Game is over

A je to tady. Ten nevyhnutelný konec, o kterém studenti mluvit nechtějí a dospělí jim to rádi předhazujou. Nevyhýbejme se tomu a řekněme si to nahlas: končí prázdniny.

Dobře, tak to nebylo tak osvobozující, jak jsem čekala :D.

---

Když se mě někdo zeptá, jestli se těším, tak váhám. Samozřejmě bych nejdřív nejradši hystericky ječela, že do školy po dvouměsíční pohodě se může těšit jen psychicky naprosto labilní člověk, ale než si odpověď srovnám v hlavě, začnu silně pochybovat. Na něco se totiž asi vážně těším.

Na ranní cesty do školy s NKS (kéž bychom letos spolu mohly chodit častěji než 2x týdně).

Na holky. Těch se už od poloviny července nemůžu dočkat, letos jsme se zas nezvládly vidět přes prázdniny.

Na to, jak přijdu jako poslední do třídy a místo pozdravu se jen svalím na židli a zašeptám "Asi zdechnu."

Na mé pozdní příchody a stresy, abych nepotkala ředitele.

Na bloudění budovou a hledání správné třídy.

Na hádky s jinou třídou, kdo má být v téhle učebně.

Na pocit, když příjdeme z druhého patra do přístavby a zjistíme, že hledaná třída je na opačném konci druhého patra.

Na fronty na záchodech. Chybějící toaletní papír. Sušák na ruce.

Na věčně automat, na to hnusné kafe a čaj, kterého je jen půlka kelímku.

Na nástěnky s fotkama, kde má polovina lidí propíchané oči.

Na bezchybné záchvaty smíchu.

Na obchůdek odnaproti, na nudle od číňana, na gyros a na hamburgry.

Na obědy a všechno s nimi psojené- volení obědů, čekání ve frontách (letos předbíhám všechny :D), vyměňování jídel, schovávání si stravenek na "horší časy", zhnusené a nechápavé pohledy na "jídlo", zelené pití. Na věčné vzájemné dotazy, jestli dneska vůbec máme oběd.

Na to, jak všechny svačiny jíme dohromady. A půjčujem si pití.

Na kopírování taháků, vytrhávání papírů na písemku, zoufalé záchvaty smíchu,k dyž zazvoní a my za několik sekund dostaneme obývanou písemku.

Na spánek v biologii.

Na všechny hlášky.

Na půjčování bělítka, propisek, rubberek, pastelek, líháčů, kružítek a tuh do pentilek.

Na rozebírání posledního dílu Ordinace v růžové zahradě (většinou to dopadne tak, že jedna z nás se vždycky dívá a ostatním to převypráví :D). Holkyyy, viděli jste ve čtvrtek? :D

Na odnášení učebnic do skříněk.

Na naše úžasné skříňky, co mají zámek jen na zmatení nepřítele.

Na to, až si konečně budeme moct koupit punč na vánočním trhu a nebudeme muset čekat, až příjde někdo z maturantů akoupí nám ho, protože chcou vidět občanky.

Na připravování jolky.

Na to, až se všichni pohádáme kvůli tablu a stužkám.

Na náš maturiťák.

Na výlet do Prahy.

Na Jeldu, na návštěvy u Horáka, na prosby o odložení písemky.

Na netrpělivé stepování u změn v rozvrhu a na tu euforii, když nám něco fakt odpadne.

Na bažanty.

Na naše poslední zvonění.

Na bordel v hodinách.

Na školníka.

na to, až budem utíkat uklízečkám, ať nemusíme zvedat židle.

Na potkávání Jenny.

A prostě na to, až zase nic nebudeme hrotit! :)

To prostě nejde jinak. A já teď vím, že až odmaturujem, naposled vyjdem z budovy a všichni půjdem svojí cestou, tak mi tohle bude nesnesitelně chybět. Obrečím to. A budu chtít všechno vrátit.

Jenže... proč bych zítra naopak radši zůstala doma? Z čeho mám husí kůži? Na co se vůbec netěším?

Na hodiny strávené v sešitech.

Na všechny ty neprospané noci.

Na zoufalé řvaní, že tohle všechno prostě nemůžu stihnout.

Na seminář z matiky. Tříhodinový.

Na naši třídní. (milion vykřičníků, je mi z ní zle)

Na tělocvik s naší třídní.

Na biologii s naší třídní.

Na hádky s naší třídní.

Na všechno, co je s naší třídní spojené.

Na tu nezvladatelnou nenávist, kterou vůči ní zas ucítím.

Na to, až zítra budou všichni dávno doma a ona nám bude číst klasifikační řád.

Na všechny přepadovky.

Na maturity. Státní?

Na nepochopení zadání písemky.

Na líbající se dvojice na schodech, na chodbách, v šatnách, všude :D.

Na dopsání propisky uprostřed písemky.

Na oprsklé malé děcka :D.

Na některé profesory (na naši třídní! xD).

Na stresy před písemkou a před zkoušením (jak listujou těmi deníčky... brrr!).

Na francouzštinu.

Na posílání přihlášek na výšky.

Na přijímačky na výšky.

Na přeplněný diář.

Na nepochopení ze strany profesorů.

Na to, až zase vytečou záchody xD.

Na tu strašnou zimu ve třídách.

Myslím, že ten první seznam je o něco delší, takže z toho můžu mít dobrý pocit :D.

Od zítra má teda zase život řád, změněné priority, nové důvody ke špatným náladám.

A já se zoufale bojím toho, jak bude vypadat náš rozvrh :D.

Odmítám nulté hodiny a odpolední vyučování 4x týdně :D.

A jestli budeme mít tělocvik na sedm, jdu se zastřelit :D.

Tak to zítra zvládněte. A za 10 měsíců ahoooj! xD

Killi