Taneční, 24. 9. 2007

Domů přijdu ve čtyři. Venčím psiska. A o půl šesté mám být před KZkem. Idylka :D.

---

Naštěstí mě táta veze autem, takže všechno zvládám.

Sraz s holkama u fontánky, tam stojíme a studujem, co máme na sobě, na obličeji, na vlasech. Věci necháme v šatně, ale pořád ještě postáváme dole. Nakonec jsme vybídnuty, ať jdeme nahoru. Návštěvá WC a pohled do těch obrovských zrcadel...

V sále koukáme na kluky a kluci koukají na nás. Zahájení, obvyklé řeči o základech slušného chování a průběhu následujících 10 lekcí.

Dozvěděly jsme se, že holek je míň než kluků. Takže paráda :D. S gymplákama je tam ještě stavebka. Kluci vypadají mile, ale nic zvláštního, žádný extrém. Všichni jsou... normální.

"Pánové zadejte si". A černá většina sálu se až překvapivě rychle zvedne ze židlí. Všímám si milého kluka, co rychle míří rovnou k nám. Je hezkej... Moc hezkej...

"Máš s kým tančit?"... "Dík." vykouzlím úsměv.

Jsme jeden z prvních párů, co už začaly promenádu. Zjišťujem jen základní věci, vyměníme pár úsměvů a už se musíme zastavit. Začalo učení základních kroků. Stojím dva kroky před ním a cítím v zádech jeho pohledy...

Pak je přestávka. Sakra, nikdy jsem si víc nepřála, aby teď ta přestávka nebyla... Dovedl mě na místo a poděkoval.

Pak konzultace s holkama. A prej že se červenám. Kecy :D. Po návratu do sálu už se netančilo... Několikrát jsem vracela jeho úsměv a snažila se pořád nevnímat jeho pohledy.

V podstatě se nic nestalo, ale vlastně toho bylo moc. A těším se na příště.

A Tom byl stejně nejkrásnější...

Je mi nádherně... :))

Killi