inzeráty. A teď, teď už to byl opravdu přímý střet s realitou, protože kdyby to auto fakt koupil, musela bych s ním sama dojet do Prahy, aha! Přiznávám, že se to ve mě bilo tak půl na půl - moc bych se chtěla naučit řídit, abych byla sexy, ale taky jsem to auto strašně moc nechtěla, abych s ním nemusela jet takovou dálku, po dálnici. Pane Bože, v životě jsem po dálnici nejela a auto jsem řídila naposledy tak před půl rokem na parkovišti a v Praze jezdí tramvaje a co když se budu muset někde rozjíždět do kopce a fňuk, fňuk, fňuk, fňuk, fňuk. No, dojeli jsme na místo, Tom projel auto, sepsal smlouvu s majitelem, který mezitím po telefonu odmítl další 3 zájemce, a tak mám auto. :D Je to Megane n. 2, je úplně Boží a strašně moc ho miluju. :) Do Prahy jsem dojela, nikde mi to chcíplo, dokonce jsem si poprvé v životě pustila v autě rádio a zpívala jsem si! :D Jsem na sebe pyšná. :D No, a tak mám auto. To jen tak na okraj ze života s právníkem aneb Zlatokopka vypráví.

No a pak už mohlo vše probíhat podle plánu. S tříhodinovým zpožděním jsme nabrali morfa s Katkou a konečně vyrazili směr Morava, aby přestali vzadu vnímat D1 a Tomovu jízdu a neměli z toho takové trauma (já jsem zvyklá :) ), hráli jsme Scrabble - ne že by to pomohlo. :D Když jsme konečně dorazili ho Hnanic, přes zmatenost recepčních se konečně ubytovali, šli jsme na jídlo do restaurace *** hotelu, kde měla obsluha problém s tím, že je nás osm a nezavolali jsme den dopředu, že přijdeme. :D Nepomohl tomu ani morf, který se postavil doprostřed restaurace a prohlásil "Tak jdem jinam neee?" :D Sice se nám nakonec povedlo obsadit dva stoly vedle sebe a dokonce si je pak spojit v jeden, ale obsluha nás po zbytek večeře ostentativně ignorovala, čímž si vysloužila dýžko ve výši 1 Kč, i když jídlo bylo výborné, gratuluji. :D Večer jsme seděli samozřejmě u vína, cpali se vším, co kdo přinesl, míchali to s tvrdým alkoholem a spali jsme na pokoji s Vojtou, protože jsme na tuto sestavu už zvyklí. :D

Killi