24. října 2014

Většinou je všechno večer těžší než ráno, tak nevím, proč tentokrát to musím cítit přesně naopak. Asi to bude tím podzimem. Nic to neznamenalo a ani tomu nechci žádný význam dávat, prosím, ať to tak zůstane.

Ale je to zajímavé, jak vám o čtvrt roku později začně jeden víkend dávat smysl, jak to všechno zapadne, jak to cinkne a rozvítí se žárovka. Skoro jako kouzlo. :) Chtěla bych nejít do práce, jet domů do Valmezu a být chvilku v bezpečí. Ale nejde to, tak z toho udělejme ideální příležitost - začít být statečná a vyrovnaná. :) Stejně jsou to jenom nárazové výchylky. Stejně to.. nic neznamená. Nic to neznamená.

Killi