Nevěra(?)

Přehrávala si v hlavě poslední společnou konverzaci. Ne, tenhle jejich večer nijak slavně nezačal. Ráda se hádá a s ním obzvlášť, ale tohle bylo jiné. Chyběl ten potřebný nadhled, ironie, náznak humoru, pobavený smích na konci a závěrečná usmiřovací pusa. Tohle milovala.

Dneska se to nepovedlo. Věděla, že po náročném dni nemá náladu se hádat, poznala, že chce jen úplně klidný večer s ní, snad i beze slov, jen být spolu. A přesto spor vyvolala, i když teď sama nevěděla proč, možná jen chtěla zkusit... udělat krok navíc... vidět, co se stane. Kvůli hloupé fotce v peněžence. A teď by si zoufalstvím nafackovala.

Procházeli městem a ona měla čím dál větší chuť zastavit se uprostřed prázdného náměstí a zakřičet do nebe, že je strašná kráva. Chtěla, aby i on věděl, jak moc jí to mrzí, že to takhle nechtěla, že se za to nenávidí a že to chce spravit. Hned.

Ale přestože chtěla křičet, nepadlo jediné slovo a oni dva ruku v ruce dál promalu procházeli městem. Přísahala by, že ticho bolí.

A pak ji uviděla. Bohyni. Šla po protějším chodníku, ne rychle, ale naprosto sebejistě, úzké džíny skvěle zvýrazňovaly její dlouhé nohy a zvuk podpatků se smál starým žabkám ze druhého chodníku. Byla nádherná. Dlouhé tmavé vlasy jí sahaly až pod nahá ramena a červený top bez ramínek jen zvýraznil dokonalost její postavy. Když si všimla dvojice, přešla na druhou stranu.

Věděla, že to udělala schválně. Když byli dost blízko, kráska se široce usmála a on měl oči jen pro ni. Podrobně studoval její bezchybný úsměv Mony Lisy a nejspíš ani nezachytil tázavý pohled vysílaný slečnou vedle něj. Jeho slečnou.

Ucítila nepříjemný pocit břiše, nervózně si zastrčila za ucho pramínek blonďatých vlasů a majetnicky mu stiskla ruku, ale bez reakce. Jen její jemné mrazení v zádech. Pochopila význam slov potencionální nevěra. Zpomalil před prázdnou lavičkou a potichu se zeptal, jestli si nechce sednout. Na chvilku zavřela oči a v duchu viděla, jak brunetce ladným pohybem rozepíná podprsenku.